President Zeman se hodí do krámu skoro všem

Šejdířům všeho druhu, od politických špiček až po šmejdy na předváděčkách proto, že úspěšně odlákává pozornost od toho, jak odrbávají nejrůznějšími způsoby své spoluobčany. Těm odrbávaným zase dávají jeho aférky možnost aspoň jednou si opravdu dupnout, buď v diskusi na iDNES, či dokonce napsáním blogu, někdy pro největší efekt i formou otevřeného dopisu samotnému presidentovi, byť ani ten největší naivka si jistě nepředstavuje, že by se takovým dopisem president zabýval. To vše aniž by těmto rozhořčeným nějak docházelo, že tím na své situaci nezmění absolutně nic, protože president se jich proti šejdířům zastávat stejně nijak extra nemůže, ani kdyby chtěl. Jakože se mu pochopitelně navíc vůbec nechce.

Mnozí z nás totiž totálně zapomněli na to,  co bylo každému jasné už na základní či střední škole. Že jen  největší slaboši či případně jejich rodiče se obraceli na třídní, pokud si nedokázali sami poradit s případnými vyčuránky či šikanéry v třídním kolektivu. Ale prakticky nikoho normálního  by tehdy ve školních škamnech nenapadlo, do svých problémů ve třídě zatahovat třídní učitelky či učitele. Ale najednou v dospělosti jako když utne, všechno aby za nás řešil president, sami si většinou už na nic netroufneme. I když se už přes 23 let jasně ukazuje, že ještě žádný president neudělal pro obyčejného člověka vůbec nic, či spíš naopak, jen ho poškodil např. amnestiemi, pořád ta víra v něj nějak přetrvává. A tedy i snaha, neustále poukazovat na to, co by se mělo dít, abychom měli v čele státu nějakého aspoň poloboha, ať jsme tedy skromní.

 Znovu si tedy dovolím připomenout slova Johna Lennona, který  koncem šedesátých let řekl, že potřeba otcovských figur je chybou předchozí generace.  Která měla představu, že za ni vše udělá otec, Bůh, nebo president. Dodal pak, že to je omyl, že my všichni jsme moc /power/, a tak jen na nás záleží, jaký budeme mít život, že za nás rozhodně nikdo nic nezařídí.

Zkusme tedy spoléhat více sami na sebe, tak jako kdysi ve školních lavicích.  Kéž by se tak místo lamentování nad presidentem začali objevovat na blogu spíš konkrétní příklady toho, jak se nám daří napravovat špatnosti tam, kde to můžeme sami přímo ovlivnit, bez presidenta. Či aspoň jak se o to sami pokoušíme. Kdo by se chtěl případně seznámit s jednou mojí drobnou snahou v tomto směru, může kliknout ZDE