I ten nejlepší chirurg mohl mít jako první životní vzor hokejistu

Nebo fotbalistu, tenistu, plavce či atleta, pokud tedy nebyl náhodou lékařem už třeba jeho otec, který ho mohl nadchnout pro medicínu klidně jako prvňáčka.  To žel neměli na paměti všichni z diskutujících, kteří se na blogu iDnes rozhořčují nad „humbukem“ kolem tragické smrti tří z nejschopnějších osobností této republiky.  I děti z těch „nejlepších“ rodin se totiž můžou dostat na scestí, ke drogám a alkoholu, možností je bezpočet. Proto je jen dobře, že se  už v útlém dětství, plném soutěživosti, můžou identifikovat s různými sportovními vzory, což je jejich věku nejbližší.     

Většina z nich totiž ve svém věku ocení doktora jen tehdy, když rychle spraví bolístku. Na to ovšem vzápětí zapomenou, neboť přeci musí myslet už jen na to, aby rychle dávali góly jako Karel Rachůnek, Josef Vašíček nebo Jan Marek. Není divu, vždyť to jsou ti z nejlepších hráčů na celém světě,  kteří od dětství tvrdě trénovali, v dospívání nefetovali, a pak se dokázali prosadit i v zahraničí, když nikdy neodmítli nosit ani reprezentační dres se lvíčkem. Přitom zůstali skromní, nenamistrovaní, na rozdíl třeba od většiny našich politiků a zastupitelů. Tam by mladí žel své vzory zatím raději ani hledat neměli.

Takže všichni, kdo jsou pohoršeni z toho, že část národa tato tragédie zasáhla opravdu silně, by si měli trošku uspořádat své myšlenky.  Měli bychom ovšem chápat i to, že některým to jistě udělalo dokonce radost.  Prostě tak jako děti, jsou i dospělí soutěživí, a jim se teď podařilo aspoň v něčem překonat dokonce i mistry světa. Na rozdíl od nich totiž oni žijí dál, a ani nemuseli zvednout zadek od počítače. Natožpak celý život trénovat a honit na ledě kus gumy, jak taky jeden rozumbrada poznamenal.

Třeba jim někdo jednou vysvětlí, že i vrcholový chirurg se po náročné operaci rád podívá spíš na vrcholový hokej, než aby si jen pro zábavu pouštěl nějaké operace kolegů. A když je někde na kongresu, raději slyší od zahraničních kolegů uznání, že jsme se stali na ledě opět mistry světa, než aby se držel při sportovních debatách u kávy stranou, protože jsme někde v páté skupině. Protože jsme tady jen na návštěvě, tak cestou z kongresu může žel spadnout i letadlo s tím chirurgem. Spíš by se ale dalo počítat s tím, že upřímně by truchlili zase jen ti, co teď litují tragédie hokejistů. Ten zbytek by se zřejmě opět těšil z toho, že aniž by musel dřít šest roků na medicíně, je teď na tom mnohem líp. Vůbec jim totiž nedochází, že kdybychom měli všichni sedět jen doma na zadku,  tak bychom mohli rovnou zavřít krám.