Vzpomínáš...?

Báseň jsem věnoval do památníku své starší dceři Jitce v roce 1973, kdy jí bylo osm let a ráda si hrála na princezny a víly...

Pohlédneš-li v tyto řádky,
vrátíš se do dětství zpět.
Vzpomínáš si na pohádky,
když ti bylo osm let?

Princeznou jsi chvíli byla,
patřil ti snad celý svět.
Ve vílu ses´proměnila
a tvůj úsměv zdobil květ.

Pak tě máma políbila,
nastavilas´drobný ret.
Slůvka něhy roztomilá,
voněla jak včelí med.

``````
Uchovej si pevnou víru,
v nezkalený lidský věk.
Najdeš v ní zas ducha sílu,
pomůže ti jako lék.

Zradí-li tě kamarádi,
pocítíš-li bolest, žal,
tehdy vzpomeň svého mládí,
táty, jak tě škádlíval.


23. 4. 1973