Je to daň za centrum. Tu ulici znám velmi dobře, působil jsem tam víc než 15 let. Bydlet bych tam nechtěl.

Všechno má svá pro a proti, autorka se musí rozhodnout čemu dává přednost, zda mít v blízkosti možnost vše nakoupit nebo bydlet v zeleni. Pokud dává přednost zeleni, pak si měla vybrat jiné části Smíchova, např. Hřebenka, Černý vrch nebo Malvazinky! No jo, ale tam zase nejsou nákupní centra, že? Na Andělu je vše, nákupní centra, spousta dalších obchodů, občerstvoven, důležitá dopravní křižovatka, ale stinnou stránkou toho je, že to tam přitahuje ten největší lidský póvl.

A důvodem toho stěhování bylo co?

Finance, sousedské vztahy nebo zásada "změna je život"?

Při mých občasných návštěvách Smíchova se mi zdá, že se úžasně změnil k lepšímu, hloubavý pohled autorky prozrazuje, že je to pořád ten starý dobrý Smíchov z dob mého mládí, kdy přestěhování ze Střešovic do ulice J. Plachty byl sociální Armagedon.

Jen ta genderová kvalifikace močících se mi jeví trochu nespravedlivá - znám dámy /ano, dámy!/, které bez velkého ostychu vykonají potřebu pod chodníkem mezi zaparkovanými auty, o labilním trávicím traktu nemluvě.

Trochu bych vás popravil. To co cítíte z pivovaru opravdu není chmel protože to je zcela nepodstatná složka, ale slad. A nabízet Staropramen milovníkům piva, no to opravdu raději ne.

Ale tak na popravu to snad není.

Na Smíchově je zeleně dost, i když nejsou stromy v ulicích. Je tam nábřeží, náměstí 14. října, Portheimka, a kdyby ani to nestačilo, je tam zahrada Kinských, park v Kartouzské, Dienzenhoferovy sady, Santoška, Paví vrch. A je tam i spousta zeleně ve vnitroblocích.

Tak autorka vždy hledá spíš mínusy, než klady.

Zajímavé čtení, pěkná fota. Díky našim mladým znám důvěrněji jiné části Prahy, všechny na "pravém břehu", tudíž Smíchov mezi nimi není. Upřímně: nejsem si jist, že by se mi tam líbilo. Snad bych si zvykl.