Tento týden podpořila vláda návrh sociálních demokratů na znovuzavedení náhrady mzdy i v prvních třech dnech nemoci. Je to krok, díky kterému zaměstnanci nebudou finančně trestáni za své stonání nebo ho budou lidé zneužívat?
Nyní zaměstnanci nedostávají za první tři dny marodění nic, od čtvrtého do čtrnáctého dne nemoci platí náhradu mzdy zaměstnavatel a od patnáctého dne vyplácí dávky systém nemocenského pojištění plynoucí ze sociálního pojištění výdělečné osoby. Nový zákon by počítal s tím, že by zaměstnanci dostávali v prvních třech dnech nemoci 60% platu. Se zavedením takového zákonu souhlasí odbory, záporně se k věci však staví zástupci firem, Hospodářská komora a Svaz průmyslu. Tvrdí, že proplácení nemocenské od prvního dne nevyřeší problém nemocnosti, ba naopak, nárůst absence na pracovišti se zvýší a někteří zaměstnanci toho budou zneužívat, přičemž náklady ponese zaměstnavatel i stát. To ale příznivci návrhu odmítají a věří, že by takovýto zákon měl být v zájmu všech zaměstnavatelů právě kvůli tomu, aby se jeho zaměstnanci již při prvních příznacích nemoci léčili a nepřinášelo jim to ekonomické starosti.
Podle mého názoru by mohlo být jistým řešením zachování systému s kombinací tzv. sick days, tedy několika dní placeného zdravotního volna, které by mohli zaměstnanci využívat na krátkodobé nevolnosti a nachlazení. Největším problémem je zde totiž to, že lidé nemoci přecházejí, protože si prostě nemohou dovolit onemocnět. I několik dnů na nemocenské pak přináší značené pocítění poklesu výplaty. Jenže opomínání nemoci a chození do práce v takovém stavu spíše přináší ještě větší komplikace nejen pro zaměstnance, ale především pro zaměstnavatele. Myslím, že zavedení takových několika volných dnů, během kterých se zaměstnanec zotaví a nemusí si hned brát neschopenku, je vhodným řešením věčného problému nemocenské. Sick days se tak stávají stále oblíbenější, ale prozatím jsou jen ve formě firemních benefitů. Uzákonění zpravidla tří až pěti dnů "když na vás něco leze" navrhují prozatím jen lidovci.
Někdy prostě nadopování paralenem nestačí. Lidé nejsou roboti, i když by si to jejich zaměstnavatelé jistě přáli. Také očkování proti chřipce v podniku se mi zdá jako ne moc adekvátní postoj ke svým pracovníkům. Za nemoc nikdo nemůže, někdy marodíme všichni a určitá schopnost vypořádat se s občasnou nemocí nás v podstatě posiluje. Problém je však nestonat jen proto, abych příští měsíc měla alespoň nějaké peníze. A především toto by mělo firmy a vládu zajímat. Tak hezký týden a příští neděli opět na shledanou.
