Další nedělní glosa o tom, jak dnes chce být každý alternativním diplomatem, co všem jen přikyvuje z důvodu, aby někoho náhodou nediskriminoval.
Já vám tak nějak nevím. Na jedné straně do nás hustí, abychom byli každý individuál, stáli si za svým vlastním názorem a nebáli se být originál. Na straně druhé nás tento systém však nutí, abychom byli diplomaté a jednali tak, abychom nikoho vlastně neurazili. To ale znamená, že pravdu nebude mít ten, který by na ní měl mít nárok, ale ten, koho by ta pravda vykořisťovala? Myslím, že nám demokracie pomalu přerůstá přes hlavu, a to ji mám tak ráda. Mám ale strach, že je tomu doopravdy tak, protože pokud dopustíme to, aby oslovení dámy a pánové bylo diskriminační, můžeme lézt znovu na stromy.
Tak představte si, co se mi tento týden přihodilo. Na přednášce o ekonomii se probírá elasticita nabídky a poptávky. Přednášející měla zdlouhavý projev o tom, jak vše funguje a se sebou souvisí a udává banální až směšné příklady, na kterých ilustruje tento proces. Jenže najednou se ozve jeden z posluchačů a oponuje, že přece paní inženýrka nemůže předpokládat, jestli nabídka bude pružná nebo ne, protože na ní působí mnoho vlivů. Nevíme, jestli na ní nebude působit nějaký genderový nebo jiný socio-kulturní efekt. A já začala pěnit. Vždyť ekonomie je daná, nepřipouští žádné odchylky. To je jako kdybychom už popírali i nějaké fyzické zákony. A to je přesně ono, co jsem zmiňovala již na začátku. Dnes je každý normální a rozumný člověk trapák, pokud však nepatří do skupiny mladých zelených a nepije raw sojové smoothie a pokud nechce legalizovat marihuanu. Mně se jinakost líbí, lidé nemusí být součástí masy a neměli by se bát být odlišným. Jenže všeho moc škodí a ohánět se pak ještě nějakými lidskými právy?
Jenže doba si žádá své. Po roce 89 jsme konečně mohli svobodně vyjádřit svůj názor. Ale dnes bacha, musíme opatrně, aby to nikoho neurazilo! A vidíme to už i u politiků, nestojí si za svým názorem. Něco vyřknou, příkladem může být nedávná zpráva prezidentského kandidáta Fischera, který by nejmenoval do funkce ústavního soudce homosexuála. Média a aktivisté se na něj vrhnou, že co si to dovoluje a on pak musí couvat, aby se přeci zalíbil všem. Jenže takhle se žít nedá. Jsme individuální ve skořápce ano či ne podle toho, jak se to komu zrovna hodí. Jsme originál s minimální trvanlivostí do té doby, než někdo vymyslí ještě větší kravinu. A jsme lidmi, kteří jsou všechno, hlavně jen ne lidmi. Tak hezký týden a prosím, buďme optimálně normální.
