Lékaři mají málo i kvůli velkým penzím estébáků a kománů

Až na rychlokvašenou prokurátorku Brožovou - Polednovou se nenápadně již úplně vytratili prakticky všichni totalitní zločinci, stejně jako jejich pomahači a nohsledi.  Nevytratili se ovšem z péče České správy sociálního zabezpečení, kde jsou naopak těmi nejprominentnějšími klienty. To možná leckoho napadlo při četbě aktuálního "otvíráku" na iDNES: "Kalousek: Na penzi si musíte povinně spořit, říkám to i svým dětem", včetně toho, co asi za komunistů říkali Miroslavu Kalouskovi o spoření na důchod jeho rodiče.

Takže třeba na rozdíl od Polska se u nás přes všechna úsporná opatření  stále rozhazují značné prostředky na výplaty přehnaně vysokých důchodů těm, kteří  vůbec ničím na své důchody nepřispěli. Naopak ještě celý svůj produktivní věk neomaleně bránili ostatním spoluobčanům ve vytváření hodnot, které by jim umožnily spokojené stáří. A vůbec jim není stydno, pobírat největší podíl i z toho mála, co se přes jejich 40 letou sabotáž podařilo přece jen vytvořit.

Za co pobírá  vysoký důchod třeba vysokoškolský profesor marxismu - leninismu? Za to, že svými žvásty  připravoval o drahocenný studijní čas třeba právě mediky? Za to, že jim nedal pokoj ani po promoci, a za tučný bakšiš je na svém vedlejšáku otravoval zase znovu na VUMLu?  Pro něj to byl příjemný vedlejšák, jenže pro lékaře, který se chtěl věnovat naplno své profesi, třeba ve funkci primáře, to byla povinnost. Která ho zase jen odváděla od práce a opravdu nezbytného dalšího studia. Tak  tato nezbytnost  absolvovat VUML brzdila prakticky všechny lékaře, kteří se nechtěli spokojit jen s místem obvoďáka, jak v péči o jejich pacienty, tak i pokud šlo o jejich lékařské výzkumy. /To není žádné znevážení lékařů v první linii, tedy na obvodech, kteří právě specialistům významně pomáhají stanovením dobré diagnózy./

 Ke všemu měli tito komunističtí medicinmani mnohem větší platy než zrovna lékaři, navíc zvýšené o zmíněné externí přednášky, jimiž obtěžovali slušné lidi ještě mimo svůj normální úvazek. Nehledě na jejich rozsáhlou publikační činnost, která zase plundrovala republiku svými nároky na papír a další zdroje. A takoví lidé mají teď nejvyšší důchody, které se odvíjí od výše platu a nikoliv od toho, co kdo pro republiku vykonal, a z čeho má tedy prospěch i dnešní generace, která na důchody přispívá.

Přitom nikde jinde k podobně hrůzné anomálii nedochází. Nebo snad měli v poválečném Německu největší penze vykladači Hitlerova zločinného učení? Jistěže ne, na rozdíl od dnešní České republiky, kde mají nejvyšší důchody právě ti, co si udělali živnost z učení násilníka Lenina, kterého v jeho praktické aplikaci potom ještě vysoko předčil Stalin. Je opravdu s podivem, že to tady dosud nikomu vůbec nevadí. Přitom už úplně každý vnímá to, že když třeba posledních deset let šikovně kličkoval na pracáku, tak se to logicky projeví na tom, že za tu dobu mu bude vyměřen jen minimální důchod. Respektuje to bez výjimky každý, protože ví, že buď měl deset let leháro, nebo zase dělal nezdaněné melouchy.

Proč by to tedy neměli pochopit vysokoškolští vzdělanci, byť jen v oboru marx-leninismu? A hlavně, proč to nechápou naši volení zástupci?  Vždyť jen absolutní flákač se mohl rozhodnout k tomu, aby se jeho životním posláním stalo přednášení a vědecké zkoumání  této pavědy. A že jich nebylo málo dokládá to, že katedry marx-leninismu byly na každé vysoké škole ty nejrozsáhlejší. Což je dobrou zprávou aspoň v tom smyslu, že razantním snížením jejich důchodů dojde k okamžitým značným úsporám. Už bylo zmíněno, jak tito příživníci nejhoršího zrna ztrpčovali za totality život i lékařům. Jenže i lékařům škodí ještě dnes, protože kvůli nim není dost prostředků na mzdy. Takže lékaři nám budou odcházet, a tuto sebranku si tady budeme pořád hýčkat?

Nedávné výročí Norimberkého procesu připomnělo, že protihitlerovská koalice připravovala potrestání nacistických zločinů už od roku 1943. Naši komunističtí zločinci s jejich pomahači měli ovšem velkou výhodu v tom, že naše jediná opozice, Charta 77, se o potrestání komunistických zločinů  prakticky nikdy nezajímala. Naopak se členy zločinné KSČ záhy začala spolupracovat, ať už to byl Čalfa, Dlouhý, nebo Kočárník a tisíce dalších, včetně dokonce pozdějšího premiéra Fischera. Taky tento přístup významně přispěl k tomu, že jsme zřejmě jedinou zemí na světě, nikoliv pouze jedinou vyspělou demokracií, kde se problémy lékařů řeší takovým tragikomickým způsobem.