Jestli chcete mít příklad skuteční fetišizace, tak vzpomeňte na Lenina a Stalina.

Tak to je bez diskuse. Naštěstí jsem onu dobu nezažil. Jsem ročník 81

Inu na Vás nebo na mne, jakož i na 99,99% zdejších blogerů a diskuterů se všichni vybodnou.

Tak je to v pořádku, tak to má být

Já se k vám tedy nepřidám. Nepovažuji za rozumné být považován za méně rozumného.

Jak je libo

Ach jo... Někdy je opravdu lepší mlčet.

Samozřejmě. A někdy je lepší promluvit.

Není fetišizace jako fetišizace. Ona třeba se sexuál. ,,podkladem" , že... Bylo by spíše vhodné zmínit se o až adoraci, resp. kultu. Atˇ si kdo chce v tom, či onom pokračuje, jak se mu zlíbí. Nakonec, leckteří i s ,,ostatky" kšeftují, ba někteří i až úspěšně, ři se tím jaksi až ,,ukájejí"

Máte pravdu, takový Tonda Zápotocký, na pivko zašel, na "garmošku" zahrál a ani po smrti ho nikdo nefetišizoval.

Někteří významní jedinci se stávají symbolem, někdy dokonce i záporným a je to tak dobře. Jinak bychom byli beztvará masa bez idejí a příkladů.

Ideje a příklady mít můžeme i bez zmiňované fetišizace

Trapárna

V čem konkrétně?

Někdo, kdo se sám označuje havločlověk, brojí proti fetišizaci osbnosti. Hnus

Řekněme, že jsem proti fetišizaci žijící osobnosti, protože to hezké na fetišizaci na neživém je to, že se pozůstalí sejdou okolo místa hrobu, popřípadě loučky rozptylu, na moment zapomenou na své telefony a sedí tam v tichu, za občasného cvrlikání ptáčků a skoků neposedných veverek.

A co Vy, vážení čtenáři? Jste ochotni následovat fetišizaci osobností?

Nebo jí z principu odmítáte?

Buďte bez obav, Vy se fetišizace nedočkáte.