Jan Fischer záhy vybalí svůj největší trumf

Jen naivkové neznalí souvislostí dosud napadali Jana Fischera kvůli tomu, že byl údajně z prospěchářských důvodů členem KSČ. Tyto absurdní ataky sice mohly mít úspěch u někoho s jednodušším chápáním, především však vypovídaly o amatérismu autorů těchto obvinění. Jak si jen mohli myslet, že by charismatický Honza Fischer kandidoval na presidenta, kdyby z toho byla pravda byť jen jedna tisícina?  Copak by mohl člověk charakteru Jana Fischera kandidovat, kdyby měl z členství v KSČ během totality jedinou výhodu?

Ale Jan Fischer se nenechal znervóznit, a se svým obrovským nadhledem trpělivě vysvětloval, že do KSČ vstoupil až potom, co jej k tomu stranická organizace třikrát či čtyřikrát vyzvala, a učinil tak jen proto, aby mohl vychovávat nové statistiky na VŠE. Už to, že si Jan Fischer ani nevybavuje, kolikrát byl ke vstupu vyzván je dokladem toho, že tomu nepřikládal žádnou váhu. A důkazem jeho úžasné skromnosti je i to, že to dále nerozváděl. Jan Fischer je totiž zřejmě jediným občanem této země, o kterého Komunistická strana Československa stála tolik, že jej vyzývala či zřejmě přímo prosila dokonce opakovaně,  aby do ní vstoupil.

Zatímco u jiných občanů se považovalo odmítnutí vstupu do KSČ přímo za urážku, zvláště u příslušníka pracující inteligence, kde byla směrná čísla pro příjem nových členů mnohem menší, než třeba u dělníků a zemědělců, Jan Fischer byl v tomto ohledu velkou výjimkou. Není divu, jako náš asi nejlepší statistik té doby si to mohl dovolit, a nakonec tedy do KSČ vstoupil v podstatě jen proto, aby měl už klid na svou vědeckou práci. A jeho dalším plusem je to, že se tím nikdy nechlubil, nikdy jsme ho neslyšeli, že by o sobě tvrdil, že je snad nejlepším statistikem, a že je asi jediným občanem této země, za kým KSČ přímo dolejzala.

Ale kritici mu pořád nedávali a dodnes nedávají v tomto směru pokoj, byť jim už leccos naznačil. Např. v aktuální příloze Víkend DNES je v článku Prezidentští chalupáři připomenuta pasáž z knihy Jana Fischera „Ano pane premiére aneb rozhašená země“ , když do Čakovic, kde má Jan Fischer chalupu, „přijeli bulvární novináři sbírat drby o Fischerovi a místní štamgast Péťa Pařízek, podle Fischera silný jako Bud Spencer, je odtamtud vyhnal se slovy – Dejte tomu Fischerovi už pokoj. Jestli okamžitě nevypadnete, tak vás tady z toho kopce skopu dolů.“

Možná právě tehdy se zrodil v hlavě Jana Fischera geniální plán pro případnou presidentskou kandidaturu, k jehož realizaci má dojít v nejbližších dnech. Bude to takový úder, ze kterého se ostatní kandidáti už nebudou mít šanci těsně před volbami vzpamatovat. Jan Fischer totiž jako geniální stratég poznal, že jmenování premiérem je něco jiného, než přímá volba presidenta, Takže zatímco dříve byli novináři na obtíž, teď mu naopak pomůžou. A promluví konečně nejen rambo Péťa Pařízek, ale především kolegové Jana Fischera z ještě totalitního statistického úřadu.

To totiž bude mít teprve váhu. Sám Jan Fischer může nekonečně vysvětlovat, že z členství v KSČ neměl nikdy žádné výhody, spíše naopak, a stejně mu spousta lidí věřit nebude. Ovšem úplně něco jiného bude, když vystoupí jeho dřívější kolegyně a kolegové: „Honza? Ten snad nikdy nejel ani na rekreaci ROH, jen aby mu někdo nevytknul, že dostal přednost jako člen KSČ. Honza? Když měl být jmenován vedoucím odboru, tak pořád odmítal s tím, že se musí dát šance i nestraníkům, zvláště když prý je hodně vytížen na VŠE. A po straně nám povídal, jak je mu to trapné, že je vlastně taky nestraníkem, když do KSČ vstoupil jen proto, aby mohl učit. Nakonec tu funkci tedy vzal, ale až potom, co ho k tomu doslova donutili všichni nestraníci, když hrozili nebezpečí, že se vedoucím odboru stane jeden kariérista – komunista, ovšem mizerný statistik. “

Takže tohle budou vítězné spoty, protože od lidí z masa a z kostí, které téměř jistě rozhodnou o vítězství Jana Fischera. Zatímco jiní kandidáti mají ve svých dosavadních spotech pouze celebrity,  Jan Fischer tam teď dostane i obyčejného člověka, neboť chce být presidentem především obyčejných lidí. Zvláště když mu tak autenticky právě kolegové potvrdí jeho naprostou bezúhonnost v období totality. A pozor, vtip je v tom, že to mají být jedině nestraníci, aby zase někdo nemohl argumentovat s tím, že se tak Jan Fischer domluvil s bývalými soudruhy. Jedinými straníky mají být snad členové výboru tehdejší závodní organizace KSČ na statistickém úřadě, kteří potvrdí, že hned 18. listopadu 1989 ráno se k nim dostavil Jan Fischer, a se slovy „Byl jsem v KSČ jen jako ředkvička“ roztrhal před nimi stranickou legitimaci.