Jak jsem prohrál volby

Čestně jsem prohrál. Zároveň mohu slavit vítězství, jako nezávislý kandidát jsem prokázal, že mi lidé věří.

Do druhého kola senátních voleb jsem nepostoupil. Pro někoho by to bylo fiasko. Já naopak mohu poděkovat 9830 voličům, kteří mi dali svůj hlas. Jsem pyšný, že s malým rozpočtem a skvělým týmem mi na vítěze chybělo jen 864, respektive 1145 hlasů.

Letošní volby byly o velkých stranách, velkých volebních kampaních a nereálných slibech. Nevím, zda se voliči rozhodli jen s ohledem na zrušení 30,- Kč poplatku v krajských zařízeních. Těžko říct, kde se vlastně vzala myšlenka, že zdravotnictví je zadarmo. Stejně, proč by se nemělo platit jen v několika málo zdravotnických zařízení v kraji a všichni občané by měli doplácet na to, že zrovna ten který člověk využije to konkrétní zařízení. Ani si nechci představovat, jak to bude v těchto 4 (pouze!!!!) krajských nemocnicích (v Plzeňském kraji) vypadat, když to budou jediná zařízení bez poplatku.

Čert to vem. Krajské volby vyhrála celostátní témata, stejně jako ty senátní. Senát přestává být o osobnostech, ale o partajním zařazení. Snad jen doufat, aby se horní komora nestala odkladištěm zasloužilých partajních stařešinů, kteří budou naplňovat vůli stranických aparátů. Uvidíme.

A já? Já budu dál operovat, oproti jiným kandidátům mám své zaměstnání a politiku beru jako službu. Budu pokračovat v tom, co jsem dělal doposud, pomáhat rozvíjet zdravou občanskou společnost. Nezávislost má smysl. Nezávislost je zodpovědnost. A jedny prohrané volby? To nehraje roli. Jak říkávala moje babička, „když nejde o život, jde ……“