Volit prezidenta tajně, či veřejně?

Na otázku Plzeňského deníku, kterého z kandidátů na prezidenta budu volit, jsem odpověděl, že budu respektovat tajnou volbu. Následně jsem byl nařčen z absence jasného názoru nebo dokonce ze strachu jej veřejně vyjádřit. Na obranu tajné volby – a potažmo své vlastní osoby – chci říci několik vět. Je mi totiž relativně lhostejné, zda budu volit prezidenta tajně, nebo veřejně.

Oba způsoby mají, podle mě, své výhody a nevýhody. Tajná volba, o které se někteří domnívají, že je jen zástěrkou pro nečisté politické praktiky a kšeftíky - což nelze zcela vyloučit - má také své dobré důvody. A konečně i ty snad vedly k tomu, že ji někdo vymyslel, a že byla zavedena.

Její použití při tak důležité volbě, a tou bezesporu volba prezidenta republiky je, totiž umožňuje zvolit prezidenta, který za své zvolení nemusí nutně a jednoznačně vděčit té, či oné politické straně, což mu při výkonu jeho funkce poskytuje určitou míru nadstranické nezávislosti.

Někdo může namítnout, že tomu tak ve skutečnosti není, tím spíš, že politické strany oznamují předem své preference. Nicméně je to právě ona nejistota, od koho vlastně podpůrné hlasy dostal, která dává zvolenému prezidentovi jistou dávku svobody vůči světu politických stran.

Obdobný pocit svobody však tajná volba poskytuje i voliteli – senátorovi – který byl zvolen, aby svůj mandát vykonával podle svého nejlepšího „vědomí a svědomí“, v duchu Ústavy České republiky. Bezpochyby tomu tak je u nezávislého senátora, který byl velmi pravděpodobně zvolen sympatizanty obou prezidentských kandidátů, a to z jiných důvodů než, že dá svůj hlas jednomu nebo druhému.

Myslím si, že totéž by mělo platit i pro senátory zvolené za politické strany. I oni mohou oceňovat, že zde je cosi vyššího než stranická disciplína a politický boj, v jehož víru se den co den nacházejí. I oni mohou pociťovat potřebu nadstranického prezidenta, kterého sobě a národu zvolí podle nepolitických kritérií, a který nebude muset vděčit stranickým šikům za to, že sedí v rezidenci Masaryka a českých králů. Veřejná volba prezidenta republiky – proti níž, opakuji, nic nemám, vede bezpochyby k zprůhlednění volby samotné. Podle mě vede ale také ke zpolitizování prezidentské funkce, tj. směrem, o jehož správnosti přesvědčen nejsem.

Proto si svůj hlas nechávám pro sebe. Hlas v demokracii je hlasem svědomí, jediným hlasem, který nevykřikuje.

Tímto článkem reaguji na nařčení z článku Deníku: "Plzeňský kraj versus ČR: Jenom senátor Sequens svoji volbu tají", který vyšel 6.2.2008. Můj názor na prezidentskou volbu jsem vyjádřil i v dalším svém článku na blogu "Volba je výběr minimálně ze dvou variant aneb kdo bude prezident..".