Jak /ne/podvádět u voleb

  Byť žijeme v asi nejvyspělejší dekádě historie lidstva pokud jde o sledování občanů, možnost zmanipulovat volby je snad ještě větší, než při "svobodných" volbách a následném vítězství komunistů v r. 1948. Tehdy komunisti využili faktu, že ostatní politické strany byly ještě z první republiky zvyklé hrát fair play, a tak je ani nenapadlo, že by někdo mohl podvádět třeba při sčítání hlasů. V tom byli komunisti bezpochyby první, a díky tomu si na podvody všeho druhu vytvořili monopol, který trval dalších 40 roků.  Doba však značně pokročila, a dnes se dopouští podvodů všeho druhu funkcionáři prakticky všech politických stran.  Bylo by proto naivní předpokládat, že během voleb budou všichni jimi nominovaní komisaři za vzorňáky, bedlivě střežící správné sčítání hlasů.

Nejlepší možnost k volebnímu podvodu se naskýtá při závěrečném sčítání hlasů. Člen okrskové volební komise, který chce své straně přidat třeba 20 hlasů, si ale musí připravit půdu již v průběhu voleb. Má na starost obvykle kolem 120 voličů, z nichž se k volbám dostaví max. 60 %. Když se volič hlásí u jeho stolku, tak si každého odškrtne a předá mu orazítkovanou obálku, případně i hlasovací lístky, pokud je volič neobdržel. Při nadcházejících volbách to bude zřejmě velmi častý případ, protože na rozdíl od jarních voleb se jedná o lístky velkého formátu a tedy i velkých obálek, které se do většiny poštovních schránek nevešly. Proto se obálky, jak si jistě mnozí již všimli, často  povalují u schránek na zemi, kde si volič musí najít svou se svým jménem. Pokud má tedy štěstí a jeho obálka se již před jeho příchodem z práce nestala předmětem dětských hrátek.

Ale není to žádný problém, protože hlasovacích lístků je dost, a na rozdíl od třeba každého lístku v šatně nejsou označeny žádnou číselnou řadou. Takže ani pro člena okrskové volební komise není žádný problém, obstarat si např. 30 hlasovacích lístků, kde označí svou oblíbenou stranu. Potom si musí připravit půdu tak, že si občas zaškrtne voliče, který  zatím k němu volit nepřišel. To proto, že se v několikahodinových intervalech vyhodnocuje volební účast, a každý člen volební komise pravidelně hlásí počet voličů, kteří již k němu přišli. Protože by bylo nápadné, kdyby mu až těsně před skončením voleb "přišlo"  najednou třeba 30 voličů, musí je tak přidávat postupně. Nejlepší ovšem je, když si dělá soukromé poznámky kolik voličů nahlásil navíc, a pak až před koncem voleb zaškrtne najednou dvacet jmen z těch, kteří volit nepřišli. Při omto postupu ovšem musí dbát na to, aby třeba na oběd šel až těsně po průběžném vyhodnocení dosavadní účasti, aby tak jeho zástupci a následně předsedovi nebylo podezřelé, že jeho dosavadní počty neodpovídají.

Ale i při jiném způsobu, kdyby  průběžně zaškrtával někoho navíc nehrozí žádné velké riziko, protože pokud se dostaví někdo již zaškrtnutý, tak se to dá zdůvodnit přehlédnutím - to pochopitelně jen v případě, že by si toho všiml zastupující kolega.

Potom zbývá už jen drobnost, kterou je závěrečné sčítání hlasů po uzavření volební místnosti. Je to v době, kdy jsou již všichni členové volební komise patřičně utahaní, a všichni se již těší domů s obdrženou výslužkou. Nastává tedy závěrečná fáze, kterou je soutěž o co nejrychlejší otevírání volebních obálek a sčítání hlasů. Při všeobecném zmatku není pak žádným problémem umístit na hromádky oněch 30 hlasovacích lístků od "voličů", kteří k volbám vůbec nepřišli.  Pochopitelně, že nikdo už nemá ani čas nebo chuť počítat rozervané obálky a porovnávat, jestli jejich počet opravdu souhlasí s počtem odevzdaných hlasovacích lístků. Ke všemu ta hrůza, kdyby to nesouhlasilo. Co potom, když už chtějí být všichni doma?

Jistěže jsou i další možnosti, jak manipulovat s výsledky voleb. Této asi nejjednodušší by se ale dalo poměrně snadno zabránit třeba tím, že by se každý volič musel do volebního seznamu svého komisaře podepsat, místo pouhého odškrtnutí. Tento článek by  pochopitelně nemohl být nikdy napsán v tom případě,  že bychom žili ve férové společnosti, kde by se po neblahých zkušenostech s KSČ každá politická strana styděla, kdyby byl některý její člen přstižen při podvodu. Protože tomu tak ale žel není, je třeba počítat i s možnými podvody u voleb. Operativní nařízení o tom, že každý volič se musí v seznamu podepsat, by mohlo toto nebezpečí výrazně snížit.

Nejčtenějšim článkem tohoto blogu je Školní sex hýbe republikou, který už před více než rokem upozornil na to, že se doba pokud jde o vnímání sexu hodně změnila. Můžete si jej přečíst po kliknutí ZDE