Buďme hrdí, že jsme Češi a vyvěšme vlajky!

28. října roku 1918 vznikl Československá republika. Žijeme již víc jak 20 let ve svobodné zemi a mám pocit, že na to nějak zapomínáme. Jak pozoruji lidi kolem, mám pocit, že se více jako Češi za sebe stydíme, než že bychom byli hrdí. České vlajky, majálesy, oslavy a připomínky české historie, tak to nám už tak nějak chybí... A je vůbec možné naučit malé děti národní hrdosti a patriotismu v rámci školního předmětu na základní škole? Proč nemáme hrdost někde v hloubi svého srdce - kdo jsme a co všechno jsme jako Český národ dokázali?

V těchto dnech si připomínáme Státní svátek 28. října, kdy vznikl v roce 1918 náš Československý stát. Co to znamená pro nás a co to asi bylo za událost pro naše předky, kteří žili na začátku XX. století?

CO KDYBYCHOM JEŠTĚ DNES ŽILI V RAKOUSKO-UHERSKU?

Do té doby žili Češi a Slováci v Rakousko-Uhersku a jen snili o tom, že by někdy mohli mít svůj vlastní stát. A nejen to. Určitě toužili po tom, že by byli na svůj stát hrdí a mohli by na úřadech a ve společnosti hovořit Českým jazykem, který nebyl za Rakousko-Uherska úředním jazykem.

S odstupem sta let je to pro nás hluboká minulost, pro některé možná i dokonce úsměvná záležitost.

VYVĚŠENÉ VLAJKY, MAJÁLESY A OSLAVY

Přemýšlím, jak vlastně slavíme státní svátek zrození Československého státu. Dříve se vyvěšovaly vlajky na domech (dnes snad už jen povinně(?) na budovách veřejné a státní správy), pořádaly se majálesy, kde byli lidé hrdí na to, co vyrobili a společně se setkávali ve městech na oslavách a bavili se.

VÝZNAMNÉ OSOBNOSTI ČESKÝCH DĚJIN

Připomínali si také své vlastenectví, hrdost a určitě i historii, ve které zazářily velké české osobnosti - například biskup Jednoty bratrské, teolog, spisovatel a pedagog Jan Amos Komenský, básník a novinář Karel Havlíček Borovský, spisovatelka Božena Němcová, filolog, překladatel a spisovatel Josef Jungmann, historik, politik a spisovatel František Palacký a mnoho dalších.

ALE CO ZNAMENÁ SVÁTEK PRO NÁS DNES A SLAVÍME HO VŮBEC?

Já jsem si večer připravila českou vlajku a ráno jsem ji vyvěsila z okna. Těšila jsem se na to již dlouho, jen nebyl dlouho prostor, kam bych ji mohla vyvěsit.

Teď však nastala situace, kdy jsme se na tom s mým snoubencem Istvánem shodli a vlajku jsme hrdě vyvěsili. Hodláme v tom i v dalších letech pokračovat.

Také uvařím slavnostní oběd a večer si udělám čas na projev prezidenta České republiky. Nejen že to je vždy důležitý proslov do aktuální situace, ale také se dozvím, jakým novodobým hrdinům (i těm již letitým, kteří si to právem zaslouží) udělil či propůjčil president státní vyznamenání.

JAK TO, ŽE MAĎAR JE VÍC HRDÝ NA ČESKOU REPUBLIKU NEŽ ČECH? 

Ještě se vrátím k Istvánovi. Abyste rozuměli dobře, István je národností Maďar, narozený na Slovensku. Zhruba dva roky strávil na českém území, když jsem byl převelen jako voják Československé armády, poté tu dalších deset let zůstal. Když se měl v roce 1993 rozhodnout, zda si zvolí české či slovenské občanství, rozhodl se pro české.

Pokud István hovoří o České republice, je na "svůj" stát hrdý. S nadšením sleduje výsledky automobilky Škoda, horlivě fandí tenistce Petře Kvitové, obdivuje nová piva od Bernarda, váží si úspěchu banky Expandia, která byla v roce 1998 druhou bankou na světě v internetových technologiích...

O českém hokeji ani nemluvě. Když se rozhoduje při koupi nějakého výrobku, zda dát přednost českému či zahraničnímu, pokud splňuje ten český daná kritéria, vybere si jej přednostně a rád.

István je stále dosud ve svém srdci Maďarem, ale je zároveň hrdý na Českou republiku, ve které bydlí, žije a pracuje. Paradoxem je, že je hrdější než mnoho Čechů, které znám.

Včera jsem na ČT24 vyslechla debatu o tom, jak je třeba se zamyslet nad vlastenectvím a národní hrdostí a hlavně, jakým způsobem ji předat dětem. Domnívám se, že národní hrdost, která by se přeci jenom jednou měla vyučovat v rámci jakéhosi předmětu na základních školách, se předá jen těžko.

Hrdost a úctu k našemu národu bychom měli mít všichni ve svém srdci. Pokud tam není, je něco s našimi dětmi, rodiči i prarodiči špatně. A troufám si napsat, že ani povinná výuka předmětu ve škole to nevyřeší.

A co Vy? Slavíte nebo neslavíte svátek 28. října? Vyvěšujete vlajky? A jste patrioti nebo se za Českou republiku stydíte?

Na Vaše odpovědi a diskusi se těší a je v dokonalé úctě, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a odkazy:

www.flikr.com