Mě vždy fascinují ty vaše povídky, jak to navalíte do nějakého obchodu, zkouknete lidi a hned máte jasno koho máte před sebou - je vám jasná jeho finanční situace, že se stydí, jak se cítí a proč nakupuje v sekáči - to je jasný, že neví kam má jít a nemá kde bydlet.Vás už se lidi v Ústí musí bát potkat, aby se nedočkali rozboru své osobnosti na blogu.

Hmmm - a nemohl být onen muž jen nesmírně šetrný? Naše generace byla v šetrnosti vychována. Řekl bych, že Vaše hodnocení situace je typu "Přání otcem myšlenky".

Děláte nesmyslné závěry - mám slušný příjem, ale občas také nakupuji v sekáči, protože tam mají kvalitní věci z dovozu i v mojí velikosti. Nikdy jsem tam neviděl nikoho s provinilým úsměvem, ten Váš pán byl bohužel zřejmě trochu mimo.

Je to smutné čtení ... ale, velmi často je nějaké ale. Měla jsem kolegu, žil řadu let v emigraci ve Švýcarsku a byl neuvěřitelně, až chorobně šetrný. Patrně zažil při svých začátcích v cizí zemi hodně špatné časy. Myl se v práci, v kuchyni si bral zbytky pro kočku (až jsme nabyli dojmu, že se navečeří s kočkou i on), nosil příšerné prastaré oblečení a synovi koupil bundu k narozeninám, svátku a vánocům dohromady ... Po odchodu do důchodu skončil v blázinci, patrně psychické problémy ze strachu, že z penze nevyjde ... zůstal po něm velký dům s krásnou zahradou a několik milionů na účtu.

I zde se stal před asi padesáti lety podobný případ. Stařeček zemřel hladem. Ale v matraci měl zašito 80 tisíc Kčs.

Jen taková všetečná otázka: Co způsobilo, že nemáte na novou kabelku a kupujete si ji za 40 korun v sekáči?

Nemusel být chudý. Mohl být jen chorobně šetrný. Znám takových pár.

Já se za chudého nepovažuji, ale v sekáči kupuji zásadně. Protože jedině tam naleznu části oděvů, které mi padnou. Peníze, za které si nemohu koupit to, co potřebuji, ztrácejí hodnotu.

Dnes už je chudoba jen stavem ducha, někdy sic jen nějakou shodou okolností, ale ty jdou překonat. Dobročinných organizací, které v nouzi pomohou, je snad i v Ústí několik.

Podle jakési statistiky je údajně 2% lidí nezaměstnatelných, kvůli nějaké duševní poruše. O takové by neměl být problém se postarat. Ale - stěžoval si mi jednou šéf údržby Kulturního domu na Smíchově, že shání údržbáře, marně. "Dnes jsem už vyhodil třicátého, kterého mi poslal pracák. Oni nejen že ani nepřijdou na čas, ale druhý či třetí den už nepřijdou vůbec. O nějaké práci nemluvě."

Některým lidem se pomoct nedá.

Co na to hygienici, prodávat v second handu obnošené spodní prádlo? Je to dovolené?

Pěkný den, paní Šámalová,

nevím, co na to hygienci, ale v Ústí nad Labem jsem viděla dva second handy, kde se spodní prádlo (i plavky) prodává.

Přeji příjemný den, hrš

Chudoba u nás vypadá tak, že nezaměstnaní přijedou do OC TAXIKEM na který mají nárok a stát to platí. Pak si nakoupí dva košíky úplně zbytečných poravin, jako košík smažených brambůrek a opět je TAXIK odevze domu. Jsou chudoby tak oteklí, že se nevejdou do auta.

Zdravím, pane Kindle,

ano, taky jsem tohle viděla na vlastní oči. Jak před Penny Marketem čekalo taxi na Romku, která vláčela tři igelitky k autu. Nemohla jsem to pochopit

Já sama jsem v životě jela taxíkem jen dvakrát - poprvé, když vypadalo, že zkolabuji a nebyla jsem schopná se dostat domů (to mi dobrý přítel poslala a zaplatil taxi, aby mi pomohl) a podruhé, když přítele odvezla sanitka do nemocnice a já jsem se neměla, jak dostat přes celou Prahu domů. Jinak si taxi nemohu dovolit.

Sociální systém je nastaven dle mého velmi špatně, ne-motivačně. Přitom by stačilo schválit jednorázové změny (zákony) a vyřešilo by se to rychle. Ale podle mého není ochota to udělat.

Pěkný den, hrš

Šalamoun byl chytrým králem. Chudoba je vždycky zlá, je postrádáním něčeho, co ubírá harmonii. Chudobu ducha nevyjímaje.

Děkuji paní Šianderová za Vaše psaní.