Nový president bude stejný jako Husák, Havel nebo Klaus

Aspoň pokud jde o kritiku čtyřiceti let komunistické totality a vyšetřování zločinů, ke kterým tehdy docházelo.  To je bezesporu tutovka přímé volby, protože bez ohledu na to, kdo zvítězí, tak to bude osobnost, která uplynulou totalitu považuje již jen za odeznělý folklór.  Názorně to dokládá skutečnost, že žádný kandidát nezařadil do své kampaně své stanovisko třeba k  aktuální zprávě o případu Petra Placáka.  

Server  iDNES 4. ledna informoval, že „Případ tří příslušníků StB, kteří jsou podezřelí, že v červnu roku 1989 unesli a zbili disidenta Petra Placáka, je promlčen, protože od něj uplynulo více než 23 let. V říjnu o tom rozhodl odvolací senát Městského soudu v Praze. Bývalým příslušníkům StB soud původně udělil dva nepodmíněné tresty vězení ve výši jednoho a 1,5 roku a jeden podmíněný.

Muži podle obžaloby tehdy pětadvacetiletého Placáka unesli, když v červnu 1989 spolu s dalšími zhruba 30 lidmi protestoval proti kácení stromů v pražské Stromovce. Čtyři příslušníci StB ho odvedli do auta a odvezli do lesů poblíž Křivoklátu na Rakovnicku.

Placák již dříve u soudu popsal, že tři z nich jej začali mlátit. Údajně dostal několik ran do břicha i kopanců do hlavy. Následně mu muži vzali doklady a nechali ho v lese. Jeden z tehdejších údajných únosců už zemřel.“ Celá zpráva ZDE

Připomeňme si, že to bylo v době, kdy  Hnutí Solidarita zvítězilo v prvních polo-svobodných volbách v Polsku, když 27. Června 1989 rakouský a maďarský ministr zahraničí společně přestřihli ostnatý drát na hranici. Kdy už také bylo pro většinu našich občanů možné vycestovat na Západ, neboť se stačilo prokázat vlastnictvím valut, aniž by kdo zkoumal, odkud je dotyčný měl. Přesto ještě tehdy debilní estébáčtí bouchači řádili jak utržení z řetězu. Elitních estébáků, nasazených třeba na Václava Havla, se to ovšem netýkalo, ti už tušili, že je třeba brzdit: „Václav Havel v roce 2009 uvedl, „jak i zástupci státní moci věděli už před listopadem, že je s režimem ámen: Sebrali mě estébáci, tak, jak nám to obvykle o svátcích dělali, abysme 'nezlobili'. Seděl jsem se dvěma z nich v autě. A jeden se mě ptá: 'Tak co, pane Havel. Kdy to praskne?'“

Jenže Petr Placák měl smůlu v tom, že zase tak známým disidentem nebyl, a tak si prožil strach o vlastní život se vším všudy. Těžko tehdy mohl očekávat, že by se ho zastal Gustáv Husák, pokud se o tom vůbec z nějaké svodky dozvěděl.  Jistou naději měl pak když se  presidentem stal Václav Havel, ovšem ten se o jeho případu taky zřejmě nedověděl, podobně jako o většině dalších méně známých odpůrcích totalitního režimu. Navíc měl pochopitelně starosti s tím, aby byl dobrým presidentem a aby láska zvítězila nad nenávistí.

Václav Klaus měl zase po nástupu do funkce starosti především se svým portrétem na budoucí známce. Ale abychom mu nějak nekřivdili, zcela logicky se zřejmě domníval, že Václav Havel jako nejpovolanější disident už dávno zařídil, aby byly všechny zločiny totality vyšetřeny a zločinci potrestáni. Že se tak nestalo mu nějak uniklo, protože se tehdy sám staral především o ekonomickou prosperitu naší země.

Zajímavé je ovšem to, že tato problematika bez výjimky míjí i všechny aktuální kandidáty na funkci presidenta, včetně těch, kteří nepostoupili do semifinále.  Ani jeden či jedna z nich nepřišli s tím, že se budou zasazovat o to, aby po vzoru nepromlčitelnosti nacistických zločinů bylo totéž uzákoněno i pokud jde o zločiny komunistické.  Stejně tak ovšem nikdo nemá ve své kampani návrh toho, aby bylo vyhlášeno, že tady k žádným zločinům za normalizace nedocházelo, a pokud ano, je třeba všechny považovat za promlčené. Přitom by to mohlo přinést spoustu hlasů voličů, navíc z obou stran. Komunisté, ať nynější či bývalí včetně estébáků a bachařů typu Vondrušky by si oddechli, stejně jako by tohle jasné stanovisko uvítali i všichni poškození bývalým režimem. Tak by totiž už věděli na čem jsou, a že je lepší zapomenout a neutrácet za soudní poplatky a advokáty.

Máme sice Ústav pro studium totalitních režimů, ten ovšem nevyšetřuje ale pouze „zkoumá a nestranně hodnotí dobu nesvobody a období komunistické totalitní moci, zkoumá anti demokratickou a zločinnou činnost orgánů státu, zejména jeho bezpečnostních složek, a zločinnou činnost Komunistické strany Československa, jakož i dalších organizací založených na její ideologii…“

 A v této souvislosti je nejvýmluvnější to, že organizace Post Bellum, která skvělým způsobem mapuje období totality, musí na svou činnost prosit o milodary: „Pokud Vás naše činnost zajímá, chcete zůstat v kontaktu a zároveň nám pomoci, vstupte do Klubu přátel Paměti národa. Nebo pošlete DMS ve tvaru: DMS PAMET na číslo 87777. Cena jedné DMS je 30,-Kč. Post Bellum obdrží z každé odeslané zprávy 27,-Kč.Lze také zaslat roční DMS ve tvaru DMS ROK PAMET na číslo 87777. Cena roční DMS je 12 x 30,-Kč.“

 Malá poznámka na závěr. Jedna z mlátiček, která dala v červnu 1989 Petru Placákovi za vyučenou, dodnes používá titulu JUDr,. jak je vidět v soudním spisu. Jistě absolvent vokovické Sorbonny tedy klidně používá podvodný právnický titul dál. Ostatně asi jako většina našich soudců, kteří se na komunistických právních fakultách učili především to, jak důsledně všemi prostředky hájit mocenskou pozici komunistické strany. To je asi hlavní důvod toho, proč nelze právnické tituly odebrat estébákům. Ti by to totiž okamžitě hnali k soudu ke svým kolegům s tím, že mají vzdělání naprosto stejné. Tady jsme měli nevýhodu oproti poválečnému Německu. Také tam pokračovala většina nacistických soudců, ti ovšem měli aspoň klasické právní vzdělání z dob před nástupem nacismu.

 Ale jak estébáčtí doktoři práv, tak i všichni další, co zneužívali totalitní režim ve svůj prospěch, můžou být naprosto klidní. Ať se stane presidentem České republiky kdokoliv, rozhodně nebude nijak vrtat do již tak dávné minulosti. Která bude při skončení jeho funkce pravděpodobně už úplně zapomenuta. A možná k tomu bude stačit už jen jedno funkční období.