Kdo neví nic o lásce, tak ať nestresuje!

Někdy i víckrát za den se objeví na blogu iDNES upřímné úvahy děvčat kolem Kristových let, která se většinou se srdcem na dlani potřebují vypsat z toho, že ten pravý je pořád někde v nedohlednu. Možná i v naději, že jejich upřímná slova i inteligentní projev, na hony vzdálený od právem odsuzovaného milostného žvatlání seriálových figur, zaujme některého schopného chlapa, který třeba jen nestíhá. A který by se tak mohl u článku zastavit, byť se na něj dostal jen náhodou. A  po zamyšlení by pak v diskusi  mohl nějakou vtipnou poznámkou vyvolat další kontakt. Vždyť co se toho jen o tom jak se lidi seznamují na netu napovídá, jsou o tom i filmy.

Jenže k tomu žel nikdy dojít nemůže, protože jediné co takový kluk či muž může po nahlédnutí do diskuse udělat je to, že co nejrychleji prchne, aby nepřišel o zbytek svých představ. Protože většinou již první příspěvek změní diskusi  ve středověký pranýř, kde dostává autorka co proto.  Mezi ještě mírnější příspěvky patří např. " Teda, milá autorko, s Váma to volání přírody fest cloumá. " Když dívka poznamená něco v tom smyslu, že se snaží nenudit se byť je sólo, tak to dostane taky: "Zdá se mi, že tato dáma si na rozdíl od obvyklého typu fňukajících nebo štěkajících singlovek nestěžuje, ale chlubí se, že se jí daří, co vědomě chce." Navíc jsme v té jediné větě dostali všichni koncentrovaný pohled mnoha z nás na single dívky a je jasné, že moc empatie a pochopení se jim nedostává. A téměř unisono se všem vyčítá, že mají velké nároky a jsou vybíravé, třeba proto, že je víc vysokoškolaček. A mnoho mužů diskutérů si pak zgustne tím, že za svou vybíravost zaplatí třeba proto, že jejich fertilita je oproti nim mnohem kratšího trvání.

Takže co teď, po takovém kartáči, když všichni normální už z diskuse prchli, a zůstávají jen "samci ", kteří se potřebují  předvádět a autorka, pořád doufající v zrnko naděje? Ta už bývá pochopitelně otrlá i z domova, protože aby bylo neustále potvrzováno rčení, že nejvíc ubližujeme těm, které milujeme, tak zejména matky neustále dcerám připomínají, že by už rády to vnouče. Včetně poznámek kolegů v práci a všude jinde, až má jeden dojem, že být dnes single dívkou je pro mnohé  podobně vítaná látka k drbárnám, jako byly dřív svobodné matky pro prvorepublikové  či socialistické maloměšťáky.

Všichni tito předvádějící se rozumbradové mají totiž jedno společné, zřejmě sami nikdy nepoznali lásku a tak netuší, že ne všem stačí k iniciaci vztahu jen milostné vzplanutí. Navíc zcela jistě neznají ani trochu Leonarda Cohena, který před časem vyslovil zajímavou úvahu o tom, jak důležité je milovat své učitele, a protože svým způsobem jsme na tomto blogu učitelé i my diskutující, pokud zde radíme někdy autorům, můžeme si Cohenova slova připomenout. Jak je hlavně důležité, nikoho nehodnotit, neposuzovat. Amatérsky jsem si dovolil přeložit, originál najdete na mém blogu.

"Jsou určití lidé, kteří vás neposuzují, nehodnotí, a když jste s někým kdo vás nehodnotí, můžete jednat svobodně, a svobodným jednáním můžete objevit jací opravdu jste. A mohli byste se dokonce dostat k tomu mít se rádi, protože důvodem proč se cítíme zle je to, že se nemáme rádi, když jste s někým kdo vás nehodnotí, kdo vás obklopí svobodou, můžete jednat s jistým druhem hojných emocí, jistým druhem bezstarostnosti /lehkomyslnosti/ a mohli byste vidět když jednáte svobodně, že zase tak špatnej chlap /holka/ nejste. A tak se cítíte o hodně líp, to je to pod čím chápu učení, prostě obklopit vaše studenty svobodou."

Na to bychom měli v diskusích dbát když už radíme, nepředvádět se u toho, nemachrovat. A taky pokud se v problematice neorientujeme, když jsme sami třeba nikdy tu závratnou lásku nepoznali, tak nerozumovat nad tím, že je někdo i po třicítce single. Protože ten kdo někdy opravdovou lásku poznal, tak ví moc dobře, že to nejde naprogramovat, vymyslet či naučit se. A tak plně respektuje fakt, že ne všem se to může přihodit do 30 let. Prostě podobně jako nejde naprogramovat hudební hit.

Když jsme se dostali k hudbě, tak bych rád zmínil k tématu výstižnou příhodu, kterou jsem se dověděl včera, když na tolik propíraný Facebook umístil legendární diskžokej z rádia Luxembourg Tony Prince svůj rozhovor s Patti Boyd.  To musela být zřejmě absolutní láska, neboť když to Patti Tonymu vyprávěla,  chvěl se jí hlas i po mnoha desetiletích. Byla tehdy manželkou George Harrisona, když na jedné párty k němu přišel Eric Clapton a řekl mu, že miluje jeho ženu. Dlužno dodat, že s Patti předtím nic neměl. Jak to skončilo víme, takže poté, co George složil pro Patti píseň Something, tak pro ni později zase Eric  napsal skladbu Leyla.

A abychom téma single třicítek trochu odlehčili, tak ještě něco z rozhovoru Tonyho Prince se sestrou Roryho Storma, v jehož skupině The Hurricanes působil i Ringo Starr, než pak přešel k Beatles. Ta chodívala na koncerty bráškovy skupiny už jako třináctiletá, a měla za úkol dělat na začátku pod pódiem atmosféru včetně pověstného ječení, aby tak dostala diváky do varu. Říkala, že už tehdy se kolem ní motal George Harrison, ale že tomu nevěnovala nějak pozornost, spíš si myslela, že to dělá proto, aby ho Rory přibral k sobě do skupiny.  Na jednom koncertě ji pak z pódia brácha pozdravil a řekl "To je má sestra a dnes si poprvé v životě vzala podprsenku!"  - načež celá rudá vyběhla ven a utíkala domů, když ji v parku někdo dohonil a dal jí pusu - její první v životě! Byl to George Harrison.

Případné nové čtenáře iDNES si dovoluji upozornit na nejčtenější článek tohoto blogu Školní sex hýbe republikou, který rovněž vypovídá o nedostatku pochopení pro druhé. Včetně toho, že vnímání vztahů i sexuality po listopadu 1989 jistě ovlivnily i takové věci, jako neřízený vpád porna k nám. Článek je stále aktuální i vzhledem k diskusím, které probíhají k nové příručce sexuální výchovy na školách. Můžete si jej přečíst po kliknutí ZDE