Mámo, ráno oběsili tu Horákovou

Ano táto? Tak snad teď bude konečně klid, vždyť to už byla otrava, samá schůze a podepisování peticí. Jo, večer jdeme do kina. Co hrají  mámo?  Tu veselohru s Marvanem, je to prý velká sranda. Ale to je přeci pořád vyprodaný, tam se nedostanem. Ale táto, lístky už mám, od Božky. Ta jako předsedkyně uličky sežene všechno.

Tisíce podobných rozhovorů se v našich domácnostech odehrály taky po vypálení Lidic, jen se šlo  do kina na nový film s Vlastou Burianem. Podobně jako mnohokrát před tím i potom, od začátku války až do roku 1989. Měnily se události a filmy, jen scénář byl pořád stejný.  Vždy byl trestán někdo, kdo opustil bezpečí mlčící většiny, protože se nemohl smířit s totalitou. Ale život šel dál, a tak šla mlčící většina po práci klidně třeba do kina, bez ohledu na to, co se právě dělo.

To jak nás tato "tradice" pořád ovlivňuje jsem se snažil ukázat ve včerejším článku, když jsem se zkusil zamyslet nad širšími souvislostmi případu skupiny bratří Mašínů, který je pořád posuzován velice zjednodušeně, tzv. ode zdi ke zdi, kdy jsou její protagonisté buď bezmezně adorování, nebo zase zatracováni.  Článek si můžete přečíst ZDE

Jistěže nemůžeme chtít po každém, aby během totality aktivně proti ní vystupoval, už proto, že i geneticky máme dáno v první řadě starat se o rodinu, o potomstvo. Co ale říct na to, že podobně apatická je většina národa i dnes, za téměř absolutní demokracie? Přímo ukázkovým příkladem toho, že se stále chováme jako během nejkrutějších totalit, byl článek na tomto blogu, který se minulý týden věnoval zdánlivě neudržitelné situaci, kdy Česká obchodní inspekce stále odmítá informovat občany o tom, kteří prodejci bezostyšně prodávají nekvalitní pohonné hmoty. Přitom tito podvodníci hrubě narušují bezpečnost silničního provozu. Ne každému řidiči totiž hned dojde,  když mu po natankování začne třeba klepat motor a ztratí výkon, že porucha není způsobena technickou závadou, ale že měl jen smůlu na neseriózního distributora, požívajícího ochrany České obchodní inspekce. Což ho pochopitelně při jízdě rozptyluje, a může být i příčinou nějaké fatální chyby při řízení.  Článek si je možno přečíst ZDE

Díky skvělým diskutérům bylo shromážděno mnoho důležitých informací i podnětů, jak nadále zabránit poškozování i možnému ohrožení životů našich občanů - řidičů nebo pasažérů.  Včetně toho, že jeden diskutér podal věcné důkazy o tom, že v Polsku jsou občané o prodejcích nekvalitních PH bez problémů informováni. V tom smyslu jsem požádal ředitelku ČOi o to, aby okamžitě zpřístupnila všechny informace o výsledcích kontrol. Za více než týden jsem odpověď žel zatím nedostal.

Z  toho vyplývá, že i srovnatelné demokracie jako Česká republika a Polsko se můžou v mnohém lišit. Zřejmě u nás má vládnoucí garnitura už od německé okupace dodnes zafixováno, že mlčící většina je celkem krotká, a není tak nutné brát na ni příliš velký ohled. Na rozdíl třeba právě od Polska, které bylo i za totality bouřlivější než my, vzpomeňme např. hnutí Solidarity.  Takže tam vládnoucí špičky dobře vědí, že kdyby povolily jedné skupině lidí okrádat ostatní prodejem nekvalitních PH,  že by jim to určitě neprošlo. A co tedy u nás? Spokojíme se s tím?