Pernes důležitější než Klaus nebo Fischer?

Mezi další zlatou Sáblíkové a prohrou hokejistů  již stačila zapadnout zpráva o nedokončeném VUMLu Jiřího Pernese. Protože ale jistým způsobem odráží stav naší společnosti podobně jako výkony sportovců, tak snad neuškodí pár poznámek. Věřím Pernesovi v tom, že svou docházku na VUML považoval za prkotinu, která nestála za zmínku. Nebo tady snad předtím někdo zkoumal, jestli do VUMLu chodil nejoblíbenější komunistický premiér v historii lidstva Jan Fischer? Nebo významný pracovník Prognostického ústavu Václav Klaus? Ústavu, který založil ústřední výbor KSČ jen a jen pro své vlastní potřeby.  

Jistěže se o to dosud nikdo nezajímal. Už proto, že každý vysokoškolák musel za totality absolvovat z marxismu - leninsmu zkoušky, ne-li přímo státnici. Což bylo mnohem náročnější, než získat glejt z VUMLu, kam docházeli lelkovat po práci třeba i špičkoví lékaři, pokud se chtěli stát primáři. Takže budeme-li chtít odsuzovat Pernese za to, že si chtěl tímto způsobem pojistit místo ředitele musea ve Slavkově, měli bychom si podobně proklepnout i Fischera, Klause, spoustu našich ministrů i zmíněných doktorů. Vlastně úplně všechny vysokoškoláky, kteří za totality vystudovali. Nehledě na to, že i většina antikomunistů četla rovněž i Rudé právo, protože bylo potřebné dennodenně se informovat o tom, jak si komunističtí kolaboranti vedou. I z toho pohledu není VUML hendikepem, protože podobně přispíval  k informovanosti frekventantů, pokud se tedy nejednalo o oddané straníky.

 Jestli v tom tedy není spíš něco jiného. Obava ze systematického  Pernese jako z člověka, který by mohl vést Ústav pro studium totalitních režimů řekněme nezávisle, protože se zatím nezdá, že by byl napojen na kohokoliv, kdo by ho mohl nějak ovlivňovat. A nenusel by tedy dbát na případná doporučení, aby se třeba zbytečně nerozséval neklid v zemi uveřejněním některých sporných případů.

 Nedávno jsem shodou okolností měl osobní zkušenost s Policií ČR a jejím Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Podal jsem totiž trestní oznámení na svou udavačku, agentku  s krycím jménem Pavlína, která mě udávala v brněnském hotelu Continental, a nakonec mě z něj za pomoci StB vyhodila. Po několikaměsíčním šetření jsem ovšem 29. prosince 2009 obdržel vyrozumění, že "podnět byl prověřen a byla vyhotovena závěrečná  zpráva s návrhem na uložení věci do archivu."  S tím, že návrh na založení a kompletní spisový materiál bude předložen dozorujícímu státnímu zástupci.

 Pochopitelně, že jsem již požádal o možnost do zprávy nahlédnout, ale bez ohledu na to, kdy a jestli vůbec mi bude vyhověno,  z toho mám nepříjemný pocit. Že se dost věcí může nějak automaticky zametat pod kobereček. Třebas bez zlého úmyslu, což ovšem vůbec neznamená, že někdy by to nemohlo být i v něčím zájmu. A to mi právě vadí u nynějších ataků na Jiřího Pernese, protože důvodem pro ně může být právě jeho nezávislost.