Více než kdykoli jindy se objevují zprávy o odstoupení Ameriky od protiraketové obrany. V řadě případů se projevuje otevřený, více však skrytý anti - amerikanismus. Téma radaru se stalo profilovým tématem, na kterém lze získat volební preference. Někdy se zdá, že je u nás hodně silná pro- Ruská „5tá kolona“. Je ovšem jasné, že „radar“ je jen záminka v boji o vliv ve Střední Evropě a v případě naší politické scény že může ovlivnit příští volby.
Více než kdykoli jindy se objevují zprávy o odstoupení Ameriky od protiraketové obrany. Téma radaru se stalo profilovým tématem, na kterém lze získat volební preference. Někdy se zdá, že je u nás hodně silná pro- Ruská „5tá kolona“. Je ovšem jasné, že „radar“ je jen záminka v boji o vliv ve Střední Evropě a v případě naší politické scény že může ovlivnit příští volby.
V tomto prostředí je podivné, že část české politické elity není schopna rozlišit reálné strategické záměry jak Ruska, tak USA a bohužel i společenství, kterými jsme členy. Změna americké administrativy neznamená, že Američané vystaví svoje teritorium hrozbě, jakým rakety – je jedno odkudkoli – jsou. Vydávat za vítězství, že vybudování radaru se zpozdí o několik let protože nová administrativa pod obrovským tlakem ekonomické krize hledá co nejefektivnější cestu dobudování systému, je naivní. Nikdo totiž neřekl, že se projekt ruší. Může být upraven, a nemusí mít prvky v České Republice nebo Polsku. Teatrální výstupy opomíjejí fakt, že USA jsou v budování obrany svého území ve fázi zdokonalování prostředků a zvyšování jejich efektivnosti a že se nevedou zásadní diskuse o této části protiraketové obrany. Pokud bude pokračovat současný nepříznivý vývoj, po počátečních pokusech o oboustranně výhodná řešení budou se hlavní strategická rozhodnutí USA realizovat podle záměrů, které mimo jiné na počátku tvořili i demokraté. Můžeme si ale být jisti, že stejně budou postupovat Rusové a s ještě větší intenzitou a arogancí prosazovat své strategické záměry ve Střední Evropě. Rusko postupuje velmi systematicky ve své snaze po obnovení svého vlivu. Zarytý odpor proti umístění prvků protiraketové obrany ve Střední Evropě není nic jiného, než zabránění zvýšení zájmu USA o tento region a tím i jejich vyššímu vlivu v tomto regionu. Rusové jsou přesvědčeni, že střední Evropa je „určena“ být součástí Východního bloku, tak jak nám to důrazně vzkázal pan Lavrov. Pokud se nepodvolíme sami, bude to „silou“. Otázka je jakou silou. Armáda se dnes může použít jen jako výhružka, ne jako reálný akt – dnes! Hlavním nástrojem jsou suroviny. Plynovod tzv. Severní proud“ obcházející bývalé státy Varšavské smlouvy bude jednou z větví, jak dostat energii do „Západní Evropy“, aniž by bylo nutné využít území středoevropských států. Málo se ovšem mluví o tzv. „ Jižním proudu“, který chce Rusko budovat a pro jehož realizaci dnes vyjednává s některými státy na jih od nás. Konkurenční NABUCCO bude asi problematické vybudovat. Jasná negativní odpověď představitelů Kazachstánu, Turkmenistánu a Ázerbájdžánu našemu premiérovi ukazuje na zásadní vliv Ruska na tyto země a jeho schopnosti nedopustit nezávislý zdroj energie a tak být vyšachováno ze hry. S cílem zabránit výstavbě NABUCCa, Rusko selektivně jedná se státy, které by mohly získat výhody z této trasy plynovodu. Bohužel, se mu daří jak v případě severní, tak jižní větve získat na svoji stranu některé státy EU a které jak se zdá postupují tak, že se neohlížejí na jiné, v tomto případě i naše zájmy, ačkoli by měl platit unijní princip solidarity. Rusko má tak znovu tak velký vliv, že Kyrgystán rozhodl o uzavření základny USA, která byla jednou ze zásadních pro zajištění zásobování vojsk v Afghánistánu. A to v době, kdy přepravní trasy přes Pákistán jsou čím dál tím nebezpečnější. Kyrgystán se tak rozhodl i přes to, že nedaleko od americké základny je základna ruská. Kuriosní je, že Rusko vzápětí nabídlo USA lepší spolupráci v zabezpečení zásobování amerických vojsk v Afghánistánu. Vůbec není mimo realitu postupné zintenzivňování deklarací o ruském právu na prostor Arktidy a záměru Ruska zajistit si tento prostor i vojenskou silou. Samozřejmě, že se zase jedná o případné další zdroje energií. Ačkoli celý svět hledí s obavami za Iránský jaderný program, Rusko se aktivně podílí na jeho rozvoji a což je poněkud opomíjená informace, že se podílí na vyzbrojování Iránu.
Jaké lze předpokládat scénáře po nástupu nové americké administrativy a které ovlivní náš region?
President Obama se pokusí navázat lepší vztah s Ruskem, které po ověření kam až může jít, se pokusí tuto nabídnutou šanci zneužít.
President Obama se pokusí o přímou komunikaci s Iránem, který to pochopí jako svoje vítězství a ve vývoji jaderných kapacit nepřestane, právě naopak zrychlí procesy získání raketových a jaderných technologií.
President Obama se pokusí o lepší vztah k Severní Koreji, která ho začne vydírat.
Výsledkem bude po nějaké době zreálnění vztahu k Rusku a ustoupení z představ jak lze vše s Ruskem řešit na základě vzájemných dohod, z nichž by profitovaly oba státy stejně.
Ve vztahu k Iránu bude jasné, že je nutné být připraven na situaci, kdy bude nutné mít odpovídající prostředky k eliminaci možného úderu.
Pokračující aktivity Severní Koreje ukážou, že Severokorejský režim nedává záruku účelného jednání a režim že je nespolehlivý partner.
Dříve nebo později přijde rozhodnutí o pokračování v budování protiraketové obrany. I když pravděpodobně pomaleji s ohledem na dopady ekonomické krize a pro větší důraz na sociální politiku. Ve snaze vyhnout se problematickým postojům států v Evropě, včetně České republiky, může být respektován návrh, aby nebyly prostředky protiraketové obrany v Evropě (radar i antirakety) umístěny na pevnině, ale na plovoucích plošinách či lodích. Tyto varianty jsou již reálně existující. Z toho vyplývá možnost a pro Evropu nebezpečí, že v určitém období můžou USA změnit postavení prostředků, proti jiné hrozbě. V tom okamžiku bude mít Evropa problém se svojí bezpečností.
Konečným výsledkem tak může být skutečné posílení vlivu Ruska především ve Střední Evropě, při sníženém zájmu USA o Evropu jako celek i posílení postavení Ruska vůči ostatním státům Evropy. Na rozdíl od ostatních států, Česká republika bude na straně, která bude ztrácet. Pokud jde o protiraketovou obranu, protože velké evropské státy již dnes budují určité protiraketové kapacity (a to většinou ve spolupráci s USA), budeme asi těmi, kdo bude mít na rozdíl od jiných „problém“.
