Další nedělní glosa o tom, že se dnes každý ohání ekologií a záchranou životního prostředí, ale jen na tom drze profituje.
„Budete na to chtít tašku za šest korun?“ Prodavačka míří pohledem na kupu ledabyle složeného oblečení. A vám ihned probleskne hlavou něco ve stylu: „No, tak jistě, kam si to mám teď asi jako strčit?“ Ale samozřejmě nic takového neřeknete, protože jste v krizi a tu tašku prostě zaplatit musíte. Stáváte se tak buď ničitelem vzácných neobnovitelných zdrojů nebo krhounkem, který teď trapně musí naskládat prádlo do moderní látkové tašky sám. Ona ta látková taška, to je totiž vynález, panečku!
Pár moudrých v Bruselu dalo hlavy dohromady a přišli na to, že igelitové tašky jsou zlo, které devastuje životní prostředí. Do té doby to však bylo naprosto v pořádku a nikomu na přírodě nijak moc nezáleželo. Narážím tím na to, že než se začne něco konečně řešit, musí zahynout lidé nebo dokonce příroda. Most je v naprostém pořádku až do doby, než se zbortí a zraní se kvůli tomu nevinní lidé. Potrestán nikdo. Během teroristických útocích musejí být obětovány masy lidí, než se přijde na to, že soudružka Merkelová udělala někde chybu. Po všech takových událostech stačí jen říci, že stav byl zabezpečený, prošel kontrolou, ale ve skutečnosti se tomu nedalo nijak předejít. Životy nevinných však takové řeči nevrátí. A stejné je to i s tím zákonem o povinném zpoplatnění plastových tašek. My, lidé, ničíme životní prostředí svojí rozežraností. A támhle v roce 2018 se přijde na to, že igelitky doopravdy škodí, lední medvědi se potápí na své kře a tak víte co, tašky zpoplatníme! Snad je lidi nebudou kupovat a spotřeba tím klesne. Nebylo by však lepší je zakázat úplně? No, nebylo, protože to evidentně někomu pořádně mastí kapsu.
Vyhledala jsem, že si cenu plastové tašky může každý obchodník určit sám. Probíhá to ale samozřejmě tak, že je nakoupí a prodá za cenu, která mu pokryje pořizovací náklady. Tím se ale celá věc vůbec neřeší. Nevím, do jaké míry zpoplatnění igelitek přiměje lidi, aby je nekupovali a nosili raději ty své věčné. V návaznosti na to, že igelitky za poplatek nejsou žádnou novinkou (v supermarketech a potravinových řetězcích, kde igelitky kupujete normálně). Tady se jedná například o obchody s elektronikou a oblečením, kde jsme dostávali tašku zdarma. Jen mi rozum nebere to že, když člověk nakoupí za nějakou ohromnou sumu, ještě jim není trapné si říct o peníze za tašku, kterou si prostě vzít musíte, když na pultě máte balík, co v ruce prostě nepoberete. A k tomu směřuje i má další otázka, proč tedy hned nezakážeme jogurty v plastových kelímcích a nedají se do skla, proč se balí i třeba již zmíněná elektronika do hromady zbytečného igelitu, který ale v tomto případě neplatíte? Mnoho lidí si za igelitku klidně rádo zaplatí a po odnesení nákupu ji následně využije na odpadky. V obchodech se stále častěji objevují tašky papírové, ale ty jsou na nějakou objemnou krabici, kterou koupíme, zcela nepoužitelné. Kolikrát ani na běžný nákup nevyhovují, jen si představte, jak se vám na cestě uši snadno utrhnou. Mně tak celá kauza s igelitkami prostě připadá jako šikanování občanů za účelem vypadat ekologicky, ale hlavně na tom zbohatnout.
Zpoplatnění tašky jako takové mi nevadí, klidně za ni zaplatím. Jde mi jen o princip, že celou dobu to nikomu nevadilo a až teď se všichni ohání životním prostředím. A jak bych to celé řešila já? Ano dobře, plastové tašky jsou negativum, ohrožují, ale v případě zpoplatnění se bude tedy nějaké určité procento odvádět na přírodu samotnou. Zřídí se fond, kam poplatky za tašky půjdu a z vybraných peněz by se uskutečňovala prevence k ochraně ekosystému, záchrana vymírajících druhů, semináře jak zamezit globálnímu oteplování nebo jak třídit odpad v našem městě.
Bohužel mám strach, že člověk má ničení v sobě, profituje sám pro sebe a příroda se mu tak v dohledné době pořádně vymstí.
I my jsme součástí přírody a jakékoliv zdanění škodlivé věci nikdy nedokáže dostatečně zmírnit její následky. To má spíše za následek jen posílení kapitalismu a konzumu v některých z nás.
Tak hezký týden a příští neděli se na Vás budu opět těšit.
