Všechno špatně.

Tvrzení o fungování škol jsou zcela chybná (včetně předpokladů, jako že škola primárně připravuje pro konkrétní profesní kariéru). Autor velmi úzce vykládá pojem "úspěšný člověk" a implicitně předpokládá, že na jeho definici úspěšnosti je něco objektivně či alespoň konsenzuálně žádoucího, což není pravda. Celkově se článek vyznačuje zjevnou nezralostí pisatele a odmítáním vzdělání, které by mu mohlo pomoci dozrát.

Hodnocení slohových prací

Slohové práce se dají velice dobře hodnotit a není to vůbec žádný problém - základní věc, která se hodnotí, je pravopis. Různé základní chyby, měkké/tvrdé i/y, mě/mně a další, to prostě každý musí znát (samozřejmě jsou výjimky, dysgrafici apod.). Dále se hodnotí úprava textu, nejčastější chyba bývá následující - čárka až na druhém řádku v souvětí, kdy před danou čárkou je ještě jedno slovo. Čárka patří na první řádek. Nevím, jak se to jmenuje odborně. Po hodnocení těchto základních věcí přichází hodnocení toho, jak autor splnil zadání. Píše-li úvahu, má psát úvahu. Meze těchto útvarů jsou značně otevřené (i když jsou i striktně dané výjimky). Předposlední faktor je vlastní pocit z práce z pohledu profesora/učitele. Posledním faktorem jsou "osobní preference" k danému autorovi. Když Vás ten člověk nemá rád, tak to můžete napsat jakkoliv a stejně Vám to oznámkuje špatně. TO JE MŮJ NÁZOR

Zajímavé

Možná Váš pohled pramení z toho, že neznáte jak to chodí na odborných školách.

Kde jsem studval já, byla prakticky ve všech předmětech dost velká provázanost na praxi.

Pro autora:

Napsal jste spoustu pravdy, je fakt, že školství je postaveno divně. Jsem také zastáncem rozvoje, ne tvarování. Jen například ... se statí o hodnocení slohu nesouhlasím:) myslíte, že rozodčí v krasobruslení musí být dobrý krasobruslař?:)

Nesouhlasím zcela

K úspěchu vedou v našem typu společnosti nejčastěji tyto 2 předpoklady:

1. nějaká specifická dovednost nebo kvalifikace, ke které je obtížné se dostat nebo kterou je obtížné ovládnout.

2. schopnost "pracovat s lidmi", a to v jakémkoliv smyslu - navazovat kontakty, přesvědčovat, být oblíbený nebo umět vést ty druhé, atd.

To první vás některé školy mohou částečně naučit, ale i tak leží větší díl předpokladů a práce na vaší straně (prostě, musíte na to mít hlavu nebo ruce a musíte na tom zamakat). To druhé se buď naučíte hodně brzy nebo nikdy.

Jak vidno, VŠ opravdu není nezbytná, ale rozhodně není na škodu. Že je valná část výuky na našich školách naprd, to je jasná věc, ale někteří se s tím snažíme něco dělat.

Mně učil autor publikací

i na střední škole, opravdu nelze takhle zobecňovat. Vidím hlavní problém v tom, jak už padlo níže, že práce je skoro sprosté slovo a opravdu neuznávám takové ty pseudofilosofické vědy, kdy má titul skoro každý, ale nikdo nic neumí. Když mi onehdá bratr oznámil, že se jde učit truhlářem, udělal mi ohromnou radost. Nemůžeme ovšem všechno házet na školství, on boj s rodiči stojí za to, zeptejte se učitelů.

Několik drobnějších připomínek:

Dříve se každého ptali? Čím se půjdeš učit? Dnes se ptají: Co půjdeš studovat? Neboť jakákoliv zmínka o práci je dnes /jak říkají naši sousedé/ salonunfähig.

Slohové práce při maturitách snadno odhalují naprosto nedostatečnou slovní zásobu dnešních mladých, neboť opsat obsah knihy je něco jiného nežli ji sám číst a tím si slovní zásobu rozšiřovat. O pravopisu raději mlčím.

Nejhorší, co může studenta potkat /vlastní zkušenost/ je, když vyučující je autorem učebnice, je přesvědčen, že jí musíte umět zpaměti a "napsal jsem do ní jen to nejnutnější", takže zkouší i věci, které v ní nejsou a do zuřivosti ho přivádí studentovo škrtání a podškrtávání, co je skutečně důležité, co jen na zkoušku a co je ptákovina.

Školy jsou školy, největší šoky nastávají po nich při příchodu k firmám, kdy seběvomý absolvent  s hrůzou zjišťuje /jak už praví stará židovská anekdota/, že "VŠECHNO JE JINAK".

Souhlasím

Naše školství vychovává od základní školy chodící encyklopedie, už jen zamyšlení nad literaturou je předepsané, vlastní názor žáka je potlačován. Jsou i snahy pro vytvoření kreativní výuky, ale český konzervatismus jim moc nepřeje. Studenti na VŠ pak mají potíže s vyučujícím komunikovat a řešit problémy, studenti SŠ jakbysmet. Vím to, stávám občas před katedrou. Vtáhnout studenta do přednášky, abych jen nevedla monolog, je náročné, jednoduše se bojí, i přes své mládí, které je polemice více než nakloněno. Provázanost s praxí je tatam, je jistě pár výjimek, ale školství má být více provázano s průmyslem a hospodářstvím státu, naše ministerstvo školství tohle zaspalo. Jinak jenom vyrábíme další uchazeče o práci na ÚP.