Který koumák vymyslel OC Westfield Chodov?

Do OC Westfield Chodov chodím krajně nerada. Jedná se sice o největší množství obchodů na jednom místě v naší zemi, ale... Pokud nemáte vynikající navigační schopnosti, bloudíte, ztrácíte se, ptáte se na cestu dalších hledajících.

Vzpomínám si, jak jsem začala chodit do obchodního centra na Chodově (tehdy to ještě nebyl moderně znějící „Westfield Chodov“) v roce 2006. Toto nákupní centrum vzniklo rok předtím, tedy v roce 2005.

I tehdy tam bylo na můj vkus dost obchodů. Výhodou bylo, že na jednom místě člověk nakoupil téměř všechno, co potřeboval. Od bot, přes oblečení, případně si vyzvedl léky v lékárně a na závěr se stavil v hypermarketu Albert pro nákup. Před mnoha léty jsem tam chodívala ráda, nebudu zapírat. Bydlela jsem pár měsíců na Chodově a měla jsem to kousek.

Pak jsem se stěhovala a nakonec jsem opustila Prahu úplně. Z Ústí nad Labem do Prahy jsem se vrátila v prosinci roku 2022. O rok později jsem vydala na vánoční nákupy do současného OC Westfield Chodov. Hodně jsem se tam těšila! Ovšem to jsem ještě netušila, co mě čeká!

Obchodní centrum, které jsem znala, jsem nepoznávala! Ano, hypermarket Albert zůstal na svém místě. Ale to byl snad jediný obchod. Musím přiznat, že tohle byla pro mě úleva! Ale jinak se centrum rozrostlo do výšky a do šířky. Stalo se z něj největší nákupní místo v České republice o 100.000 m2, kde je neuvěřitelných 262 obchodů!

Mohlo by se to zdát jako výhoda, ale věřte mi, není! Proč? Protože v obchodním centru neustále bloudíte a hledáte stále „ten svůj vysněný obchod“ a ne a ne ho najít! Nachodíte stovky metrů (a z mého pohledu naprosto zbytečně) a málokdy dojdete do cíle „na první dobrou“.

Moje zkušenost po mnoha letech v předvánočním čase dopadla dost špatně. Začaly se mi rozjíždět úzkosti, které jsem už dlouho neměla. Měla jsem hlad a byla jsem neustálým chozením a blouděním hrozně vyčerpaná. Nejenže tam bylo hodně lidí, ale především, a to mi vadilo nejvíce, jsem se ztrácela a netušila jsem, kde jsem a jak se dostanu zpátky k východu, na metro C.

Nakonec jsem to „zabalila“, nic moc jsem nepořídila a v naprosto zoufalé náladě, že jsem to nezvládla, jsem šla na metro. Měla jsem náladu „pod psa“. Vyčítala jsem si, že nejsem schopna ani nakoupit! Frustrace byla o to větší, že obchody byly téměř na dosah ruky. Na jednom místě.

Až když jsem se o tom zmínila mezi kamarádkami a dalšími známými, pochopila jsem, že nejsem jediná. Tohle jsou patrně běžné pocity lidí, kteří tam občas zavítají.

• „OC Westfield Chodov? Tam nechodím nikdy!“ řekla kamarádka naštvaně.
• „Nikdy?!?“ zeptala jsem se znovu.
• „Řeknu ti to asi takhle. Když se mi chce exmanžel pomstít a naštvat mě, tak dá mým dcerám k Vánocům nebo narozeninám vouchery do Westfieldu Chodov! Jít tam s nimi nakupovat musím, co mám dělat? Ale je to peklo! Nejhorší obchodní centrum, co znám!“ naříkala kamarádka.

Byla jsem překvapená z reakcí! Že bych tedy nebyla jediná?!?

• „Tys byla v OC Westfield Chodov?! K tomu tě někdo přinutil?“ zeptal se mě můj bývalý přítel nechápavě.
• „Ne, šla jsem tam dobrovolně. Myslela jsem si, že tam nakoupím dárky k Vánocům,“ odpověděla jsem.
• „To byl teda blbej nápad! To ses mě měla zeptat rovnou! Řekl bych ti, abys tak hloupou věc nedělala!“ rozčílil se bývalý přítel jen při té představě.
• „Takže ty tam taky nechodíš nakupovat?“
• „Nikdy!“ zakřičel na mě téměř bývalý přítel.

Reakce okolí mě uklidnily, že svět vnímám správně. Že se mnou není nic v nepořádku. Ale v pořádku vůbec není obchodní centrum, kde bloudíte a neustále potkáváte lidi, kteří tam bloudí taky, případně spolu s vámi.

Dnes jsem tam byla znovu. Prozradím, že jsem si vypracovala podrobný bojový plán už doma a nastudovala jsem si, kde zhruba by obchody, které potřebuji, by měly být. Když už jsem obchody nakonec našla (samozřejmě po nemalém bloudění areálem, kde to vypadá jako město s ulicemi samo pro sebe), tak stejně neměli zboží, co jsem potřebovala.

Poprvé jsem konečně narazila na stánek s nápisem – Recepce. Ovšem byli tam přede mnou dva lidé a já jsem čekání ve frontě po několika minutách vzdala. Abyste rozuměli, nešlo jen o informační centrum, kam se dostat (i když nemohu se zárukou tvrdit, že tam tyto služby poskytují), ale také tam něco prodávali.

Vloni jsem se několikrát v areálu ztratila a nedokázala jsem sama najít cestu k metru. Chcete vědět, jaké pocity člověk prožívá? Naprostou frustraci. Naštěstí mi většinou poradili muži z ochranky módních obchodů, anebo prodavačky.

Ano, jsou tam informační tabule, kde si můžete najít obchod, který hledáte, ale většinou u něj stojí od pěti do deseti lidí. Takže po několika minutách to odpískáte a řeknete si, že tohle vážně nemá cenu. Už jsem objevila další informační cedule. Ale tam je buď stav stejný, tedy plus mínus deset lidí, anebo cedule nefunguje. To je ten horší případ.

A tak si kladu otázku, k čemu je tak obrovské nákupní centrum, když se tam lidé ztrácejí, bloudí a nemohou najít to, kvůli čemu přišli? Má to ještě smysl?! K čemu je obrovský areál, ze kterého odcházejí lidé vyčerpaní, unavení a frustrovaní, že nenašli to, co potřebovali?

Když to porovnám s obchodním centrem Palladium na Náměstí republiky, tak to má dokonce 115.000 m2 rozlohy a 200 obchodů. Má 11 podlaží (pět pater pod zemí, šest v původním rozsáhle přestavěném objektu).

Při vstupu do obchodního centra je pokaždé k dispozici přehledná papírová mapa s barevně zakreslenými obchody a nákresem jednotlivých pater, kde se obchody nacházejí. S touto mapou nikdy neobloudím. Výhodou je také to, že z jednoho patra zákazník vidí na další patra a už z dálky ví, kde konkrétní obchod je. Také je celkem snadné se dostat k východům.

Domnívám se, že obchodní centra se dají navrhnout tak, aby se tam lidé cítili dobře a s radostí nakupovali. U OC Westfield Chodov se to však nepovedlo. Pochybuji, že by tam někdy chodili nakupovat ti, co obchodní centrum navrhli.

Krásné letní dny a žádné bloudění v obchodních centrech vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie H. R. Šiander