Polapili mne zrovna ve chvíli, kdy jsem se pokoušel přistát s porouchaným modulem na Měsíci. Ochromený samohyb naprosto odmítl poslušnost. Pro sebevraha by to byla vítaná příležitost k odchodu z tohoto slzavého údolí, já však setrvával v bláhové naději, že se z toho nějak dostanu. Ale jak, to snad věděl jen nějaký supergalaktický mozek - pokud existoval. K manévrům nad rozeklaným lunárním pohořím bych potřeboval fungující motor, neboť jsem byl značně vzdálen od širých rovin měsíčních "moří".
Ze zoufalství jsem vypil obsah plechové láhve se slivovicí, kterou jsem předtím tajně propašoval pro všechny případy do rakety v jedné z nesčetných kapes kombinézy. Výsledkem byla pěkná motolice a pletení jazyka. Klít a nadávat nad bezvýchodností vlastního postavení jsem tedy jaksi nemoh' a začalo mi být všechno jedno.
Než se však můj neovladatelný koráb stačil úspěšně zachytit o vrcholek některého z měsíčních útesů, byl jsem i s ním vtažen do nenadále se objevivšího cizího kosmického tělesa talířovitého tvaru, v jehož blízkosti trčel hvězdolet obřích rozměrů. Že se nejednalo o pozemský výtvor, jsem pochopil okamžitě při spatření těch tvorů. Podobni sice lidem, vysocí však přes dva metry, pronikavého pohledu hypnotické síly. Ve spěchu zaměřovali podlouhlý přístroj směrem k Zemi. Přivlekli mě k panelu - vypadal jako ovládací pult v termojaderné elektrárně - strčili mi pod nos chronometr a prostřednictvím kybernetického tlumočníka přikázali pronést po uplynutí 15 minut a 45 sekund nahlas cifru "osmset osmdesát osm tisíc osmset osmdesát osm", vše bez bližšího vysvětlení.
Ihned nato jsem v kabině osaměl, - nevím, kam se poděli a kolik jich bylo. Puzen hypnotickou mocí, civěl jsem na ciferník, nemohouc od něj odtrhnout zraky. Chvílemi jsem viděl dokonce chronometry dva, dnes už nevím, zda-li to bylo vlivem sugesce, anebo působením domácího moku.
Přesně v 15 hodin 38 minut času na hodinách mě vnitřní impuls donutil, abych vyslovil ono magické číslo 888.888. Tedy, abych byl přesný, pouze jsem se pokusil o zvukové zobrazení této strašné cifry. Strašlivé proto, že již při vyplivnutí počátečního "osmset osmdesát osm", dříve, než jsem dospěl k slovu "tisíc", jazyk v ústech se mi beznadějně zkroutil a zapletl někde v prostoru mezi horním a dolním patrem, aby se nakonec zaklínil mezi předními zuby. Ozvalo se příznačné opilecké zahuhlání, a tím jsem skončil. Marně jsem se snažil o několikeré zopakování, myslím, že papoušek kakadu by byl na mém místě úspěšnější.
Po pěti či deseti minutách, přesně vám už neřeknu, rozzářil venkovní kosmickou čerň oslnivý záblesk. Uplynula pak ještě nejméně hodina, než mne členové oddílu kosmické ochrany našli a vyprostili ze zajetí. Když jsem za další hodinu stačil vystřízlivět, bouřlivě mi blahopřáli k úspěchu. Musel jsem se asi tvářit velice hloupě a nechápavě, takže se odhodlali k náležitému vysvětlení. Odposlechem pomocí dálkově řízeného gravitačního telemikrofonu zjistili, že posádka mimozemského nepřátelského plavidla mě hodlala zneužít ke zničení zeměkoule mohutným zaměřeným laserovým dělem, jež mělo vyslat ničivé záření na zvukový signál, konkrétně po vyslovení hesla - čísla 888.888. Ale díky mé "švestkové" indispozici, a tudíž nemohoucnosti slovně vyjádřit tak hroznou cifru, došlo k prodlení. Toho využila obdobným způsobem naše kosmická obrana k totální likvidaci hvězdoletu nepřátel, který se v době mého zápolení s vlastním jazykem již vzdaloval z bezprostřední zóny Země a Měsíce.
Od té doby nedám na slivovici dopustit a každým rokem v den výročí prožité události, jí vzdávám patřičný hold. Jenom mne mrzí, že pro porušení předpisů o zákazu požívání alkoholu před startem a během letu, mám zapovězeno na dobu pěti let řízení jakéhokoliv kosmického dopravního prostředku.
