Když je muž sám, je to v pořádku, jestliže je žena sama, je divná

Existují muži, kteří mají nějaký šestý smysl, kterým na dálku rozpoznají, že je žena právě sama. A když právě nemá žádného přítele, partnera nebo manžela, je podle nich prostě divná. Tak s tímhle stereotypem se setkáváme dnes a denně. Když je ale muž sám, je to v pořádku. Proč tomu tak je? A do které skupiny patříte Vy?

Asi před měsícem a půl jsem napsala blog o tom, jak se cítím, když jsem sama. Pod blogem se rozvinula diskuse, kde mi muži a ženy společně radili, co dělat, abych nebyla sama. Když jsem pročítala jednotlivé názory zúčastěných, docházeli až na výjimky k názoru, že pokud jsem sama, je chyba ve mně a je divné, že nikoho nemám.

Píšu záměrně „až na výjimky“. Na můj soukromý e-mail mi totiž napsalo několik žen, zhruba od 30 do 55 let, které jsou ve stejné situaci jako já. A jejich dopis začínal slovy, „…jako byste psala o mně...“. Také se ozvalo pár mužů, někteří se mnou souhlasili, jiní se snažili poradit a přijít na to, kde dělám chybu.

Mnohé ženy, dívky, slečny nebo dámy si ale nemyslí, že žena je divná, pokud je sama. Ty chápou, že i v životě žen jsou období, kdy chtějí zůstat nějaký čas samy, chtějí si odpočinout od partnerského života a nejít z jednoho vztahu do druhého, přemýšlet o sobě a ujasnit si, co vlastně dál očekávat a chtít od života, jaká by měla být budoucnost, jak už neopakovat chyby a najít toho správného partnera. Ženy ženám rozumějí možná proto, že taková období zažily někdy samy.

S muži je to jiné. Pro ně je osamělá žena obrovskou záhadou. Toto nepochopitelné tajemství se snaží nějak pojmenovat a označit: „Ta ženská je ale divná!“, „Je asi na holky, ne?“, „Pokud by byla normální, někoho by měla a nebyla by sama!“, „S tou ženskou něco je!“, „Že by jí nechyběl sex? To je divný!?“, „Nikdo s ní asi nevydrží!“ a tak podobně.

V mém životě bylo období, kdy jsem chtěla být po bolestném manželství a následně rozvodu sama. Když jsem se snažila někomu vysvětlit, že prostě nikoho nehledám, nikdo mi to nevěřil a opět jsem spadla do kolonky „ta divná“. Žádný z mužů to nemohl pochopit. A já jsem nějaké vysvětlování vzdala. Když se mě někdo zeptal, proč nemám partnera, jen jsem se usmívala.

Proč to ale tak není u mužů? Už jste někdy slyšeli, že by byl nějaký muž „divný“, když je nějakou dobu sám? Já tedy ne. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nemohu přijít na období, kdy by se mohlo zdát, že osamělý muž prostě divný.

Když je teenager sám, tak zřejmě čeká na tu pravou lásku, ale rozhodně není divný. Mladý muž, který se právě rozešel s dívkou po několikaletém vztahu je sám a všichni tak nějak chápou, že potřebuje překonat rozchod.

Pokud je muži plus mínus 35 let, všichni rozumí, že

pro mladého muže je v tomto věku přirozené, že se nebude vázat, bude navazovat nové vztahy s dívky, užívat si života, koníčků a budovat kariéru. Jestli zrovna v jeho životě není žádná trvalá známost, je to v pořádku a nikdo to neřeší.

Jestliže je muži plus mínus 40 let a je sám, nikdo se nad tím nepozastavuje. Nikdo nemá pocit, že by měl nějaký problém. I kdyby se jednalo o muže staršího 50 let a výš, vždycky bude okolím hodnocen pozitivně. Tedy jako muž, který si uměl vybrat mezi kariérou, cestováním, nezávislostí, hobby a mezi rodinou, starostmi o děti a péčí o vnoučata či splácením nejrůznějších splátek a hypoték. Bude společnost takového muže hodnotit jako „divného“? Rozhodně ne.

Proč tomu tak je? Podléháme stereotypům, které nemůžeme překonat, byť jsou nesmyslné? Stále věříme neměnným a zažitým pravidlům, která platila před mnoha lety? A jak jste na tom Vy? Také se Vás snaží lidé natlačit do nějaké kolonky? Napište mi o tom!