Tvrdé pravicové jádro brněnských sociálních studií vysílá do boje za legitimizaci pravicové politiky svého nejschopnějšího muže.
Jmenování prof. Petra Fialy ministrem školství přináší rozvrácenému resortu novou naději. Spolu s touto premiérovou volbou lze však vypozorovat několik dalších zajímavých okolností. Především to, že prof. Fiala je skutečně Nečasovou volbu. Premiér si tak díky Karolíně Peake posílil svou pozici v domovské straně. Kritikům z řad ODS může úspěšně namítnout, že akce s „péčkaři“ přináší jeho vlastní straně nejen opovržení části veřejnosti, ale také pozitivní body ve smyslu zisku ministerstva, na něž dle původní koaliční smlouvy ODS nárok neměla.
Snaha vykreslovat prof. Fialu jako nezávislého nestraníka je však přinejmenším úsměvná. Stranická průkazka prof. Fialovi sice chybí, ale názorově je zcela zřetelně ukotven. Navzdory možnému nedostatku politických sympatií ale musí i opozice uznat, že v tomto případě se výběr premiéru Nečasovi docela povedl. Pro sociální demokraty a jejich stínového ministra je to také výzva – senátor Chládek konečně získává důstojného soupeře.
Nový ministr školství Fiala má před sebou řadu těžkých úkolů. Problémy na MŠMT po dvouletém bačování nejlepšího ministra školství všech dob jsou zcela objektivní. Zejména zablokované čerpání evropských financí. Pokud se Petru Fialovi podaří uspět, bude nejen o 100% lepší než jeho předchůdce, ale jeho post by mu mohl také dopomoci k tomu, aby se pokusil nastavit kurz plavby ideově vyprázdněné ODS. Tvrdé pravicové jádro brněnských sociálních studií tak vysílá do boje za legitimizaci pravicové politiky svého nejschopnějšího muže.
