Fotbalisti jsou proti hokejistům břídilové

Hlavně proto, že si neumí spolehlivě přihrát mičudu. Běžný obrázek i při největším závěrečném náporu mužstva, které potřebuje dát k postupu gól je ten, že brankář vykopne naslepo míč, a pak jde již jen o náhodu, jestli se shodou okolností nachází poblíž jeho dopadu spoluhráč. Pokud ne, tak místo náporu následuje okamžitý protiútok. Taková situace je v hokeji naprosto nemyslitelná, neboť tam vždy začíná gólman útok přesnou přihrávkou či vyhozením puku přímo na spoluhráče.

Jistěže je to dáno i pravidly, která v hokeji většinou dlouhé přihrávky neumožňují, stejně jako rozdílem v rychlostí mezi hráči na bruslích a v kopačkách. Proto si fotbalisti víc šetří nohy, aby se zase tolik nenaběhali a déle vydrželi. Protože si tak počínají vždy obě mužstva, a většinou souboje po výkopech dopadají fifty fifty, tak to svým způsobem vyjde nastejno.

Pokud se ovšem jednou objeví fyzicky skvěle připravené mužstvo, jehož hráči si budou umět nahrávat podobně jako v hokeji, stane se jistě bez problémů mistrem světa. Protože v rozhodujících fázích bude jeho každý útok dotažen do blízkosti soupeřovy branky, když se navíc zmocní zhruba poloviny míčů, vykopnutých soupeřovým brankářem, čímž opět rapidně zvýší své šance k útoku. Tohle se ale ještě nestane při aktuálním MS v JAR, kdy se v těchto případech hraje ve všech mužstvech  pořád na náhodu, která tak rozhodnu i o novém šampiónu.