Spánek rozumu

Přátelé, stává se vám to někdy také, že v noci nemůžete spát a že vás začnou pronásledovat noční přízraky a démoni?

Něco na způsob Goyových Los caprichos? Tak to se někdy stává i mě. Často se dívám obzvláště na ten s tím nápisem, který v češtině znamená: „Spánek rozumu vytváří monstra.“ Teď nemyslím pouze na naší soudobou společnost, jejíž rozum uspal ten hradní šašek a ta jeho kohorta, čímž napáchali obrovské zlo. Myslím na drobnější věci, kdy i mezi přáteli dojde k nedorozumění vzniklého z nepochopení nebo špatné interpretace toho, co ten druhý řekl nebo chtěl říct, případně udělal, a kdy se zapomene v následném vzplanutí emocí na lásku a soulad, který mezi dotyčnými existoval, kdy se roztrhá jemné pletivo lásky a nastoupí negace veškerého toho dobrého a hezkého, co mezi těmi dotyčnými existovalo, kdy zloba všechno tohle poničí. A člověk se pak probudí z tohohle pominutí smyslů a pak následuje hloupá kocovina.

Přátelé, nikomu nic takového nepřeji. Věřit svým instinktům a v dobrotu toho druhého, je prostě lepší než věřit v pomýlené myšlenky. Nezapomeňte, že každý z nás se může mýlit. Na určité věci prostě logika neplatí.

Ale už vás nebudu otravovat svými scestnými úvahami.

A když v noci nebudete moct spát, otevřete si raději nějakou dobrou knížku a dejte se do čtení. Pak usnete a probudíte se svěží. A po nočních můrách nebude ani vidu, ani slechu.

A klidně si o mně můžete myslet, že jsem naivní hlupák. Máte na to svaté právo, ale jen mě neurážejte prosím. Neb je to zbytečné, a já se hned tak neurazím.

Dobrou noc...