Jak jsem neudělala řidičák – III. díl

Tak opět po roce autoškoly usedám zavolat a usiluji o řidičský průkaz. Nejdříve hodinu čekáme na komisaře z Magistrátu Hlavního města Prahy, pak já čekám další hodinku a půl na jízdy. Nejdřív mě komisař zpraží za údajně špatně nastavené zrcátko, pak mi dvakrát za sebou na stopce chcípne motor a já už vím, že jízdy ani náhodou neudělám. Nakonec nevytočím zatáčku. Aby toho nebylo málo, tak zjišťuji, že komisař, který by měl jít příkladem a měl by dodržovat pravidla silničního provozu, nebyl připoutaný! To byl zase den! A jak jste udělali řidičák vy?

V den svých jízd, jsem jela na dvojku, ale protože celou noc hustě sněžilo a pod sněhem byl uklouzaný a namrzlý sníh z předchozích dnů, jelo se dost blbě. Komisař z Magistrátu hlavního města Prahy, můj instruktor Pavel Chaloupka i student Petr, všichni mlčeli a ve voze panovalo hluboké ticho.

Když jsem tedy celá vynervovaná odbočila doprava, uklouzlo mi to a auto se začalo sunout čím dál víc doprava na dvě auta stojící podél okraje chodníku. Instruktor Pavel Chaloupka rychle zakročil a strhnul mi včas volant, takže jsem naštěstí nenarazila autem do vozů.

Komisař se vyděsil a říkal něco v tom smyslu, že nechce přijít o život a ať okamžitě zastavím a přehodím se s dalším adeptem na řidičák, Petrem. Moje jízda trvala asi jen pět minut, ale stačilo mi to. Od té chvíle se zrcátkem mi bylo jasné, že to totiž neudělám.

Přehodili jsme se tedy s Petrem, a když jsem se usadila vedle komisaře dozadu, zápasila jsem asi tři minuty s bezpečnostním pásem. Když jsem mi ho konečně podařilo zapnout, řekl něco v tom smyslu: „Takhle by to nešlo, mladá dámo!“. Nic jsem neříkala a jen jsem souhlasila. Co jiného se taky dalo dělat!

Petr se rozjel a komisař se soustředil na mě. Ptal se mě, co dělám a kde pracuji kvůli otázkám z techniky a údržby vozu. Z toho jsem měla velkou hrůzu, protože jsem se to učila, ale spíš nazpaměť, protože jsem podstatu různých hadic a motoru moc nepochopila. Řekla jsem po pravdě, že jsem spíš humanitního zaměření a že nejsem technický typ.

Komisař odpověděl: „Dobře, takže vám dám otázky z fyziky!“ Otázky, které se týkaly rozdílu mezi zážehovým a vznětovým motorem, jsem popletla a řekla přesně obráceně. Další otázka, jak a jaké hadice (či co to bylo) tvoří katalyzátor, to jsem opravdu nevěděla.

Samozřejmě, že vím, na co je katalyzátor, ale ex-přítel, se kterým jsem se učila, mi řekl, že takové podrobnosti nepotřebuji vědět. Nicméně komisař byl jiného názoru. Takže jsem neudělala ani třetí část zkoušky, technickou a údržbu vozu.

Komisař mi asi dvakrát říkal, že jsem se vůbec neučila, což mě už namíchlo, protože jsem se to učila stále dokola a bývalý přítel mi to dokonce i v některých případech kreslil a ukazoval na obrázcích na internetu. Trvala jsem si na svém a říkala jsem mu, že jsem se to učila, jen že nejsem technický typ.

Ostatně, myslela jsem si, že když se mě na začátku ptal jakého jsem zaměření, že tím směrem bude otázku situovat. Mýlila jsem se!

Když jsme dojeli k autoškole a Petr zastavil, tak se komisař zeptal: „Tak jsem vám chtěl říct, Petře…“ Protože Petr jel podle mého moc dobře, myslela jsem, že komisař dokončí větu: „…gratulovat, jízdu jste udělal!“. Nicméně komisař řekl: „…že jste taky neudělal. Je mi líto!“

Petr se otočil k nám a bylo vidět, jak je překvapený! Stejně jako já. Myslel si, že jel dobře. Ale otázky z techniky a údržby vozu zvládl. V autě panovalo napětí od té chvíle, kdy jsme vyjeli a já jsem si říkala, už abychom z toho vozu vystoupili.

Komisař znovu řekl něco na ten způsob, že po takové jízdě (a díval se přitom na mě), si musí dát cigárko. Později jsem pochopila jeho oprávněný strach, protože jsem si uvědomila, že celou dobu seděl ve voze bokem a nebyl připoutaný. Jak jsem se dočetla později doma v Zákoně o silničním provozu, velká chyba! Zřejmě přestupek, ale který by byl připsán mně.

Trochu mě to překvapilo, protože bych od komisaře očekávala, že půjde příkladem a bude dodržovat pravidla. No, už se nedivím, že se bál, že ho zabiju, když mi to uklouzlo! Ale fakt je, že pro příště si z toho beru poučení.

Jak se píše v zákoně, nevyjedu, dokud nebude celá posádka auta připoutána… Protože kdybych opravdu nabourala a komisař by vyletěl předním oknem ven, byla by to moje chyba.

Jen tedy doufám, že na příští termín zkoušek v autoškole, které mám opět 2. února 2011, dostanu jiného komisaře. A jak to dopadne, to se jistě dozvíte, pokud znovu zavítáte na můj blog.

Na závěr mého blogu bych ještě chtěla svému instruktorovi Pavlu Chaloupkovi z Autoškoly Autoconsult, s. r. o. z Prahy 10 - Vršovic, který byl ke mně po celou dobu autoškoly velmi vstřícný, chápavý a hlavně klidný. Bez něj bych to už dávno vzdala.

PS: Pokud si chcete zkusit, zda byste zvládli i dnes teoretickou část zkoušek, klikněte na níže uvedený link, řidičák na skupinu B, na test máte 30 minut a jen jedna odpověď je správná…

Fotografie a odkazy:

http://www.flickr.com/

http://etesty.mdcr.cz/