Hlavou proti zdi

aneb jací jsou Skoti a co je v tom pro mě.Kam jsem z Čech utek a co jsem tam našel.

V čem spočívá identita Čecha se mi ještě nepodařilo vypátrat. Že by to byla ta donekonečna omílaná PRAVDA (která jednoho krásného dne zvítězí)? Pravda je tak relativní pojem, že jakákoli snaha o prosazení jejího vítězství by byla věc velmi krátkodobá (v extremním případě by boj za Pravdu nikdy neskončil, neboť by se měnila s časem, jak bývá její neřestí. A bojovat do nekonečna za něco, o čem si nemůžete být nikdy 100% jistí by asi nikoho moc nebavilo...) 

Základním stavebním kamenem skotské identity byla vždy SVOBODA.

Skotské právo a vláda byly z velké většiny postaveny na klanovém systému, který byl ještě posílen vlivem ze Skandinávie, kterého se Skotsko částečně zbavilo až odkoupením ostrovů na západním pobřeží od norských Vikingů v roce 1266. Klanový systém však přetrval a ještě v roce 1692 se pod záminkou vyšších zájmů klan Campbell mstil vyvražděním nemála příslušníků klanu MacDonald (Masakr v Glencoe)

Klanový systém zaručoval stupeň demokracie, který v kontinentální Evropě neměl obdoby a skotským panovníkům trvalo staletí, než se jim podařilo omezit vládu kmenových vůdců. Tento systém také zajistil to, že se každý celek naučil starat se sám o sebe a do budoucna zajistil Velké Británii vojenské experty, hrdiny a jine horkokrevné hlavy, které se postaraly o nemálo vítěztví na polích válečných.

Skotské kopce a udolí byly dlouho obývány různými skupinkami lidí, z nichž jen dvě byly původní a o kterých se dochovaly alespoň nějaké historické zmínky: Britoni a Picti. Ostatní skupiny byly přivandrovalci a jak už to bývá, převzaly veškerou inciativu a do dnešních dní panují dobyté zemi. Tak tomu bylo i v případě bojovných Scotti, kteří si to přihasili z Irska a už v roce 843 si společně s Picti vybudovali svoje malé království, které bylo první vlaštovkou a pokusem o sjednoceni téhle hrbolaté zemičky, která nakonec převzala od této malé ale rychle se rozrůstající hrstky bojovníků i svoje jméno.

V roce 1034 se už Skotsko stává víceméně jednolitým státním celkem po té, co Duncan láskyplně a pro dobro věci zamorduje svého dědu - krále Malcolma II.

1296 - Skotsko obsazeno Angličany a skotský korunovační kámen (Stone of Destiny nebo také Stone of Scone) je odvezen do Westminster Abbey v Londýně (aby si ho potom mohli zpátky načas „ukrást" skotští sudenti v roce 1950 a pak oficiálně navrácen na skotskou půdu v roce 1996)

1314 - vybojována nezávislost bitvou u Bannockburn pod velením Roberta Bruce

1603 - skotský král James VI. se sňatkem stává králem Spojeného Království Skotska a Anglie a zapisuje se do kronik jako anglický král James I.

1707 - pakt Unie, Skotsko formuje společně s Anglií Velkou Británii a skotský parlament se vzdává své funkce

1746 - předchozí století paktování se s Anglií má za následek nemálo - většinou neúspěšných - povstání a po prohrané bitvě u Culloden je zakázáno nosit  tradiční skotský kilt ("sukně")

1999 - po 292 letech je znovu otevřen skotský parlament

Záměrně jsem vynechal dva důležité datumy, abych mohl skončit jak se patří - to nejlepší nakonec:

1305 - William Wallace (nám dobře známé filmové "Statečné srdce" ) je pomocí zrady po letech úspěšných bojů proti Anglii polapen, odvlečen do Londýna, umučen a nechutné zbytky jeho torza rozeslány po Skotsku jako varovný signál.
Jako připomínku jeho památky jsem vybral citát spojovaný právě s jeho vizí:

"Pravdu tobě dím:
ze všech věcí, svoboda je tou největší.
Nikdy, můj synu,
nepoddej se životu v područí otroctví."

("This is the truth I tell you:
of all things freedom's most fine.
Never submit to live, my son,
in the bonds of slavery entwined.")

1320 - formální prohlášení nezávislosti (The Declaration of Arbroath) zasláno papežovi.
Podle mě nejnádhernější dokument historie, na který by mohla být hrdá jakákoli země v jakémkoli období:

"Do té doby dokud i jen sto z nás zůstane naživu,
nikdy se pod žádnou podmínkou nepoddáme vládě Angličanů.
Neboť vpravdě nebojujeme za slávu, za bohatství, za uznání, ale za svobodu
- to jediné, čeho se žádný dobrý člověk nevzdá ani za cenu života."

("For, as long as but a hundred of us remain alive, never will we on any conditions be brought under English rule. It is in truth not for glory, nor riches, nor honours that we are fighting, but for freedom - for that alone, which no honest man gives up but with life itself.")

Navíc si ještě ti lišáci přidali varování, ve kterém tvrdí, že kdyby se jejich stávající král rozhodl přece jen podvolit Anglii, pak ho jednoduše sesadí a najdou si někoho méně poddajného :-)
(„Yet if he (Bruce) should give up what he has begun, and agree to make us or our kingdom subject to the King of England or the English, we should exert ourselves at once to drive him out as our enemy and a subverter of his own rights and ours, and make some other man who was well able to defend us our King")

I když mě historie nikdy moc nebavila, tenhle její zajímavý kousek vás prostě vtáhne ať chcete nebo ne. A i když miluju svoji rodnou hroudu, vždycky ve mě zůstane kousíček žárlivosti, že se nemůžu s hrdostí hlásit k něčemu takovému, co mají tihle zrzaví sukničkáři...