Zelenského „GAMBIT“

6. srpna zahájily ukrajinské ozbrojené síly nenadálý útok v Sumsklé oblasti na ruskou hranici, překonaly ji a pronikly hluboko do území Ruska, Kurské oblasti.

Většinou je uváděno, že se jednalo o nenadálý útok. To je pravda jen z části. Ruští vojáci a pohraničníci netušili co se děje v okamžiku kdy se přes jejich pozice valily proudy ukrajinských vojsk. Na druhou stranu to zase tak velké překvapení nebylo. Již delší dobu před 6.srpnem ruské zpravodajské orgány, ale i na ruských sociálních sítích se objevovaly informace o soustřeďování ukrajinských vojsk na Sumské oblasti. Tyto informace ale byly odmítány. Nejméně dva týdny před ukrajinskou operací dostal informaci náčelník generálního štábu ruské armády generál V. Gerasimov. Jeho odpověď byla typicky ruská – podle časopisu Newsweek zněla aby „nešířili paniku a nepodléhali dezinformacím nepřítele“ … Na druhou stranu, Ukrajinci předvedli jako již poněkolikáté inovativní vedení boje v současných podmínkách války na Ukrajině. Využití pasivního směru a rychlé výpady mobilních skupin v čele postupujících vojsk, tvořené relativně malými týmy komplexně vybavené a schopné rychlého manévru mechanizovaných jednotek na kolových obrněných transportérech, podporovaných tanky, dělostřelectvem, protivzdušnou obranou ale i masivním použitím prostředků REB (radioelektronického boje) kterými oslepily ruské průzkumné prostředky, zamezili komunikaci ruských spojovacích systémů, a tedy efektivního velení. Důležité bylo a je použití bezpilotních prostředků a eliminace ruských (pokud vůbec v této oblasti Rusové nějaké měli) a podpora byť omezená ukrajinským letectvem (podle neověřené zprávy se účastnily podpory první letadla F16, která byla Ukrajině dodána). Ukrajinci v krátké době postoupily do hloubky až 30 km. Postupně se oblast aktivit ukrajinské armády v Kurské oblasti rozšiřovala a zasáhla i oblast Belgorodskou. 13. srpna velitel ukrajinské armády generál Syrský uvedl, že ukrajinská armáda ovládá až 1000 km2 ruského území. To se ovšem zdá jako nadnesený údaj. Je ale pravda, že na takovém území můžou mobilní útočné skupiny operovat. Za prvosledovými vojsky se do oblasti přesunula část určená k rozvíjení dosaženého úspěchu, případně k zajištění dosažených čar. Podle některých údajů se do oblasti přesunuly dvě brigády (některé zdroje uvádí až pět brigád) a dalších podpůrné sily, odhadem až 10 000 vojáků. Zprávy ze 14.srpna ale indikují zpomalení postupu ukrajinských vojsk na jeden až tři kilometry za den. To svědčí o tom, že jsou již do bojů zasazeny první ruské zálohy, které Rusko přesunulo z nejbližších možných oblastí, především však ze severního uskupení ruských vojsk, které bylo určeno k podpoře ruských vojsk na směru „Charkov“. Bezesporu se ale ke 14. srpnu ukrajinské síly dostaly do hloubky 30 km ruského území a Rusům se nedaří jejich postup úplně zastavit.

Rusko ale nebere celou situaci na lehkou váhu a soustřeďuje poměrně masívní bojové uskupení k likvidaci ukrajinského vlomu na ruské území.

Předně se ruské velení snaží konsolidovat vojska, která jsou v této oblasti a zajistit jejich minimální bojeschopnost. Do oblasti se přesunují vojska 6. armády Leningradského vojenského okruhu (1009. motostřeleckého pluku), a 11. armádního sboru (79.motostřelecký pluk), 1. gardové tankové armády, Moskevského vojenského okruhu (272.motostřelecký pluk), 6. samostatné motostřelecké brigády (138.motostřelecký prapor) a další. Z jiných částí bojiště stahují Rusové dva výsadkové prapory (VDV) a prvky 810. námořní pěší brigády (Černomořská flotila) ze směru na Cherson; prvky 38. a 64. motostřelecké brigády (35. vševojsková armáda) Východního vojenského okruhu ze směru na Záporoží. Podle zjištění ukrajinských zpravodajských služeb se do Kurské oblasti stahují i jiné, dobrovolnické sbory, včetně následovníků Wagnerovy skupiny, Čečenců apod. K podpoře boje ruských sil se přesunul do oblasti bojů i prapor bezpilotních prostředků. Litevské zpravodajské služby potvrdily přesuny ruských vojsk z Kaliningradské oblasti. Tyto síly mají zastavit a následně vytlačit ukrajinská vojska. Ale již z výčtu částí přesunovaných vojsk (informace nejsou ověřitelné) je zřejmé, že ruské velení nechce oslabovat hlavní ofenzivní směry, především na východním bojišti a že bude i nadále vyvíjet tlak na dvou základních směrech – na Pokrovsk a na Časiv Jar a zřejmě se vyhýbá přesunu významných prvků bojově efektivních jednotek na těchto směrech. Svědčí o tom i to, že část vojska byla stažena z jižní fronty – Záporožské oblasti a „Cherson“, oblasti bojů „Kupjansk“ a logicky z oblasti bojů „Charkov“, ale ne z uvedených směrů (a to alespoň ne do 14.8.). V době zpracování textu je ale poměr sil pravděpodobně ve prospěch ukrajinských vojsk. Podle dostupných informací, ukrajinský kontingent vojsk plnící úkol v Kurské oblasti čítá více než 10 tisíc vojáků. Rusové zatím uvedeným způsobem soustředily méně než ukrajinských 10 tisíc. Určitě počet vojáků ještě posílí, ale pomalost naplňování bojové skupiny „Kursk“ zároveň znamená další ztráty ruského území.

Zároveň ale toto složení bude trpět chybným ruským konceptem sestavování vojsk podle jejich dosažitelnosti. I když podle pokynu prezidenta Putina velí tomuto uskupení „Velitel severní skupiny vojsk“, což je v zásadě odpovědnost Leningradského vojenského okruhu (kterému od května velí generál plukovník Alexandr Lapin – známá postava z této agrese), je to uskupení tak nesourodé, že je a bude velmi obtížné mu velet a zajistit odpovídající součinnost.

Celá organizační struktura nově tvořené armádní skupiny určené k likvidaci ukrajinského vlomu na území Ruska vykazuje známý ruský nešvar, který byl mimo jiné i důvodem pro ruské selhání v počátku ruské agrese (a buďme za to rádi). Ale i ruské velení této operaci je komplikované. Ruský Národní protiteroristický výbor vyhlásil dne 9. srpna zahájení protiteroristické operace v Belgorodské, Brjanské a Kurské oblasti jako odpověď na ukrajinskou ofenzivní operaci na území Ruska.

Velením této protiteroristické operace, Putin pravděpodobně jmenoval Bortnikova protože mu to ukládá článek 13 ruského federálního zákona „O boji proti terorismu“ kde se uvádí, že „osoba, která učinila rozhodnutí o provedení protiteroristické operace... je velitelem protiteroristické operace a nese osobní odpovědnost za její průběh“ – což byl Bortnikov. Tedy by měl vést tuto operaci. Zároveň ale Putin uvedl, že „překrývající se úkoly ministerstva obrany (MO), Federální bezpečnostní služby (FSB) a Rosgvardie v ukrajinsko-ruské pohraniční oblasti pověřuje Ministerstvo obrany, které má sestavit uskupení sil v Kurské oblasti a zároveň vytvořit společný systém velení a řízení (C2) ke koordinaci operace“. Přičemž hlavním úkolem ministerstva obrany je vytlačit ukrajinské síly z ruského území. Ministerstvo obrany pak společně a pohraniční službou (podřízenou FSB), má „zajistit spolehlivé pokrytí státní hranice“. FSB a Rosgvardia má „bojovat proti (ukrajinským) sabotážním a průzkumným skupinám“, zatímco Rosgvardia rovněž má zajistit „své vlastní bojové mise“. FSB a Rosgvardia mají také zajistit režim protiteroristických operací a že FSB s podporou Rosgvardie k tomu zřídí „velitelství“. Ale článek 9 ruského zákona o protiteroristických operacích uvádí, že „jednotky a útvary Ozbrojených sil RF jsou zapojeny do provádění protiteroristické operace na základě rozhodnutí velitele protiteroristické operace“.

Zároveň ale určil svého poradce Alexeje Djumina, aby dohlížel na ruskou „protiteroristickou operaci“ v Kurské oblasti. Putin uložil A. Djuminovi, koordinovat všechny „agentury“ zapojené do odrážení ukrajinské invaze do Kurské oblasti. Aby toho nebylo málo, do oblasti přicestoval generálplukovník Jevgenij Nikiforov (dříve velitel Západního vojenského okruhu v hodnosti generálporučíka) který je pravděpodobně náčelníkem štábu ruských pozemních sil a jeho role není dosud známá.

Takhle komplikovaná sestava určená k zastavení a vytlačení ukrajinských sil bude hledat jen těžko odpovídající úroveň součinnosti, nehledě nato, že tento systém velení bude zároveň z různých i kompetenčních důvodů těžkopádný. Rusko dříve nebo později sestaví takové síly, které budou schopny ukrajinská vojska ze svého území vytlačit. Bude to otázka budoucí existence nejvyšších představitelů ruského bezpečnostního systému včetně náčelníka generálního štábu ruské armády generála V.Gerasimova. Lze předpokládat, že i přes potíže v systému velení a řízení operace budou v této fázi po přesunu a rozmístění všech určených sil přijata opatření zastavit pronikání ukrajinských vojsk do hloubky ruského území. K tomu jsou, a i nadále budou prováděny údery letectvem, raketovými vojsky, dělostřelectvem a bezpilotními prostředky nejenom na ukrajinská vojska, ale i na zásobovací linie v sumské oblasti. Až se zastaví postup ukrajinských vojsk, bude pravděpodobně hlavní úsilí zaměřeno na směry a na znovu obsazení Sudži a likvidaci ukrajinských vojsk jv. Korenevo a j. Kurčatov (Kurská jaderná elektrárna). V tomto okamžiku bude zásadní, zda se ukrajinské armádě podaří provést alespoň základní výkopové a zaminovací práce k vybudování provizorní linie obrany a tuto udrží. Kdyby se to podařilo, byl by to velmi dobrý výsledek této operace a pravděpodobně i naplnění nevyřčeného cíle k možnosti směny území. Jenomže to by vyžadovalo poměrně velké soustřední ukrajinských vojsk. To by zároveň znamenalo oslabení jiných směrů s hrozbou ztráty ukrajinského území jinde. I když se zmenšují ruské zásoby techniky a munice, nespoléhejme se na to příliš. Zejména Severní Korea může zvýšit dodávky svých zbraní, i když asi nejsou nejlepší kvality. Ani Čína a Irán by v kritickém okamžiku nezůstaly stranou. Jediné řešení jsou naše masivní dodávky potřebného materiálu tak, aby Ukrajina ruskou převahu mohla eliminovat kvalitou zbraní. V polovině srpna to ale tak nevypadá. Možná i proto, protože se Ukrajinské vedení nezmínilo o této operaci ani USA, natož potom méně významným partnerům v Evropě. Negativem je, že na případný urgentní požadavek větších dodávek nejsme připraveni. Může se tak stát, že v Kurské oblasti vykrvácí nejlepší ukrajinské útvary pozemních sil. Nesplnil by se tak pravděpodobný záměr, jak uvedl prezident Zelenskyj, chránit ukrajinské hranice s Kurskou oblastí a bránit tak vedení úderů na Sumskou oblast. Tedy potřebné vytlačení ruské armády od hranic s Ukrajinou. Ne méně významné by bylo donucení Rusů přesunout značnou část svých vojsk z ohrožených směrů do oblasti Kursk a tím odlehčení bránícím ukrajinským vojskům na východní Ukrajině a přesměrování části toku logistické podpory na tuto část fronty. S obsazením části ruského území souvisí i narušení komunikací v tomto teritoriu. Dalším cílem je jak uvedl prezident Zelenskyj vytvořit tzv. „výměnný fond“. Tím pravděpodobně myslel množství ruských zajatců, kteří můžou být vyměněni za ukrajinské zajatce. Není zcela jasný obsah vystoupení mluvčího ukrajinského ministerstva zahraničních věcí Heorhie Tykhyi z 13. srpna, který uvedl, že Ukrajina nemá zájem o obsazení území v Kurské oblasti. Ze zcela nepochybného zahájení budování obrany ukrajinskými vojsky na dosažené čáře, to spíš připomíná již dříve prezentovanou myšlenkou (výše uvedenou) ukrajinských lídrů, což by znamenalo obsazení části ruského území a jeho udržení a při jednání o příměří s Ruskem použít toto obsazené území k výměně za Ruskem obsazené území. Je to vize ale za příznivých podmínek možná.

Kdyby ale operace dopadla nepříznivě, jako je ohrožené postavení ruského náčelníka generálního štábu ruské armády Valerije Gerasimova, bylo by ohrožené i postavení ukrajinského velitele armády Oleksandra Syrského.

Článek byl uveden v CZDefence 20.srpna 2024

https://www.czdefence.cz/clanek/gen-jiri-sedivy-analyza-druhe-bitvy-u-kursku