Jako kuřák pociťuji méně vděčnosti

Pokud jste jeden z těch, kteří žijí magií života, jistě víte, že vděčnost tvoří základní pilíř úspěchu. Klíčem ke všemu je, rozvíjet vděčnost.   

Pravděpodobně to mám namířeno přímo do rakve. Bezpochyby. 

Jako několikrát napravený a znovu zkažený kuřák, v tom mám celkem jasno. Není žádná jiná věc, kterou bych měl na sobě, tak prozkoumanou, jako závislost na nikotinu. 

Aby jste pochopili, kouřit jsem začal až když jsem oslavil čtyřiadvacáté narozeniny. Dokonce ani na základní, nebo později na střední škole, jsem s kouřením nezačal. Ani mě to nenapadlo! 

Mozek doslova chrlil velké množství projektů a nápadů, týden co týden, takže vlastně ani nebyl důvod, proč kouřit. Měli jsme to mládí, ale lehké a krásné! 

Vlastně ani nevím, proč jsem začal kouřit. Přišlo mi to normální. Všichni okolo to dělají, tak proč ne já? Hloupá logika, že? Inu mladá hlava... 

Může si za to sám! 

Někoho možná napadne: Co tady brečí? Kouří, no a co? Přece si za to může sám! 

Jistě!  Jenže... Vážená pane/paní, 

Předem mého dopisu, bych vám chtěl vyjádřit úctu a pokoru s kterou přijímáte mou korespondenci. Je opravdu potěšení si s vámi psát :)

Mám něco na srdíčku a strašně mě to trápí. Když jsem byl ještě malý kluk, ti nahoře, dospěláci, mě dostatečně nevarovali. Říkali, že heroin je nebezpečný, pervitin je nebezpečný. Ale vůbec tam neřekli, že tabák a alkohol, jsou stejně nebezpeční. Nevěděl jsem, že tabák je stejně návykový jako heroin! 

A jsem teď závislý a i když přestanu, už jím zůstanu.Už nikdy si nebudu moct ,,Jen tak" zapálit. Bez následku. 

Plíce máme jen jedny.  No a co? 

Pokud by šlo jen o ty plíce, nebyl by to zas až takový problém. Ponechme teď stranou finanční stránku věci a podívejme se na pocitovou stránku. 

Kouření cigaret potlačuje emoce. Obecně známá věc. Pokud to tedy neslyšíte poprvé. Dostal jsem se tak na samotku. Byl jsem izolován sám od sebe! Que putada! ( zatraceně. španělsky. pozn.aut)

Už několik měsíců pozoruji, že existují věci okolo mne, které se chystají projevit. Malé dárky, v podobě nových přátel, kontaktů... Mincí nalezených na chodníku atd..

Jediná cesta jak zase zažít každodenní životní magii, je seknout s kouřením. Až tak těžké to nebude. Dokázal jsem to třikrát. 

Těžké bude přijmout všechny ty dary, které život potom nadělí. Moment...už si zapisuji. Příští lekce : Jak se naučit přijímat a necítit se při tom trapně.

Krásný den