Napsala jste to moc hezky. Hlavně je z Vašich řádků cítit, že "neviníte" psy, ale že za všemi nepříjemnostmi stojí jejich majitelé.

Ačkoli mám malého pejska, naprosto s Vámi souhlasím.

Blog jste napsala velmi citlivě, slušně a hlavně věcně. Bohužel majitelé psů už to tak pravděpodobně vnímat nebudou.

To bych klidně podepsal.

Patří pod paní Zdeňku.

Často tady čtu, jak psi štěkají a všude jsou jejich exkrementy. Nevím, kde a mezi kým ti lidé, kteří to píší, žijí. Okolo mě je hodně psů, neboť je pravda, že jejich počet stoupl, ale žádný obtěžující štěkot neslyším a na exkrementy nenarážím. Mně osobně vadí odhozené odpadky, počmárané zdi a rozbité zastávky než psi.

Chtěl jsem taky diskutovat, ale zkrátím to. Neuklizejí hlavně mladí, staří by se mezi sebou ještě styděli, teda většinou.jinak je lepší dělat, jako, že nic. U nás v parku se v létě hraje kino, a to výše zmíněni přijdou s dekami, pěkně se rozloží na trávníku, no a ty svoje hovínka si často odnedou domů. To je vše. Nedaleko Ústí nad Labem :-)

Tak u nás je to naopak než u vás. Na vodítkách po ulicích jsou téměř všichni psi a téměř každý pejskař po svém psovi uklízí. Na chodníku jsem nenarazila na hovínko už dlouho, jednak ten úklid a jednak psi si čichem hledají svoje místa, chodníky mezi taková nepatří. Sedávat na lavičky v parčících nechodím, ne kvůli případným hovínkům, ale proto, že jsou obsazeny bezdomovci nebo fetující mládeží; a když jsou volné, také nejdu - on ten binec z pohozených plastových lahví a všemožných obalů není nic příjemného. A na závěr, mám ráda psy a když si některý přijde pro pozornost, tak mu ji nabídnu, pamlsek a pomuchlování jsou samozřejmostí.

Všeho je moc. Když jsme se v roce 1963 přistěhovali do Poruby, bylo v ulici jedno auto a jeden pes.

Také mě štve, když lidé po psech neuklízejí. Myslím, že u nás ve vesnici to dělám jenom já. Ještě mi jeden soused radil, že se na to ne.....u (takový shit na druhou, kdesi jsem už o tom psala), že to spláchne déšť.

Také jsme měli dostihového chrta a když se mi štěně snažil majitel prodat, tvrdil, že dá přednost gauči před zahradou. Moc jsem mu nevěřila, ale měl pravdu. Po přestěhování za paneláku do domku se zahradou měl depresi a nechtěl chodit ven...

Všeho je moc a něčeho je málo. Třeba té ohleduplnosti i jiného. Říkala mi dcera, že kamarádka spadla minulý týden v tramvaji, která prudce zabrzdila. Vysypala se jí kabelka, tekla jí krev z nosu. Nikdo se ani slůvkem neozval...

No a ještě k blogu. Snad neposlouží jen k tomu, že se různé skupiny poštěkají...

Je zajímavé že některým lidem vadí že pejsci žijí v paneláku a mají málo pohybu, ale co lidi vždyť tam aky žiji. A to vám nevadí že lidé mají málo pohybu a to že pes někoho poskáče ,nebo se s ním chce spřátelit, to přece není vina ani pánečka ani pejska , pejsek je společenské zvíře chce být s lidmi , pokud vám nijak neubližuje tak je to všechno ok. Naućit pejska aby lidi nevítal je velmi obtížné obzvláště pokud tyto vlastnosti mají

Argumentace na úrovni pětiletého dítěte.

Co se satistiky týče, tak v poměru počtu psů na počet obyvatel nám v rámci Evropské unie patří druhé místo. Na prvním místě je Rumunsko. Za námi zůstávají i takové země jako Velká Británie nebo Francie, kde je chov psů již po několik století tradiční záležitostí. Ve 40% domácností u nás vlastní alespoň jednoho psa.

Kromě situací, které autorko zmiňujete, se dnes možno setkávat i s tím, že Vás bude v restauraci (i hotelové) obšťastňovat při obědě přítomnost psa (psů). mluvím z vlastní zkušenost za poslední měsíc, kdy při návštěvě 4 restaurací s našimi známými, byl pokaždé u sousedního stolu přítomen pes, ve dvou případech dokonce po jednom psu z každé strany. Příjemné to rozhodně není, ale naše legislativa toto neřeší, takže můžete chodit do restaurace se zvířaty. Komentáře se zdržím neb majitelé psů nemají většinou rádi nějakou kritiku vzhledem k jejich zálibě.

Majitel či provozovatel restaurace může vstup psů zakázat. Je na něm, aby se rozhodl, zda stojí víc o hosty, kteří k němu nevstoupí bez psa, nebo o hosty, kteří do restaurace nevstoupí když tam mohou na psa narazit. V okolí znám ja kpodniky kam psi smějí, tak podniky, kam mají vstup zapovězen. Hosté pak hlasují nohama, oč víc stojí.

A pak se najednou všichni strašně diví, když se najdou upravené ochucené buřtíky.

Samozřejmě to neschvaluji, ale zrovna tak neschvaluji absolutní nezájem situaci řešit orgánem před lety k tomu městy zřízeným.