Mlč, nebo dostaneš!

nebo možná: Mluv česky, nebo dostaneš!? Teď už je to stejně jedno. Už se to asi nikdy nikdo nedoví. Zlá předtucha se vyplnila. Já to věděl, že jsem ji neměl nechat jet tím vlakem samotnou... Abi dostala přes hubu.

Mluvili jsme spolu poprvé a naposled ani ne 20 minut. Náhoda je blbec a já měl z našeho setkání roztodivnej pocit:
"Vím, že oba myslíme na to samý - škoda že nejedeme stejným vlakem. Začínat v nový zemi je vzrůšo, ale kamaráda nenajdeš na každým rohu. Vím to a nechce se mi ji tam nechávat s tou horou bagáže.
Ale jede mi vlak.
Měj se, rád sem tě poznal..."

Ještě cestou vlakem domů jsem si vyčítal, že jsem mohl jet s ní. Proč? To nevím. Teda teď už vím, ale tenkrát jsem neměl ani páru. Kdyby to bylo jen na otočku, asi bych se moc nerozmejšlel. Ale 5 hodin tam a 5 zase zpátky přes celou naší matičku republiku se mi jen tak nechtělo. Vůbec ji neznám. Třeba je úplně praštěná. Pošahaná teroristka, aktivistka, feministka... co já vím?

Pár dní mi neodpovídá na sms. No nic, asi má moc práce s českejma studentama, co neumí ani anglicky, ani španělsky, ani hindi...
Dalších pár dní a moje tušení přechází ve virtuální realitu těch nejhorších scénářů. Zkouším ji aspoň prozvonit. Nic. Nakonec to nevydržím a posílám druhou sms: "Seš mrtvá, nebo co?"

Konečně odpověď! Moc klidu mi ale nepřidá: "Je mi smutno. Stalo se něco špatného. Máš skype?"
Úleva, žije! Co se ale sakra stalo? Rychlostí světla jsem se na skype ještě nikdy nepřihlásil, ale moc daleko jsem k tomu teď neměl!
Pak to ze sebe vysypala - mluvila tou svou hatmatilkou mobilem ve vlaku se svou mámou. Její spolucestující se asi nudil, nebo měl nějakej jinej záhadnej důvod, a začal na ni mluvit česky. Ona se ale v letadle stihla naučit jen pár frází a tak mu řekla, že Nieeumii tčiešsky. Tomu debilovi to ale nestačilo a furt do ní cpal nějaký moudra a nakonec se sám tak rozohnil, že to nevydržel a musel jí namlátit. Asi aby jí ta čeština lezla rychlejc do hlavy. V kupé se jí zastala nějaká stařenka, tak do ní neboxoval moc dlouho.
Pocaď sem tomu jakž takž rozuměl, ale pak mě dostala ženská logika. Nikdo nezavolal policii, nikdo mu nerozbil hubu. Sám nevím, co bych v takový situaci dělal, bejt slabším pohlavím v cizí zemi, kde nerozumím lautr ničemu. Ale vím co bych dělal, kdybych se na to musel dívat - napřed bych mu rozbil hubu a pak zavolal policii!

Tak bezmocnej a zpraskanej sem se necejtil už dlouho...