Děcka pozor, tato země je samej šizuňk!

Také náš mateřský iDNES pro své dospělé čtenáře často rozebírá dnešní mládež. Před pár dny např. rozbor jejího někdy dost vulgárního slovníku, s úspěchem se vždy setkají i opakované pohledy na sexuální aktivity mladých. Většinou následuje uklidňující komentář, že s mluvou to nakonec zase až tak špatné není, podobně jako že se nijak výrazně nesnížil věk, od kdy začínají mladí sexuálně žít. Asi jen proto, že jsou média výhradně v rukou dospělých, tak dosud zřejmě vůbec ještě ale nedošlo k tomu, že by někdo udělal zase sondu z jejich života, specielně pro mladé. Pokusme se to teď napravit, i za tu cenu, že závěrečný komentář nebude moci být uklidňující ani náhodou.

Inspirací k úvaze bylo červnové vysílání pořadu Černé /Bílé/ ovce na ČT, s reportáží o sympatické a zřejmě ještě náctileté slečně Iloně z Tachova, která si před rokem koupila v plzeňské kamenné prodejně Czech Zoomarket štěně středního německého pinče. Byť bez průkazu původu, zaplatila za něj  7 500 korun. Jak bylo v pořadu doloženo, Ilona se stala obětí podvodu, když jí v prodejně neprodali žádného pinče ale "jenom" křížence. V úvozovkách proto, že Ilona je frajerka s čistou duší, neboť i tak si pejska zamilovala, a  jen se pokoušela dostat od prohnaných kšeftařů se zvířaty aspoň něco zpět. Zvláště když německý pinč bez PP se prodává v rozmezí 1000 až max. 3000 Kč, a to se nebavíme o křížencích, kde je cena už úplně zlomková.

Díky ČT se aspoň se slečnou Ilonou začal bavit jednatel firmy pan David Čech už trochu rozumně, prohnaného šíbra v sobě  ovšem nezapřel ani trochu. Byl ochoten vrátit jí celých 7,5 tisíc, ovšem s tím, že si vezme zpět i psa. Pak nabídnul druhou variantu, že se Czech Zoomarket velkoryse vzdá své obchodní marže, a vrátí jí 1 500 korun a psa si tak bude moci Ilona ponechat.  Pochopitelně, že mu bylo jasné, že se dívčina se psem nebude chtít rozloučit, na to zná citlivé dívky jako zákaznice svého obchodu až příliš dobře. Takže to dopadlo podle jeho představ,  když se Ilona spokojila aspoň s tou drobnou vratkou.

Případ má několik rovin. Pan jednatel Čech si zahrál na granda, když se zřekl marže, s nevysloveným podtextem - ale víc nemůžu, když jsme dodavateli zaplatili za psa 6 tisíc. Opravdu? Co je to pak za krám, a jaké má dodavatele, když si nechá prodat podvraťáčka za cenu psa s PP? Neměl to snad pan Čech reklamovat především u dodavatele, včetně odškodnění za poškození dobrého jména prodejny Czech Zoomarket? Jistěže ano, pokud se ovšem nejednalo o soukromý kšeftík pana Čecha, což je velmi pravděpodobné. Takže to je už podnět spíš pro majitele prodejny, pokud tedy má o nějaké dobré jméno ještě zájem.

Ještě se taky mohla zkusit varianta vabank, tzn. žádat zpátky celou sumu a psa vrátit s tím, že by jej pak následně někdo od pana Čecha jako křížence za odpovídající pětistovku koupil. Navíc se to mohlo doplnit o to, že by Ilona žádala třeba 20 tisíc navíc za krmení a zbytečnou péči o psa.  Jenže možné riziko, že by to třeba nevyšlo,  to by zase byl jistě nápor na city slečny Ilony, byť by to pro ni mohlo být dobrou školou pro další život ve společnosti, kde panuje nejhorší směska komunisticko-kapitalistické morálky.

Velice výmluvné bylo rovněž vyjádření jedné kynologické expertky, která v závěru pořadu poznamenala, že si za to Ilona mohla i trochu sama. Měla si prý předem sehnat informace na internetu, navštívit výstavy psů a tak si zjistit skutečné cenové relace. Na první pohled naprosto správná poznámka,  ovšem jen pro nás starší, kteří jsme si celý život zvykali na to, že nás někdo chce neustále odrbat, takže s tím počítáme každý den. Ať to byl kolega v práci, který vstupem do zločinné KSČ najednou získal nezaslouženou výhodu, nebo třeba zelinář, který pochopitelně při socialistickém prodeji nedostatkového ovoce měl ze spodu váhy přilepeno nejméně desetideko. Takže nás už vůbec nepřekvapí, když jsme si teď třeba přečetli, že při kontrole obchodní inspekce během karlovarského festivalu bylo 50% nákupů předražených, to se tady děje už od roku 1948 neustále.

Ale někdo by měl v tomto smyslu začít důsledně působit i na mladé. Kteří se naivně domnívají, že koupit psa v kamenném obchodě je něco jiného, než když pořídíme štěně od bezďáka na nádraží. Jistěže se dá tolerovat výchylka pár stovek, když třeba obchod na hlavní třídě má větší nájem, ale okrást asi studentku hned o 7 tisíc? Takže zatímco důchodci jsou pokud jde o sledování slev ve svém živlu, čeká to stejné i studenty. Místo učení budou při každém trochu větším nákupu brouzdat po netu, ne aby našli slevy, ale aby si ověřili, jestli se jedná o velkého či jen malého šizuňka.

Oprávněne se považuje za největší marasmus naší rudé totality to, že se několik generací učilo již od útlého dětství, že to co se říká doma, se nesmí říkat ve škole či v práci. S děsivou silou se tak nyní potvrzují tehdejší občasné poznámky, že mnohem horší než ekonomické škody tehdejšího komunisticko - estébáckého režimu je duševní zmrzačení značné části národa. Vypadá to, že duševně zmrzačení v tomto smyslu jsou teď již prakticky všichni dospělí, když skoro každému přijde normální, že se odrbáváme všichni navzájem, od Grippenů či Pandurů až po psa nebo pivo pod míru. Jen část mládeže nějak narušuje tento zavedený poklid, snad by měla raději ve vlastním zájmu co nejdříve zapadnout do systému taky?