Dopustíme boje v židovské čtvrti?

Když jsem před několika týdny psal o symbolech a hlavně o ideologii, které za nimi stojí, sklidil jsem od části čtenářstva posměch. Prý bojuji s větrnými mlýny, ba dokonce za něco, co už dávno není potřeba. Přece zakazovat myšlenky a symboly zákonem je zbytečné i tak už máme přezákoněno! A vida, 10. listopadu se setkají neonacisté a anarchisté při příležitosti výročí Křišťálové noci a zrovna na Josefově. Jedni prý chtějí protestovat proti účasti České republiky při okupaci Iráku a ti druzí zase uctí památku obětí nacistických zločinů. Židovská liberální unie volá o pomoc a svolává vojáky a sportovce. Ze zahraničí se ozývají kritické hlasy a píší se dopisy prezidentovi..

V demokracii je svoboda slova a právo na shromažďování na jednom z nejvyšších stupínků. Každý by měl právo vyjádřit svůj názor. A stejně tak by mělo být samozřejmé, že občané mají právo se shromažďovat, protestovat nebo stávkovat. Problém je v tom, že existují skupiny, které právě těchto práv zneužívají. Hledají kličky v našem právním řádu a ba co víc, tyto skupiny se nebojí ani jít do soudních sporů, aby získaly to, co chtějí. A většinou se jim to podaří. Bohužel.

Čí je to vina? Nebo spíše, kdo bude zodpovědný za 10. listopad? V první řadě je to Magistrát, který si měl dát pozor a při takovém sporu neudělat procesní chybu. Způsob, jakým kauzu řešil soud, nás rovněž nemůže překvapit. Proč by si měl příslušný soudce lámat hlavu a dávat do souvislostí zcela evidentní „náhody“,  když má po ruce zákon a ten to vyřeší za něho. To, že extrémistům nedokážeme taková vystoupení zakázat na základě „pouhého“ záměru a jejich spojení s neonacismem, pro to bohužel omluvu nemáme. Je to problém celé naší společnosti. Nedokázali jsme  se vyrovnat ani s jednou z totalit, které sužovaly Evropu. Každý extremista si u nás může dělat co chce, stačí pouze správně, rozuměj pro úřady správně, nazvat jakoukoli akci a hurá do ulic. Začíná to komunisty na prvního máje, oslavami různých soukromých narozenin, na které se sjedou náckové z celé Evropy, považte jaká náhoda, a končí to neonacistickým průvodem 10. listopadu nebo oslavou výročí narozenin Adolfa Hitlera.

Bylo by chybou myslet si, že je to jenom náš - český problém. V dnešní Evropě nejsme žádnou výjimkou. Růst různých extrémismů můžeme pozorovat v celé Evropě. Právě teď se v Německu rozbíhá debata ohledně nacionálního socialismu. Kromě toho, že v Česku máme stejný problém, jen s jinou totalitní ideologií, existuje více paralel. Podle průzkumu, který proběhl poté, co se známá televizní moderátorka pochvalně vyjádřila o rodinné politice ve Třetí říši se zjistilo, že si každý čtvrtý Němec myslí, že národní socialismus měl i své kladné stránky. Ve skupině starších 60-ti let dokonce každý třetí. Netroufám si odhadnout, jak by podobný průzkum dopadl u nás, kdybychom se ptali občanů, „kdy se žilo lépe, zda dnes nebo před rokem 1989“. Dost možná bychom se divili i my. To ale odbíháme od problému pochodu extrémistů v židovské čtvrti někam jinam. Problém, který řešíme nyní má hlubší kořeny..

Nedokážeme se účinně bránit, nejen jako státní autorita, ani jako společnost proti ideologiím a vyvarovat se chyb z minulosti. S tím souvisí i pochod neonacistů. Každému normálně myslícímu člověku přece musí dojít, že se děje něco nesprávného. Pro ty, kterým to nedochází, pro ty musí být zákony. Tvrdé, jasné, nekompromisní. Zákon, který jsem společně s dalšími kolegy senátory navrhl, se snaží tuto problematiku řešit. Přijetím zákona ale problém nekončí. Společnost by sama měla vystupovat proti zvěrstvům a ideologickým nesmyslům! V tomto okamžiku není nic jednoduššího než podpořit všemi dostupnými prostředky Židovskou liberální unii v jejich apelu. Doufejme jen, že opravdu nedojde ke střetu, kde budou stát tři uskupení všichni proti všem. Byla by to totiž ostuda pro nás pro všechny, bez rozdílu..