Nebezpečné stěhování

Byl jednou jeden pán a byla jedna paní. Ta paní pozvala toho pána k sobě domů, aby jí pomohl přestěhovat pár kusů nábytku.

Nejdřív to měl být jen stůl. Pak i almara a ještě pár věcí. Ten pán s tím souhlasil a přišel k té paní na to stěhování. Ještě než k ní přišel, obdržel od ní e-mail, v němž se ho mimochodem ptala, proč si všichni u ní v domě o nich myslí, že spolu chodí, na což ten pán nestačil odpovědět. A tak se stalo, že se ten pán ocitl v jámě lvové u té paní doma, kde ho velmi srdečně přivítala a slíbila mu, že pak půjdou spolu do divadla. Dokonce jim připravila i večeři a nalila do křišťálových číší víno z Moravy. A tak začali oba zkoumat, jak budou stěhovat almaru z místa A do místa B. Ten pán se šel podívat do obýváku do svého saka, kolik je hodin, neboť ta paní chtěla vědět, kolik mají času. Při té příležitosti se tomu pánovi podařilo rozbít a rozlít jednu skleničku s bílým vínem, kterou ta paní pro ně nalila a s nimiž si ještě nestačili ťuknout, neboť se to víno mělo vypít s onou dobře vypadající večeří, kterou ona dáma připravila. Ten nešikovný pán si ještě ve své bláhovosti řekl, že střepy nosí štěstí. Ale ta paní to tak neviděla, přiběhla za ním do obýváku a začala mu strašně spílat. Ten pán se slušně omluvil a řekl té paní, že mu je to velice líto a že koupí novou skleničku. Ale ta paní ve svém hudrování pokračovala dál a dál, až tomu pánovi nezbylo nic jiného, než aby byt té paní spěšně opustil. Cestou z onoho bytu ještě dostal od té paní SMS, kde stálo, že jí zničil koberec a že si na to stěhování bude muset sjednat někoho jiného a že mu moc děkuje, protože jí jenom zbytečně přidělal práci místo toho, aby jí pomohl. Také mu napsala, aby do toho divadla už nechodil, že ho nemůže vystát.

Ten pán chvíli o celé věci mlčel a nechtěl to rozmazávat, ale posléze té paní napsal SMS, že mu asi dluží omluvu. Ta paní mu nakonec napsala nasupenou omluvu s tím, že pro své jednání měla pádný důvod. Mezitím si ten pán někde zjistil, že vyčistit koberec od bílého vína není až taková věda. O tom ho ujistilo několik zkušených žen, které s tímto měly jisté zkušenosti. Příští den se v oné městské části, kde bydlela ta paní, konal ples, a ta paní se toho plesu účastnila. Ten pán se toho plesu neúčastnil. Místo toho seděl doma na kanapi a přemýšlel, co se té paní honí hlavou. Na tom plese tu paní někdo vyfotografoval s ještě jednou dámou. Obě dámy měly stejné šaty a vypadaly velice elegantně.

Tu fotografii si ta paní umístila na facebooku a ten pán to tam našel. Přišel na to příští den v práci a přemýšlel, co a jak. A té paní pod tu fotografii napsal následující větu: „Es ist nicht alles Gold, was glänzt...“ Jak vidíte, věta byla napsána německy a do češtiny se překládá slovy: „Není všechno zlato, co se třpytí!“ Ta paní byla znalá německého jazyka a během necelé půl hodiny mu napsala SMS, že na jeho pitomý poznámky není nikdo zvědavej a že jí to jeho negativní myšlení leze krkem. Krátce na to ten pán zjistil, že si ho ta paní na facebooku zablokovala.

Poté se ten pán s tou dámou pohádal ještě víc. A přestali být přáteli.

Jaké plyne poučení z tohoto příběhu?

Pro každé pohlaví z toho plyne něco jiného:

Pro muže z tohoto příběhu plyne, že by neměli chodit pomáhat ženám stěhovat nábytek, protože mohou dojít ke strašné újmě.

Pro ženy z toho plyne, že si nemají zvát do svého bytečku nešikovné pány na stěhování, případně popíjení vína, protože může dojít ke strašné tragédii.

Jinak pro obě pohlaví z tohoto mravoličného příběhu plyne poučení, že každý dobrý skutek, případně pokus o dobrý skutek, musí býti po zásluze potrestán.