Na pandemii jsme se nepřipravili, na pokrizové období se připravit musíme.

Téměř celý svět se potýká s „koronavirem“ a krizí z jeho šíření. Následky se zdají být fatální, ale pro různé oblasti světa a různé státy s rozdílnými důsledky. Pandemie je něco, co bylo možné předpokládat.

I když drtivá většina politiků téměř všech států – v západním světě určitě – tvrdí, že jsme se dostali do situace, která nebyla očekávatelná, není to pravda. Většina analýz, které se komplexně zabývaly celým spektrem hrozeb, mluví o pandemii jako o hrozbě, která je reálná. Z období, kdy hrozila v západní Africe pandemie Eboly v letech 2013- 2015, kterou se podařilo zkrotit na úrovni epidemie, jsme nevyvodili možný dopad na evropskou komunitu, natož aby byly učiněny nějaké konkrétní kroky.  Byla až příliš vzdálená a izolovaná, než aby byla vážným varováním pro odpovědné funkcionáře. Už dlouho bylo odborníky poukazováno na to, že šíření vážných nemocí je umocněno možnými mutacemi známých zdrojů infekcí. A to už měl svět zkušenosti s epidemií SARS z let 2002 a 2003 – virového onemocnění způsobující těžký akutní respirační syndrom, který může způsobit náhlé selhání dýchání a která pocházela také z Číny. Až příliš podobné současnému „koronaviru“. Čínské kulturní zvyklosti odborníky varovaly, ale ne politiky a ekonomy. Největší trh světa a zájem o jeho využití obousměrně – investice do výrob zajišťovanou levnou pracovní silou a zároveň obrovské odbytové možnosti rozvíjející se společnosti způsobily, že jsme mnohé přehlíželi. Porušování lidských práv je to to nejmenší. Kolik výrobků z Číny bylo v minulosti označováno za zdraví škodlivé už ani nelze spočítat. Ani ekologické normy pro Čínu neplatily a neplatí, což znevýhodňuje evropské výrobce. Porušování norem běžných pro „západní svět“ bylo ve jménu zisku tolerováno. Rozvoj turismu postavený na čínských turistech jen zvyšoval hrozbu rychlého šíření infekcí. A právě obrovské přesuny lidí v krátkém čase zajišťované leteckou dopravou byly vždy označovány za riziko šíření infekčních onemocnění. Svět si vytvořil jednostrannou závislost na Číně, nehledě na podmínky, které v Číně panují. 

Tedy ano, nebyly jsme připraveni, ale jen vlastní vinou a přehlížením hrozeb, které často tajemně označujeme za globální, ale závěry krizových manažerů a bezpečnostních expertů jsme se neřídili a žádná účinná opatření vycházející z doporučení do praxe nezavedli.

Ale zatímco čínské státní zřízení bylo a je schopné se radikálními opatřeními s šířícím se „koronavirem“ vypořádat, Evropa a USA ve jménu zachování lidských práv, neschopností demokratických vlád včas zavést drastická ale efektivní opatření, ale i neukázněností obyvatelstva se staly v březnu světovým centrem šířící se pandemie. V kombinaci se zdravotními systémy, které významně stojí na ekonomické efektivnosti je to smrtící kombinace. Je-li pravda, že v Itálii a Španělsku zdravotníci vzdávali nebo snad i ještě teď vzdávají boj o životy seniorů, o jakých lidských právech pořád mluvíme.

Jako vždy byla překvapena Evropská unie. Nebyla schopna včas reagovat, což vedlo k téměř úplné paralyzaci evropského hospodářství.  Každý stát řeší pandemii na svém území sám, podle svého nejlepšího přesvědčení, že jeho řešení bude fungovat. Průvodním jevem jsou uzavřené hranice, nehledě na zásady fungování EU. A je to logické, protože žádné rozumné opatření vedení EU nenašlo. Tím se ale téměř zastavil pohyb zboží a pracovní síly s obrovskými ztrátami v ekonomikách všech států EU. Přesto existují rozdíly. Středo a východoevropské státy se zatím vypořádávají s pandemií lépe než většina západoevropských. Zdravotnictví je odpovědnost každého státu, ale některé západoevropské státy se až příliš spoléhaly na drancování zdravotnictví středo a východoevropských států, které se od svého vstupu do EU neustále potýkají s odlivem lékařů a zdravotních sester, které odchází za lepším výdělkem na západ. Pro Západní Evropu je to pohodlné a také levné. Drahé vzdělání lékařů a zdravotních sester platíme my. V důsledku to vedlo k podceňování a omezování schopností vlastního zdravotního systému. Dnešní stav je výsledkem. My máme ještě jednu výhodu, a tou je vyšší ukázněnost, která možná, že ještě přetrvává z doby dřívější. Doufejme, že se podaří pandemii u nás, když ne úplně zastavit, tak výrazně omezit.  

Evropská unie bude muset změnit přístup k tzv. lidským právům. Za evropskými hranicemi se rodí velké nebezpečí.

Už dříve migrační vlna narušovala soudržnost Evropské unie. Všichni mají v paměti roky 2015 a 2016.  V době, kdy v Evropě zuří boj s „koronavirem“, za hranicemi Evropy čekají tisíce migrantů, kteří se chtějí dostat do svého vysněného ráje. Nejaktuálnější je situace v Turecku, kdy nám ještě v nedávné době prezident Erdogan hrozil spuštěním stavidel další migrační vlny. Rozjíždějící se pandemie „koronaviru“ donutila Turecko změnit přístup k migrantům. To je ale jen dočasné. Turecko má nyní téměř 40 tisíc nakažených občanů a téměř tisíc obětí. Kolik je mezi migranty nakažených lidí, není určitě známo. Až se dají do pohybu stovky až tisíce migrantů směrem na Řecko, můžeme čekat obrovský problém. Zatím Řecko vlastní "pandemii" zvládá poměrně dobře (necelých 2 tis nakažených a necelá stovka obětí). Ale již dnes je z důvodu výskytu onemocnění COVID 19 uzavřen tábor migrantů Ristona severně od Athen – tedy na pevnině (!), na ostrovu Lesbos se podobně jako ve zmíněném táboře prokázala nákaza také. Podmínky nejenom v těchto táborech jsou velmi špatné a pro šíření „koronaviru“ téměř „ideální“. Pokud se začne nákaza nekontrolovaně šířit a lidé budou na následky COVID 19 umírat a pokud vzplanou nepokoje mezi migranty, jaká bude reakce Řecka a Evropské unie? Řecko zatím statečně bojuje, ale v tomto boji moc spojenců nemá a EU dosud účinné řešení nenašla. Násilné překračování hranic migranty, kdy některé skupiny se chovají jako vojenské jednotky, nelze zastavit jenom obušky a slzným plynem.  

Afrika jako taková je velká časovaná bomba. V Africe, která je známá velmi nízkými standardy zdravotnictví se pandemie „koronaviru“ teprve rozjíždí.  Severoafrické státy hlásí první tisíce nakažených a desítky mrtvých. Paradoxně, nejméně Libye. Pravděpodobně, protože státní zřízení je rozbité, vlastně ve válečném stavu, kdy je zdravotnictví až druhořadou záležitostí. Ale Libye je „odrazový můstek“ ke skoku přes moře do Itálie – vytoužené Evropy. Varující je nepříznivý vývoj situace v uprchlických táborech v Nigerii, Čadu, Nigeru. Málo rozvinuté zdravotnictví ve většině afrických států nebude schopno pandemii zastavit. Roky, kdy se kvůli epidemii Eboly na Afriku soustředil celý svět, jsou pryč.  Nelze si myslet, že se kvůli „koronaviru“ tok migrantů zpomalí, nebo zastaví.

Jak budeme proti další migrační vlně bojovat a jak budeme bojovat proti tomu, aby se nerozjela další vlna nákazy „koronaviru“, např. v jižní Itálii, když lze předpokládat, že část migrantů přicházející z Afriky bude nositelem této nákazy?

Možná, že se z obav z nákazy omezí aktivity pašeráků lidí a „humanitárních“ organizací pomáhající migrantům dostat se do Evropy. To ale situaci nevyřeší.

Evropa bude muset přijmout efektivní opatření, která budou důsledně vycházet z definice kdo je uprchlík a kdo jen ekonomický migrant. V těchto dnech Evropská unie na 30 dní zavírá vnější hranice. Bude zákaz platit i pro migranty, kteří s vědomím riskování svého vlastního života vyrazí na moře, aby dopluly do Itálie nebo k nejbližší italské lodi a tam se nechali zachránit? Tahle otázka stojí před Evropu už několik let. V těchto dnech ji bude muset chtě, nechtě vyřešit. Pokud bude váhat ještě několik měsíců, možná roků, sama Evropská unie se postará o rozmělnění semknutosti EU.

Příčinou nebude jen samotná migrace, ale jako její následek opakující se vlny infekce, možná i těch, které dnes ještě neznáme. Evropská unie musí najít použitelný mechanismus, jak  již na svých vnějších hranicích odmítnout migranty, kteří chtějí vstoupit na území EU, ale nemají k tomu právo. Vstup může být umožněn jen v místech k tomu určených. Pokud někdo zcela vědomě ohrozí svůj život, nebo život svých blízkých tím, že se vydá na riskantní cestou přes otevřené moře, nemůže být považován za trosečníka s právem být zachráněn a poté automaticky vstoupit na území EU. Musí být vrácen zpět do toho státu, ze kterého na moře vyrazil. Je to určitě hodně složité a velmi konfliktní, ale způsob, jak tento problém vyřešit bude muset být předložen na jednání vedení EU co nejdříve. Určitě je to mnohem potřebnější než různé deklarace, slovní či finanční podpora. Každá další krize bude mít za následek i další krizi vztahů mezi státy EU. Bude-li to dlouho trvat, EU se rozloží zevnitř, protože sama EU nebyla schopna vlastní transformace, tak jak to vyžadují změněné podmínky. Ačkoli je občas zlehčován odchod Velké Británie z EU, neměla by se EU soustřeďovat jen na to jak Velké Británii odchod co nejvíce znepříjemnit, ale už dávno měly být provedeny zásadní analýzy, které měly ukázat na to, proč Velká Británie odchází a co by měla EU udělat, aby se něco podobného neopakovalo. Namísto toho EU zápasí s Polskem o reformu soudního systému a Maďarsko už dlouhodobě kritizuje za nedodržování základních hodnot Evropské unie. V Itálii, Francii či Holandsku (a nejen tam) výrazně posilují nacionalistické strany s odstředivými tendencemi, které jsou zpravidla označovány za proti migrační. Tyto strany ale jen využívají zkostnatělosti EU vyřešit narůstající problémy s nově příchozími tisíci migrantů. Vraždy prováděné ve jménu radikálního Islámu se dnes staly tak běžnou záležitostí, že vražda dvou lidí už ani nepřipoutá pozornost, a političtí představitelé států jen vyjádří hlubokou soustrast pozůstalým. Tím považují svoje povinnosti za splněné. Nezměrné úsilí policejních orgánů a zpravodajských služeb jenom řeší následky, ne vlastní zdroj hrozby.      

Krize „koronaviru“ vysiluje státy a Evropská unie hledá, odkud by vzala peníze pro rozjezd ekonomik členských států EU, až krize odezní. Sama EU ale pokračuje ve vyhazování nemalých peněz neustálým stěhováním svého Parlamentu mezi Bruselem a Štrasburkem.

Poslední léta, výrazně od roku 2015, dochází k posilování tendencí k větší suverenitě jednotlivých států.

V době migrační vlny začaly státy řešit své problémy uzavíráním hranic, a to i přesto, že to zpočátku bylo z Bruselu kritizováno. Později se z tohoto stal standard. Dnes v době krize „koronaviru“ jsou hranice uzavřené tak, že je paralyzována celá EU. Nikdo se vedení EU v Bruselu neptal. Protože ani žádný stát neočekával, že by snad v Bruselu někdo něco vymyslel.

Je ale možná i 5 minut po dvanácté. Tato pandemie mění svět. Následkem bude změna hranic vlivu, boj o vliv větší na jedné straně a boj o jeho uhájení na straně druhé. Paradoxně se zdá, že posílená z této krize vyjde Čína. Velmi zasažená a oslabená bude Evropa a Spojené státy americké. Jestliže se nám nepodařilo vyřešit za optimálních podmínek problémy v Afghánistánu, na Středním východě a v Africe, jak budeme schopni reagovat na nadcházející mnohem komplexnější hrozby, které se projeví v celém spektru násilí. Dnes je moderní mluvit o kybertických hrozbách jak o největší hrozbě a neúčinnější zbrani. Určitě je to moderní a výkonná zbraň, ale také se dá proti ní účinně bránit. V samém závěru všech konfliktů ale dojde na hrubou sílu. „Koronavirus“ uvolnil „džina z láhve“. Jestli nebudeme připraveni ho všemi prostředky, včetně kvalitními armádami,  zahnat zpět, což předpokládá adaptaci EU na nové podmínky, čekají nás složité roky.