Setkání s Davidem Copperfieldem - povídka

Setkání s proslulým mágem Davidem Copperfieldem proběhlo pouze v autorově fantazii. Je datováno do 90. let minulého století, ještě před návštěvou iluzionisty v České republice.

Uvítal jsem svého kamaráda Miloše, který žil dlouhá léta v Americe. Vrátil se domů a zahrnul mě takovým množstvím informací, že mi šla hlava kolem. Roky jsme si psali, ale co naplat, není nad osobní kontakt. Zvláště, když měl spoustu novinek. Jednou z nich bylo jeho seznámení se s proslulým světovým iluzionistou Davidem Copperfieldem. Stalo se tak asi před rokem - ještě ve Spojených státech, po jedné z mágových exhibicí. Padli si vzájemně do oka a spřátelili se. Miloš mluvil o něm v superlativech, hořel nadšením pro mistrovy kouzelnické triky. Řekl mi, že David zanedlouho navštíví Německo, kde vystoupí v rámci turné po Evropě. Přitom mi nabídl možnost setkání s tímto umělcem. Protože jsem byl též obdivovatelem kouzelníkových iluzí, následoval souhlas.

  "Ani nevíš, jak jsem rád, že pojedeš se mnou do Německa," konstatoval s uspokojením Miloš, "popovídáš si s Davidem, není to žádný náfuka, ale velmi skromný člověk."

     Přesto jsem utrousil poznámku: "S tím pokecáním to bude horší, poněvadž jak víš, neumím anglicky!"

  "Žádný problém, vaši konverzaci přetlumočím," usmál se přítel. Jelikož jsem neměl další námitky, bylo dojednáno.

* * *

     Za měsíc nato jsme se vydali na cestu. Po mnohahodinové jízdě Milošův Ford zaparkoval ve velkém německém městě před hotelem. Vládlo teplé, slunečné letní počasí bez větru, s několika bílými obláčky na modré obloze, což mělo pro další průběh událostí svůj význam. Zatím kamarád na recepci zjistil ubytování Copperfielda a to se stalo důvodem k naší prezentaci v této pohostinné budově. Po vybalení věcí a vysprchování jsme sešli do restaurace k opožděnému obědu.

   "Kde je David?"  směřoval na Miloše můj poněkud chvatný dotaz.

   "Brachu, ten má napilno. Recepční mi prozradil, že připravuje v místní hale svůj velkolepý cirkus na večerní gala šou. Teď na nás rozhodně nemá čas. Přesto jsem mu nechal v recepci vzkaz, že jsme tady. Zúčastníme se jeho vystoupení a na zítřek domluvím setkání, kde tě představím."

     A tak se také stalo. Copperfieldova exhibice byla opravdu nádherná. Kromě obvyklých iluzí s kartami, přepilováním těla a podobně předvedl na jevišti létání. Na závěr měl již tradiční úspěch se zmizením, tentokrát menšího sportovního letadla, které pomocníci dopravili do přední části haly hned pod jeviště. Je třeba připomenout, že produkci předcházelo zakrytí letounu velkou plachtou, po jejímž odhrnutí jako by se do země propadl. Následovala opětovná instalace závěsu a když jej mág naposledy odstranil, letadélko stálo na ploše jako vyšité. Samozřejmě sklidil mohutný aplaus. Po skončení představení Miloš na chvíli zmizel v mistrově šatně. Když vyšel, informoval mě o domluveném zítřejším posezení s Davidem v příjemném prostředí výletní restaurace nedaleko za městem.

     Příštího dne v poledne jsme oba vyjeli za město do zmíněného pohostinství, kam se měl  dostavit i David. Počasí bylo nachlup stejné jako předešlého dne. Bezvětří, modrá obloha a sem tam nějaký ten beránek. Sotva jsme dorazili, přijel sem i Copperfield. Po neformálním přivítání a představení mé maličkosti se mne dotázal, odkud pocházím. Odvětil jsem, že z Česka. Pokynul hlavou a řekl, že mou  vlast zná nejen od Miloše, ale již z dřívější doby, bohužel však pouze zprostředkovaně. Dosud neměl příležitost navštívit ji osobně. On  sám je původem Evropan, neboť jeho rodiče byli ruští emigranti. Mágovo pravé jméno zní David Seth Kotkin, kdežto Copperfield je umělecký pseudonym.

     Po objednání jídla a nápojů se pak hovor stočil na Davidovo představení. Složil jsem mistrovi poklonu, na což reagoval neodolatelným úsměvem a slovy, že za vším stojí obrovský kus práce a dřiny, neustálého tréninku, koncentrace, techniky a samozřejmě i velké peníze.

   "Pokud si myslíte, že jsem nějaký čaroděj, tak na to zapomeňte! Vše je jenom iluze, práce rukou, nohou, těla, obličeje a samozřejmě i nutných technických přístrojů s pomocí mého komparzu. Indický Sai Baba je na tom v tomto ohledu lépe. To je opravdový Mistr magie!"

     Byl jsem značně překvapen, že slyším něco takového od nejpopulárnějšího mága na světě, jemuž závidí nejeden z velkých iluzionistů naší doby. Ale Miloš česky poznamenal, že to je jen důkaz nepředstírané skromnosti.

     Během naší rozmluvy nad námi plulo, lépe řečeno téměř nehybně stálo, několik bílých mráčků, aniž by měnily své tvary a rozměry. Asi po dvou hodinách jsme se všichni zvedli k odchodu.                                                                                                                                                                               

  "Mistře," oslovil jsem prostřednictvím svého přítele Copperfielda, "chci vám na rozloučenou také něco předvést, i když si netroufám být mágem či kouzelníkem. K tomu se mi nedostává ani nadání a trpělivosti, ani peněz. Jde o zmizení, jež se bude odvíjet nezakrytě před našimi zraky. My Češi jsme sice malý národ, ale ledacos taky dokážeme."

     V době mého extempore narůstal Davidův zájem a nepokrytě dával najevo zvědavost, čeho že to má být svědkem. Miloš překvapením téměř zapomněl překládat a s úžasem hleděl na mě s němou otázkou v očích, zda jsem se snad nezbláznil. Stručně jsem jej ubezpečil, že nikoliv, pouze se jedná o mé malé tajemství, o němž ani on nevěděl.

     Pokračoval jsem a díval se přímo na Copperfielda: "Nechám zmizet během sto dvaceti vteřin z oblohy jeden z obláčků, který si vyberete. Jak jste si všiml, stojí nepohnutě nad námi již nejméně tři čtvrtě hodiny bez změny velikosti a tvaru."

     Mág mne chvíli bez hnutí pozoroval, aniž by dal najevo, co si o tom myslí a posléze s úsměvem ukázal na vzdálenějšího "beránka".

   "Prosím, nyní sledujte náš mráček," prohodil jsem krátce a upřeně sledoval Davidem označený bílý chuchvalec. Ten se počal postupně rozplývat a skutečně do dvou minut, jak jsem předpověděl, docela zmizel a na jeho místě se rozprostíralo jen modré nebe.

     Copperfield a Miloš  nevycházeli z překvapení. "To je pouze náhoda," zahučel kamarád, zatímco Mistr si zamyšleně mnul bradu mezi prsty.

   "Kdepak náhoda!" odtušil jsem, "vyberte si, prosím, další objekt, abychom vyloučili přírodní vlivy."

     V tu chvíli se iniciativy ujal Miloš a ukázal na nejvzdálenější obláček. "A nyní ukaž, co umíš!" Opětovně jsem zamířil zraky na tento mrak. Během dalších dvou minut byl pryč.

     Teď už přestávala veškerá legrace. "Trváš ještě na náhodě?" poněkud sarkasticky jsem se zeptal přítele.

   "Sakra, jak to děláš?" pravil kamarád a měřil si mě nevěřícíma očima. Copperfield se však náhle podíval na hodinky. "Přátelé, rád bych s vámi ještě pobyl, ale tlačí mne nedostatek času" a povstal z křesla. "Musím vše připravit na další představení. Miloši, jak víš, neprozrazuji nikomu své triky, a proto si myslím, že tvůj přítel má rovněž nárok na zachování tajemství." Poté se otočil ke mně: "Nevím sice, jak to děláte, ale musím uznat, že v daném případě nejde o iluzi, ale snad o působení dosud nepoznaných fyzikálních zákonů, podobně jako u Sai Baby. Jak jste řekl, pocházíte sice z malého národa, ale to neznamená, že nemůžete přijít na veliké věci. Nezáleží jen na kvantitě, ale rozhodující je kvalita! A nyní dovolte, abych se s vámi oběma rozloučil." Copperfield po těchto slovech ještě něco ve své mateřštině řekl Milošovi, pokynul nám rukou a odešel ke svému vozu.

* * *

     Na zpáteční cestě domů mne Miloš, nehledíc na Copperfieldovo doporučení, aby respektoval mé tajemství,  zasypával dotazy. Neměl jsem důvod mu něco tajit, a tak mi nezbylo, než pronést krátkou přednášku:

    "Na základě vlastního bádání jsem zjistil, že lidské oko kromě pasivního příjímání světla působí aktivně na okolní realitu. Vyzařuje totiž v poměrně úzkém kuželi biomagnetickou energii, což je vlastně elektromagnetické pole vyprodukované živými organismy - zvířaty a dokonce i rostlinami. Tato energie vytváří podmínky pro rozproudění vzduchu, takže vzniká vítr. No a ten pak úspěšně během krátké doby rozfouká i menší oblak. Kromě toho i celý povrch těla člověka emituje asi do vzdálenosti deseti až patnácti metrů zmíněné pole, takže když procházíme například blízko stromů či keřů, cítíme, že začíná vánek, pohybující větvemi a listy. Energie zraku je však mnohem vyšší, takže paprsek účinně působí do vzdálenosti několika kilometrů. A to je princip efektního ´vygumování beránků´."

     Přes můj výklad Miloš stále nechápal, jak je to možné. "Vždyť takhle by se dalo za určitých podmínek ovládat i počasí!" pronesl po malé odmlce.

   "Proč ne? Cožpak jsi nikdy neslyšel o kouscích domorodých šamanů v tropech? Ti zaříkáváním, ohněm, kouřem, tancem a bubnováním mnohokrát ovlivnili děje v atmosféře - přivolali déšť či zapřičinili bezoblačné počasí, aktivovali vítr nebo bouři a podobně."

   "No jo, ale když pominu, že jsem těmhle kouzlům nikdy moc nevěřil, tak se tě ptám: ty obyčejný člověk a šaman?" prudce vypálil přítel.

   "Jak vidíš, v každém z nás je kousek domorodého mága," podotkl jsem a dodal ironicky: "V našem národě se v posledních desíti letech vyrojilo bezpočet kouzelníků, kteří sice nedovedou rozfoukat několik mráčků, ale zato tím úspěšněji roztočili a nechali zmizet stovky miliard z českých bank, kampeliček, investičních fondů, zkrachovalých akciovek a cestovních kanceláří. Což jim může závidět i náš společný přítel David Copperfield." Tím skončila naše debata  a mlčky jsme pokračovali v další jízdě.

Doslov autora: Kdo má zájem, může si ovlivňování mraků zkusit od jara do podzimu (nyní již nejsou k tomu podmínky) za teplého počasí, při bezvětří (aby bylo vyloučeno působení přirozeného proudění vzduchu v horních vrstvách atmosféry) a jsou-li mezi mračny mezery. Kupodivu to funguje, jak se již o tom přesvědčila celá řada lidí! Někdy dochází k inverzi, projevující se naopak zvětšováním oblačnosti a teprve poté následuje jejich ubývání. Přitom mrkání očima proces urychluje....