Tak se mi postěžovala, kam to všecko povede. Myslela tím tu svou novou známost, kde se všechno vyvíjelo slibně. Potkala nového kluka a ten na ni byl hodný. Často se scházeli a on jí říkal, že by s ní chtěl chodit. Jí se to líbilo.
Který holce by se to nelíbilo, že ano!? A pak mi volala, že se jí přihodilo něco zvláštního. Netušila jsem, co by to mohlo být. A pak mi to řekla. Večer se měla sejít s jedním známým z Německa. Toho svého nápadníka ten večer vidět nechtěla. Nebylo to ani možné. Stejně pracoval. Pak mi měla zavolat. Měly jsme se sejít, ale ona mi nezavolala. Stejně jsem měla svůj program, tak mi to ani tolik nevadilo. To bylo v pátek večer. Brzo ráno v sobotu mi volala, že se jí stalo něco zvláštního. Napadlo mě, jestli nebyla třeba v noci přepadená. Před nedávnem se to stalo jednomu našemu známému. Okradli ho o peníze a pak ještě zmlátili. Tohle se jí naštěstí nepřihodilo. A ani se mi to moc nezdálo. Bylo v tom určitě něco jiného. Ale co? Lezlo to z ní jako z chlupaté deky. Ale říct mi to očividně chtěla. Má mě za svou nejlepší kamarádku.
No prostě ten večer ještě zašla za Pavlem do práce. Pavel je ten její ctitel, ten mladej kluk, co je na ni tak hodnej a co ji v poslední době říká, že se mu moc líbí. A jí je celkem sympatickej a vůbec by ji nevadilo, kdyby spolu chodili, i když teda říká, že se ji dvoří i jiný frajeři, co jsou finančně zajištěný a že by to s nima mohlo být po finanční stránce dost terno. Ale tenhleten je takovej mladej. Vlastně hodně mladej. A hrozně hodnej. A ti jiní nápadnici, jsou celkem dva, vlastní firmy a baráky a mají spousty peněz. Ona, ta moje kamarádka Eva, tak se totiž jmenuje, je docela hezká, i když není nejmladší. Navíc dlouho žádnou známost ani neměla.
Teda měla. Ale ona tomu tak neříká. Je to tak dva roky. Chodila s jedním výtvarníkem. Ale to byl magor. Strašně na ni žárlil, všechno kontroloval. Kde jsi byla? S kým jsi byla? Co to bylo za lidi? Proč jsi nešla rovnou domů. Proč jsi mi nevolala? Co to bylo za kluka? Co to bylo za holku? Ty tví známí se mi nelibí ani trochu! Neměla by ses s nimi scházet! Lezl ji do telefonu. Chtěl vědět všechno! Někdy jí ničil věci, nebo kradl fotografie. Dokonce jí rozbil památeční perleťovou krabičku po babičce, co měla od dětství. A ještě ji mlátil, a nakonec i škrtil. Tak to skončilo. Navíc přišel o kšeft, co tu v Praze měl.
A přišel COVID-19. Všichni jsme se měli po pěti. Nejlepší kamarád toho výtvarníka skončil v base. A milej umělec se odstěhoval zpátky do Brna, odkud byl. Takže Eva tu zůstala sama a žila v tom bytě, který si úplně na začátku pronajala sama, pak v něm měla toho výtvarníka. Nájemní smlouvu podepsala v den, kdy zemřel Karel Gott a celej národ plakal. To ještě měla peníze. A pak začaly mizet a nové LOVE nikde. Ani na obzoru! Pak se tam nastěhoval ten žárlivej magor. Že bude platit půlku nájmu. Ale to ještě netušila, že je to magor. Mě ho zatajila. Jeho existenci jsem objevila čirou náhodou. Inu, náhoda je blbec a přede mnou se nic neutají.
A teď teda žije v tom bytě, kde vlastně nic nefunguje, páchne tam kanalizace. Nábytek se tam rozpadá. Strašně tam vrže postel. To vím, protože jsem tam s ní párkrát přespala. Ona pochopitelně ten kvartýr nenávidí, cele dny tam sedí a pije Prosecco, někdy kouká na televizi, ale to jenom, když ji ten starej křáp funguje. Jindy zase sjíždí internet nebo sociální sítě. Klidně i tři hodiny v jednom kuse. A k tomu to Prosecco. Někdy cigáro. Čas od času telefonát kamarádkám.
Navíc ten byt je strašné drahý. A ona nechápe, proč tenkrát uzavřela tu nájemní smlouvu. Dnes je na tom blbě a nemá na nájem a od různých kámošů si půjčuje peníze. Ale já mám zakázáno o tomhle výtvarníkovi mluvit jako o jejím klukovi, teda bejvalým klukovi, což mi přijde absurdní, protože mi Eva dřív četla ty esemesky, co si spolu psali. To, když se mi náhodou prořekla, že má tuhle známost, co vlastně žádná známost nebyla, ale já mám dojem, že mi to stejně chtěla říct, protože ona mi nakonec na sebe všecko napráší. Ty esemesky byly o různých věcech, ale taky hodně o sexu. Evě se líbilo, jak ji to dělá a taky, co ji dělá a jak často jí to děla. Ale pak byly o lásce, která se naprosto rozpadala. Bylo to smutný. Nejdřív velká vášeň a pak peklo.
A teď v sobotu ráno mi volá, že se jí přihodilo něco zvláštního. Bylo jasný, že mi to musí říct. A pak mi to teda řekla. Ještě v pátek v noci se sešla s Pavlem, kterýho údajně ani vidět neplánovala. Ale tyhle neplánovaný schůzky já znám moc dobře! A pak s ním šla do jednoho baru, kde byli spolu až do pěti do rána. A pak s ním jela domů a tam se s ním vyspala. Že to vůbec neplánovala. Řekla jsem si, že ona asi nic neplánovala, ale on asi jo, i když kdo ví. A tak jsem se jí musela ptát. Ne, ne, nebylo na tom nic špatnýho, nic ošklivého! odporovala mi. Naopak to bylo hezky. Moc hezký, že vlastně už ani nedoufala, že by s někým mohla mít sex. A navíc takovej hezkej. Furt ji hladil a pak to přišlo. Tak jsem poznamenala, že to přece všechno od začátku směřovalo do postele, když ji furt někam zval a byl na ní tak hodnej. Tohle moje tvrzení jí překvapilo. Ona pak uznala, že asi mám pravdu. A tu v jejím případě mam dost často. A tak mi to řekla sama, že se často hodně líbali a že se jí to líbilo. A že vlastně ji minulou středu pozval k sobě domů na oběd a že tam to líbání zašlo hodně daleko. Že ji tam vlastně celou prakticky svlekl. Pak musel do práce. No tak jsem ji na to řekla, že to jí pak muselo být přece jasný, že nakonec spolu skonči v posteli. Přece není včerejší! A taky jsem se ji zeptala, jestli se ještě v tu sobotu večer s ním uvidí a ona mi odpověděla, že to přece nejde, že kam to teda jako všecko povede.
Tak tomu jsem teda vůbec nerozuměla a požádala ji, aby mi to laskavě vysvětlila, že jsem asi blbá. A ona mi řekla, že je unavená a že si zaleze do vany a pak že mi jako zavolá za hodinku za dvě. No a ona mi zavolala až večer, že se ji ten Pavel snažil zavolat, ale ona mu nebrala telefon. A že ani neodpovídala na jeho esemesky. „Ty jseš fakt blbá!“ neodpustila jsem si. „Ty si šlapeš po štěstí!“
A pak jsem se s ní sešla v neděli, kdy mi to celé znovu zopakovala. A hlavně, jak na ni byl hodnej a jakej byl hezkej ten oběd, co ji udělal ten tatarák. No a nakonec mi řekla, že mu napsala esemesku, že je mezi nimi konec a že ho vůbec nechce vidět. A já si řekla: „To určitě!“
Tak to bylo v neděli. V pondělí večer jsme si zase volaly a ona mi řekla, že byla u doktora a že s tím svým doktorem pak šla na nějakou akci, kde je zrovna teďka a kde taky je náhodou také ten „její“ Pavel a že s ním zrovna sedí u stolu, že jí objednal večeři a že mi zavolá později. A to mi taky zavolala. Prý že jak má napsat výpověď z nájmu, že se s Pavlem dohodla, že se k němu nastěhuje a že takhle nebude už muset platit to strašně vysoký nájemný a že by se to takhle dalo vyřešit. Řekla jsem ji, že se teda k Pavlovi může nastěhovat třeba hned, že stejně ten svůj byt stejně nenávidí a nemá na něj prachy. Ona mi nasupeně odsekla, že s Pavlem ale žit vůbec nechce a že o to vůbec nejde. Že takhle řeší tu svou bytovou situaci. A že se k němu nastěhuje až na konci měsíce. A že už to s ním skončila jednou provždy. A tak ten hovor taky skončila. Asi jsem ji naštvala. Ale možná, že taky ne.
No tak mi příští den asi v sedm ráno napsala, ze pravě snídá s Pavlem, ze k němu šla na noc a že to bylo moc hezký a že když o tom tak přemýšlí kolem a kolem, že s nim bude chodit, protože je to moc hodnej kluk a že už v něco tak krásnýho ani nedoufala.
A už se mě ani neptala, kam že to všecko jako povede.
