Jak se žije detektivům v supermarketech?

Prochází se nenápadně supermarketem a hlídají nás, nakupující. Kdo? No, přece detektivové! Jak vypadá jejich práce? Krademe všichni? A co se nejvíce krade za zboží v supermarketech? Jednoho detektiva jsem se zeptala… Přečtěte si můj nový blog!

Známe to všichni… Jdeme nakupovat a pokud se v supermarketu zdržíme delší čas a procházíme mezi regály s nejrůznějším zbožím a vybíráme si, narazíme na muže nebo ženu, jejichž poslání je zcela jasné.

Vypadají nenápadně, na první pohled nakupují, nakukují do regálů a taky si prohlíží zboží. Někdy si nesou v ruce košík či tlačí vozík a nakupují.

Pak ale zjistíte, že toho člověka vidíte už poněkolikáté, ale v košíku či vozíku má stálo to stejné. Oni totiž nenakupují jako všichni ostatní, ale hlídají nás, nakupující.

Někteří to dělají zcela nepozorovaně, jiní poněkud okatě. Objevíte jen ty, kteří pracují delší čas ve stejném supermarketu. A o koho jde? Ať je to muž či žena, jsou to detektivové.

Tam, kam chodím nakupovat já, jsem se seznámila s detektivem a říkejme mu třeba Martin. Už se známe od vidění delší čas, a kromě obvyklých frází, jak se daří, mi to nedalo, abych se nezeptala na pár věcí.

ROZHOVOR S DETEKTIVEM

„Kradou lidi hodně?“ zajímalo mě.

„Docela jo,“ řekl Martin.

„A kdo nejvíc krade?“ zeptala jsem se.

„To máš těžký,“ povzdychl si Martin. „Já bych řekl, že všichni. K nám do supermarketu chodí obyčejný lidi… Někdy to jsou Rómové, ale ty spíš míň. Jindy to jsou místní lidi, do kterých bys to nikdy neřekla. Občas to jsou sehraný party, ale o těch už víme a známe je. Když takovej přijde, tak už si dávám velkej pozor a pohlídám si ho.“

„Kradou i lidi, do kterých bys to nikdy neřekl?“ zeptala jsem se.

„Myslíš jako lidi, kteří se mají dobře a krást nemusej?“ zeptal se Martin a usmíval se.

Pokývala jsem souhlasně hlavou.

„Ano, pár takových tu taky bylo,“ řekl Martin.

„Poznáš na první pohled, že ten člověk přišel do supermarketu, aby něco ukradl?“ zajímalo mě.

„Jo, já se podívám na člověka a skoro vždycky vím, jestli je to zloděj nebo ne. To se časem naučíš,“ vysvětloval Martin a pár minut společně stojíme a já se snažím vytipovat možné zloděje. Ale nedaří se mi.

„A tahle paní? Ta asi ne, viď?“ říkám.

„No, to by ses divila! Ta tady před třemi měsíci ukradla nějaké tři čokolády. Když jsem ji chytil, tak mi říkala, že jí je dala kamarádka, u které byla na návštěvě. Ale byly naše!“ líčí Martin.

„Opravdu? Do té paní bych to nikdy neřekla!“ odpovídám překvapeně, protože paní je tak přes padesát let a je docela dobře oblečená. „Já bych se asi propadla hanbou a nikdy bych se tady už neobjevila. I kdyby to pravda nebyla a jen mě někdo křivě obvinil! Radši bych chodila nakupovat jinam.“

„Vidíš, ona tady nebyla asi dva měsíce a teď už zase chodí. Ale už si ji hlídám!“ usmívá se Martin.

„Co se nejvíc krade? Jaké zboží?“ zajímám se.

„Všechno, no nediv se!“ říká Martin, když vidí úžas v mé tváři. „Prostě se krade všechno! I kdyby to stálo třeba jenom deset korun. Ale vezmou toho samozřejmě víc.“

„A kam schovávají ukradené věci?“ ptám se.

„Někdo si vezme batoh a během chvilky tam věci, třeba balíčky kávy, nahrne. Nebo do kapes. Někdy to najdu v tašce od notebooku nebo za kalhotami, kdy to má zloděj vzadu a kryje to bundou. Kam se dá něco nacpat, tam je možné to najít,“ líčí Martin.

„Díky za rozhovor,“ říkám a loučím se s Martinem.

Odcházím s košíčkem k pokladně a přemýšlím nad tím, co jsem právě slyšela. Pak se ještě otočím za Martinem, a když vidím, že zrovna není nikdo v dosahu, tak ještě zavolám poslední otázku, která mě vážně zajímá:

„A co já? Jak si stojím já?“

Martin se rozesměje a odpoví: „Ty ne, ty seš v pohodě!“

„Jak to můžeš vědět?“ odpovím.

„Ty nejseš ten typ, věř mi!“

Odcházím k pokladně a po zaplacení nákupu se vydávám s batohem plným potravin na cestu domů. Šetřím každou korunku a neutrácím za nic, co není nezbytné. Někdy jsou prostě v životě chvíle, kdy se daří více, někdy méně. Ale že bych kradla? To nikdy! V tom se Martin nemýlil. Raději bych umřela hlady…

Jsme opravdu národ zlodějů, jak to stále slyším ze všech stran? A co si myslíte vy? Ukradli jste někdy něco v supermarketu? Pište a diskutujte! Jsem zvědavá na vaše názory!

Přeji příjemný den a žádné krádeže, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Linky a fotografie:

http://www.flickr.com/