Školní příručka o sexu opomenula jeho největšího učitele - bulvár

Debata o tom, jestli se má škola plést rodičům do sexuální výchovy jejich potomků nabývá na obrátkách, počet diskusních příspěvků k tomu se jen na iDNES blíží u všech článků již k tisíci. Po pátečním jednání ministra školství Josefa Dobeše se zástupci rodičů, kterým se publikace nelíbí, bylo oznámeno její stažení z netu. Proč? Aby si ji náhodou nějaké dítko nepřečetlo a nepřišlo k úhoně?

Vždyť autor metodiky, kantor Pavel Petrnoušek, jasně řekl: "Příručka nic nenakazuje, je to pouze doporučení,"  s tím, že nejvíce kritizovanou hru "kompot"  používá pouze ve volitelných kurzech, s nimiž rodiče písemně souhlasí. Navíc hru hrají zvlášť chlapci a zvlášť dívky. Takže nevylívejme s vaničkou i dítě, a kvůli jedné sporné pasáži hned nezatracujme celý chvályhodný počin, protože od r. 1989 se pokud jde o sexuální výchovu na školách neudělalo prakticky nic.

Hra "kompot"je "variací na letitou táborovou hru, při níž je v místnosti o jednu židli méně než dětí a ty se přemisťují podle toho, jaký název ovoce zazní, například si přesednou všechny "třešně". Podle sexuální příručky si pak přesednou třeba všechny dívky, jež už měly menstruaci, nebo všichni ti, kteří už mají ochlupení. Otázku pokládá vždy dítě, na něž nezbylo místo."  Psycholožka Masáková dodává: "Nedivím se rodičům, že je podobný návrh pobuřuje," a pokračuje,  že by podobné hry mohly ublížit citlivým dětem, které se za dospívající tělo stydí.

Nejde ovšem ani tak o to, že se někdo za změny na svém těle stydí, ale spíš o to, že se někdo stydí z toho důvodu, že u něj na rozdíl od spolužáků ještě puberta nenastala a tak má pocit, že by mohl být terčem posměchu právě proto, že je v tomto pozadu. Jako by už nestačilo to, co si užijí od spolužáků některé dívky, kterým začnou růst ňadra později než ostatním, Přitom je to úplná hloupost, když za naprosto normální je považováno i několikaleté rozmezí v počátku růstu sekundárních pohlavních znaků.  Čili i z toho důvodu je hra "kompot" oprávněně neakceptovatelná, a tady prostě autoři této pasáže selhali. Buď se  měli hru pokusit obhájit, nebo přiznat chybu a z příručky ji stáhnout, nikoliv se alibisticky schovávat za to, že je to jen návrh. Ale kvůli tomu přeci nebudeme zavrhovat hned celou akci.

Netřeba zmiňovat, jaké problémy mají s velikostí svých ňader mnohé dospělé a vzdělané ženy, co teprve pak mladá dospívající dívčina? Proč by se měla tedy ještě ke všemu zůčastňovat soutěže o první menstruaci či ochlupení? Důležitost druhého znaku naštěstí již padá díky současné módě vyholování.

V podobném ohrožení se  můžou octnout taky dospívající kluci, jak dokládá citace z Lidovek 16.8.2008: Adolescenti jsou problémová skupina, potvrzují i odborníci. „Nejsou děti, ale ještě nejsou dospělí. Odpadá kontrola vlastním rodičem, protože maminku v koupelně nesnesou, stydí se,“ vysvětluje přednosta kliniky dětské onkologie. Rostoucí varle dospívající chlapec tak vítá spíš jako potvrzení své mužnosti. „A pak přijde k nám s dvou- či tříkilovým nádorem,“ připomněl lékař odstrašující příklady. To snad ne, pomyslí si zřejmě každý čtenář při představě, že by  taková horrorová situace měla potkat třeba jeho potomka. Pak se ovšem zamyslí, vzpomene na vlastní dospívání, a už si zdaleka tak jistý není.

Tápání při objevování vlastního těla, o druhém pohlaví už ani nemluvě, si většina z nás užila víc než dost. Asi proto, že každá nastupující rodičovská generace byla přesvědčena o tom, že všeobecný pokrok se nutně musí projevit nějak automaticky  taky v sexuální výchově. Proto si téměř každý rodič rád vsugeroval, že rodičovská asistence už není nezbytná  jako v době jeho dospívání, kdy byl příslušníkem poslední generace vyrůstající v nevědomosti. Tehdy by to ještě zapotřebí bylo, ale dnes, v době všech možných časopisů a hlavně internetu? Vždyť ti mlaďoši už toho vědí víc než my! Jak ale asi mnozí rodiče potvrdí,  zdaleka tomu tak ve všech rodinách není, protože někdy se nám s vlastními dětmi o něčem mluví hůř.

I proto patří některé dívky a kluci mezi ohrožené druhy, se společným  jmenovatelem a to naprosto zanedbanou sexuální i společenskou výchovu, což přímo souvisí. Jak školství tak i zdravotnictví včetně sexuologů žili dosud jako za starých časů Rudého práva, kdy byl proti jediné tehdy produkované masáži a to politické, prakticky každý imunní. Vůbec nezachytili nástup bulváru a porna a zejména vliv, jaký mají na psychiku a vůbec celý vývoj velké části polistopadové generace. A vlastně i na všechny z nás, vždyť ono "stokrát nic umořilo i osla" platí i tady. Kdybychom třeba jen v marketu občas v bulváru zalistovali, už nás něčím aspoň na chvilku zaskočí.

Mějme na mysli, co všechno se mladí dovídají z bulváru, který se najde na stole v kuchyni většiny našich domácností. Jedna modelka má nové pětky či šestky, a hned jí pořídil milenec auto. Jindy má zase moderátor dvě milenky, když se mu ostatní do postele nedostaly. Každý plátek má denně aspoň jednu fotku nahé krásky, která ukazuje své půvaby za peníze, obvykle ve spojení s nějakým fórkem.  To mu ovšem nebrání udělat  velký haló z toho, když se podaří nějaké paparazzi rodince vyfotit celebritu nahoře bez, jako nedávno Marthu Issovou v Řecku. Jak se má v tomto přístupu mladý člověk vyznat? Někdy jsou nahá ňadra v pořádku, a někdy zase ne? Proč?

Nezapomínejme, že náš  národ byl po 40 let ohlupován komunistickými mocipány pokud šlo o ideologii, politiku a vlastně všechny další oblasti života, jedinou výjimkou byl snad sex, o kterém se raději nikdo nezmiňoval. Takže dohled státu se v tomto směru projevoval jen omezováním veřejné erotiky na nejmenší možnou míru, kdy byla občas povolena erotická scéna ve filmu či umožněno třeba vydat knihu fotografií aktů. Ale jinak bylo tohle téma v podstatě tabu, protože pouštět se na tenký led sexu se neodvažoval ani nejkovanější komunistický tisk. Po listopadu 89 jsme si začali užívat i jiných dosud zapovězených svobod, a vedle "masážních salonů"  přestala být tabuizovaná erotika všeobecně, a tak se začaly objevovat pánské časopisy z dovozu a později i domácí, ve kterých se bez většího rozruchu objevovaly i naše krásky. S příchodem soukromých televizí se dostaly sex s erotikou i do pravidelných časů na obrazovky. Jen sexuální  výchova mládeže zůstávala stejná jako dříve, tzn. prakticky žádná, ve spánku pokračovali i sexuologové, pedogogové a další odborníci.

A když se konečně po dvaceti letech probudili, zase se to některým z nás nelíbí. Takže proti sexuální výchově na školách neprotestujme ale diskutujme, a hlavně za ni buďme rádi, že už je konečně  tady.  Kdy jindy a kde jinde začít např. s tím, že hodnotu člověka netvoří ani velikost ňader či penisu, než právě mezi vrstevníky ve školách, ještě než jim začne vymývat mozky všudypřítomný bulvár všech forem.

Pak by mohlo ubýt v budoucnu i některých nešťastnic, na kterých se dosavadní sexuální nevýchova podepsala tragicky. I když se občas objeví zpráva, že třeba u žen s provedenou plastikou prsou je mnohem vyšší procento sebevražd než u ostatních, nikdo nevystoupí a nevyjádří se k tomu. Byť se vysvětlení nabízí. Žena si myslí, že jediné co  jí chybí ke štěstí a k úspěchu jsou větší ňadra, a pak nemusí unést zklamání z toho, že tomu tak zdaleka není, a že příčina bude asi jinde. Stejně tak by snad neměl být problém zajistit důsledné provádění sexuální osvěty na školách ve smyslu důkladného informování chlapců o možném riziku rakoviny varlat. Která je dobře léčitelná pokud se podchytí v ranném stádiu. Ale kdepak, kvůli něčí neschopnosti či pohodlnosti nevědí kluci nic, a pak to může mít fatální následky.  I to bychom měli mít na mysli při úvahách, jestli sexuální výchovu na školách zakázat či jí naopak věnovat velkou pozornost.

Případné nové čtenáře iDNES si dovoluji upozornit na starší článek  Školní sex hýbe republikou, který je rovněž k tématu. Můžete si jej přečíst po kliknutí ZDE