Lépe by si s Okamurou neporadili ani komunisti za totáče

Zdánlivě elegantně vyloučili pana Okamuru z volby naše vrcholné instituce, ovládané novodobými nomenklaturními kádry vládnoucích stran, včetně různých postkomunistických uskupení, od Šloufa po samotného Jana Fischera. Pomocí rozporuplných počtářských kombinací sdělily veřejnosti, že tým pana Okamury podváděl při sbírání podpisů, a tak nedosáhl na pro nominaci potřebných 50 tisíc pravých podpisů. 

Připomeňme si, že tato hranice počtu podpisů byla stanovena proto, aby se voleb nemohl zúčastnit každý nazdárek, a aby nám nekandidovalo třeba tisíc či více osob. Což by bylo náročné třeba na tisk volebních lístků. Potud snad v pořádku. Odvážil by se ovšem někdo tvrdit, že pan Okamura je tedy jen nazdárkem, kterého by stejně nikdo nevolil? Jistěže ne, je tomu právě naopak, neboť vládnoucí struktury dostaly strach, že by se presidentem mohl stát někdo mimo jejich vliv. A protože karlovarská losovačka u přímé volby možná není, a tak by se mohlo stát, že by většina lidí vytáhla z osudí právě lístek s Okamurou, muselo se jednat.

Podobně jako když se pokusil roku 1986 kandidovat ve volbách jako nezávislý kandidát Pavel Wonka - což bylo teoreticky v naprostém souladu se zákony, avšak v rozporu s uskutečňovanou právní praxí, dostal nyní stop i pan Okamura. Tehdejším mocipánům to prošlo, protože tady byla totalita, a nějaká ostuda před veřejností či snad před světem jim pochopitelně vůbec nevadila. Ale tak jako se tehdy nehodil Pavel Wonka do krámu rudé a současně ekonomické mafii /rozuměj – vše do vlastní kapsy/ stejně se nehodí i dnes pan Okamura.

Dnes máme sice demokracii, jenže dnešních ekonomických mafií, byť už ne jen rudých ale různobarevných je zase více, a tak to vyjde nastejno. Ale je pravda, že vše bylo uděláno mnohem elegantněji než za komunistů, kteří dokonce přivodili Pavlu Wonkovi smrt. Takže pan Okamura nakonec ještě dopadl dobře, a snad se i poučil, že proti zavedeným pořádkům se nemá vyskakovat ani za demokracie.

Sám se ovšem přímé presidentské volby už nezůčastním. Ne že bych měl předtím nějak v úmyslu volit pana Okamuru, spíš jsem se pořád marně snažil přijít na to, kdo by mohl být tím nejmenším zlem. Ovšem abych měl teď volit z nějakého přebraného a prokádrovaného výběru, to ani náhodou.