:) Já bych řekl, že ženy dávají za draho :) Vždycky za to něco chtějí :)

Když jsem byl mladý, rodič ze staré školy mi pravil, že si nic sexuálního nemám počínat, pokud v partnerce nevidím matku mých dětí ! Dále pravil, že přátelství mezi ženou a mužem neexistuje ... Podobně se mi dostal 1 republikový inzertní časopis - seznamka. Všude bylo - Muž 2 rybníky, 20 ha polí ... O svém věku ! O hledané ženě, ani slovo - hledal vhodný protějšek. Asi morálně odporné ... Za socialismu si mohl vzít kdokoliv - kohokoliv - kdykoliv - děti pak plodily děti - tu tíhu života na sebe převzal režim. Dnes si může vzít i muž muže, proč se dvořit ženě ? Podporováno - Asi - morálně dobré ! Emancipace - feminizace - žena chce být samostatná a dokázat to muži - Pak zase očekává rytíře doby staré ... Těch zmatků je hora ! Jsem racionální člověk, 30 let ženatý - Neženil jsem se proto, abych se rozvedl. Musím uznat, že na vše je školení - na auto, na práci s pilou , soustruhem ... Na dobré manželství není žádné ! Svým způsobem i neuvěřitelné - Pak jde i o kus náhody - štěstí - nebo i neštěstí . Jisté předpoklady lze odhadnout, ale jistota žádná - Ta se musí odžít - oddřít ! ..

Hezký večer paní Hano Rebeko, nemyslím si, že v současné "postmoderní době máme všechno tady a teď". To asi chtěli všichni ve všech dobách. Ale je to utopie.To, že nemůžeme vlastnit toho, koho chceme, ačkoli my ho hodně chceme, a on prostě z nějakého nepochopitelného důvodu nechce nás, je bolestivou pravdou odvěkou. A že nás chtějí jiní, které my nechceme? To je taky pravdou. Odvěkou.Ty, co nás neocení, prostě nechtějme, a je to! Proč někomu vnucovat, že nás má chtít na furt, když nás chce jen na hodinU? Čas ukáže, kdo sleví

Nebude to náhodou tím, že v podstatě partnera si vybírá žena co svět světem stojí? Muž má mít jen pocit, že v boji se stejnými zoufalci tzv zvítězil, ale ono už bylo de-facto rozhodnuto a nezřídka smetanu slízne právě ten poražený, který si ještě k tomu nechá olízat rány. Je to logické - "princezna" chce vidět právě toho svého "rytíťe" bojovat bez ohledu na výsledek. Rozumní muži se však domluví a za přiměřenou finanční nebo jinou odměnu dokáží sehrát sofistikované divadlo tak, aby nikdo nemusel navštívit drahého zubaŕe, dokonce i koníka z cirkusu seženou, aby dáma nemusela slevovat nic z vysněného ideálu, ale to už jsou mužské triky, o kterých ženy nemají ani ponětí

Waldo, ta prvni veta skutecne neplati, drive byl partner vybiran

Upřímně řečeno, tahle zpověď na mne působí dojmem, že nehledáte partnera (pro život), ale hledáte soupeře, se kterým budete bojovat. Po nějakém "období bojů" vyhlásíte příměří a občas se mu i vzdáte.

Spoustu mužů (mne nevyjímaje) uvádí v nejistotu, když stráví se ženou příjemné odpoledne a o pár dní později se jim dostane chladného odmítnutí. Přitom, pokud ta žena má jediný důvod, aby se mu nedala lacino, tak je to prostě poznat. A hodně mužů také vycítí, že žena jen hraje divadlo, a odradí je to. To je tak těžké se chovat přirozeně?

čtu Vaši reakci a napadlo mě...deja vu. Toto se tu už v minulosti s autorkou řešilo. Je to její "silné" téma, patrně.

ono to má ještě jednu souvislost a to jsou mozkové synapse spojené se sexem. Pokud se sex v mozku zapíše jako všednost podobná snadno utrženému jablku, rychle zevšední a impulsy nutné ke vzrušení přestanou fungovat. Pak se oba hrozně diví, proč v tak nízkém věku se už místo na kravatu, dívá na bačkory.

Chce to mít hodně společenských koníčků... vlastně to chce mít štěstí, respektive, je to složitější než složitost sama, každý něco chce a požaduje, a když se potká ten, co něco požaduje, s tím, co něco dává a ono to souzní a ještě k tomu ten, co dává něco požaduje a dostane to od toho požadujícího, pak je jistě naplňující vztah, postupem času tohoto vztahu... pak přijdou každodenní starosti, každodennost, a začíná další spirála já dávám, ty dáváš, já beru, ty bereš... je to také o inteligenci, empatii, lásce, dialogu, harmonii, přátelství, o vzájemné důvěře, pokoře...

nezapomněl jste na něco, Aleši?

No, takhle - díky bohu za postmoderní dobu. Časy, kdy jsme si hráli na rytíře a princezny už jsou - pro mě naštěstí - pryč. Lidé jsou si rovni a nevidím důvod, proč by se jedno pohlaví mělo automaticky považovat za cennější a druhé zase za povinné bojovat. Z pohledu ženy chápu jistý nostalogický smutek po takových dobách, přece jen být v pozici nadřazeného pasivního dobývaného objektu může být příjmené, nicméně je třeba se smířit se ztrátou modré krve a přijmou pohlavní rovnost. Což ovšem nezmanená dávat se pod cenou, každý má své nároky a nemusí z nich slevovat.

S vaším závěrem úplně souhlasím Za sebe tedy můžu říct, že ta fáze "bojování" je pro další vývoj vztahu neuvěřitelně důležitá. Pro vzájemnou úctu i "náboj" v pozdějším partnerském vztahu

To je jednoduché, bojí se, že budou směšní. A pokud nejsou protřelí sukničkáři, často také jsou. A dnešní ženy jim to dají s radostí "sežrat". Doba si žádá neomalých predátorů obého pohlaví.