Prezident Jan Fischer okamžitě zruší státní maturity

Z dlouholetého Fischerova členství v KSČ se nakonec paradoxně stane jeho největší volební trumf, natolik přesvědčivý, že již bylo možno vypustit z titulku výraz „možná budoucí prezident“. Nynější Fischerův pracovní pobyt v dlouhodobě opravdu demokratické Velké Británii, spolu třeba s jeho včerejším setkáním s českými studenty v Oxfordu, z něj udělal jediného kandidáta, kterému to pálí ve všech souvislostech.

Jan Fischer si totiž jako vůbec první ze všech našich politiků uvědomil podobnost  neuvěřitelného vyhazování studentů od maturit kvůli pochybnům výkladů toho,  jak má údajně vypadat kvalitní slohový útvar, se situací v dřívějším totalitním školství. Pochopitelně, že Jan Fischer už tehdy citlivě vnímal, že zatímco on jako dítě komunistických rodičů neměl problém, dostat se za normalizace ke studiu na VŠE, jeho mnozí stejně kvalitní spolužáci takové štěstí neměli, z kádrových či prostě z politických důvodů.

Ovšem jako ekonom to Jan Fischer už tehdy viděl i v širších souvislostech tak, že těmi politickými důvody byly ve skutečnosti záležitosti finanční. Komunističtí kádrováci na školách, nebo v uličních organizacích až třeba po ÚV KSČ dodržovali zejména za normalizace tato kritéria jen pro to, že za to byli placeni, měli teplá místečka. S upřímnou radostí totiž studenty vyhazovali jen rudí fanatici padesátých let, vyšlo to ovšem podobně. Také dnes to dělají hodnotitelé písemek kvůli penězům, a i proto se nenašel ani jediný, který by třeba napsal, že to nebylo dejme tomu vypravování ale dobrá reportáž, kterou by případní čtenáři určitě se zájmem četli. Proč by riskoval svůj bakšiš, že ano.

Jistěže je doba mnohem lepší, dříve znamenalo nepřijetí na vysokou školu většinou definitivní konec, nyní jde max. o jeden rok ztrráty a trošku hořkého pocitu. Navíc dříve byli studenti nevhodní pro studium vláčeni v Rudém právu coby odstrašující příklady, dnes se jich naopak tisk jako dnešní MFDNES zastává.  

Ale snad všichni z nás cítíme, s výjimkou rodin finančně na Cermatu závislých,  že to úplně správné není, že jakýkoliv návrat k politické či finanční prostituci dob minulých na úkor mladé generace je zlem. Naštěstí se teď pro všechny studenty objevila naděje v podobě Jana Fischera, který na tom postaví či doladí svou volební kampaň.

Nahrává mu v tom také skutečnost, že tak jako na obranu studentů nevystoupil nikdy Gottwald, Zápotocký ani Novotný s Husákem, tak žel mlčí i dnešní prezident Václav Klaus, i když pochopitelně sám má stejné zkušenosti jako Jan Fischer, kdy i za studijních let Václava Klause nemohl studovat každý. Ale pan prezident Klaus to už pomalu balí, a tak si dal raději včera džezík George Mráze, když u toho konstatoval, že už i tyto džezové akce pomalu s jeho odchodem skončí.  Takže už těžko můžeme po něm chtít, že by spolu se svým hradním týmem vymyslel nějakou  analogii prezidentské milosti pro studenty jako je Iveta z Vysočiny, která byť jedničkářka z ostatních maturitních předmětů, u písemky rupla proto, že napsala „mužete“ místo můžete.

Čili i této únavy Václava Klause Jan Fischer pochopitelně využije, když se bude v porovnání s ním prezentovat jako aktivní budoucí prezident, kterému není mladá generace vůbec lhostejná.

Jen pro úplnost, toto nové zaměření kampaně Jana Fischera bude odstartováno zřejmě již zítra ve velké reportáži Magazínu MFDNES přímo z Oxfordu. Ovšem víc než jasně je čitelné mezi řádky už dnes, když  je zmíněna velká podpora Jana Fischera od takových protitotalitních osobností, jako jsou třeba architektka Eva Jiřičná, nebo Naděžda Kavalírová, šéfka Konfederace politických vězňů.

I když asi nikdo z nás nemá rád, když se tisk propůjčí k politické reklamě, tentokrát jistě budeme všichni tolerovat výjimku, když tištěná MF DNES dala obě témata na titulku k sobě, a vytvořila tak skvělý odrazový můstek pro to, abychom si zvolili opravdu nejlepšího možného příštího prezidenta.