Změny na stavebních úřadech a co to pro občany znamená

Od 1. července začal platit nový stavební zákon, což přináší novinky, které naprosto zásadně mění průběh stavebního řízení.

Co se oproti minulosti zlepšilo, které postupy se zefektivnily a jaký dopad tato změna má a bude mít na stavební úřady a účastníky stavebního řízení? Jakožto starosta pražské městské části vnímám, že to bude horké téma ještě minimálně pár dalších měsíců.

Prvně je třeba zmínit, že tato změna přináší posun k lepšímu v řadě oblastí. Zejména si dovolím uvést tři, které považuji za zásadní.

1. Již nebude možný tzv. ping-pong. Naprosto zmizí dříve zaběhnuté postupy, které umožňovaly opakovaně se odvolávat k rozhodnutím stavebního úřadu, a tím brzdit, aby stavební povolení nabylo právní moci. Docházelo totiž k situacím, kdy stavební úřad vydal stavební povolení a účastník řízení, který s rozhodnutím nesouhlasil, se následně odvolal k nadřízenému stavebnímu úřadu. Nadřízený stavební úřad např. vytkl nějaké chyby, nezastavil však řízení a vrátil záležitost prvoinstančnímu úřadu k opravě. Poté, co došlo k opravě a bylo vydáno rozhodnutí stavebním úřadem, však bylo možné se k rozhodnutí opět odvolat. A takových odvolání mohlo být několik v řadě. Protože se v devadesáti procentech případů stávalo, že nadřízený stavební úřad záležitost vrátil zpět původnímu stavebnímu úřadu, tak tento „ping-pong“ mohl klidně trvat řadu let, než bylo vydáno pravomocné rozhodnutí. To teď již není možné a podle nového stavebního zákona musí odvolací orgán rozhodnout. Samozřejmě nemusí žadateli vyhovět, může sdělit, že žádost o stavební povolení zamítá, ale musí sdělit proč. Což otevírá stavebníkovi možnost pokusit se podat žádost o stavební povolení znovu a poučit se z předchozí situace, proč žádost byla poprvé zamítnuta. Anebo naopak nadřízený stavební úřad rozhodne kladně a potom má smůlu ten účastník řízení, který podal odvolání, protože takové rozhodnutí nadřízené instance je konečné. Dochází tedy k urychlení celého procesu.

2. U jednodušších staveb (např. rodinné domy) musí stavební úřad rozhodnout do 30 dnů, u složitějších staveb do 60 dnů, což je nebývalý posun oproti dřívější praxi.

3. Digitalizace, která by měla pomoci v tom, že stavebník již nebude muset obíhat jednotlivé instituce, pouze podá žádost na stavební úřad, který si sám sežene závazná stanoviska a vyjádření dotčených orgánů.

Takže nastává obrovská změna. Například i v tom ohledu, že v minulosti byla řízení dvě – řízení o tzv. umístění stavby a pak samotné stavební povolení. Stavební řízení mělo tedy dva stupně, nyní se oba spojují do jednoho a zjednodušují se. I dokumentace pro stavební řízení je oproti minulosti výrazně zjednodušená a v menší podrobnosti. To jsou určitě pozitivní kroky.

Jako starosta městské části Praha 11 si ale nemohu odpustit kritiku způsobu, kterým byl tento zákon uváděn do praxe, zejména nedostatečnou možnost přípravy na tuto změnu, to především z hlediska technického a personálního. Mám obavy, že se náš stavební úřad bude díky podcenění procesů, které měly ze strany ministerstva předcházet spuštění nového způsobu schvalování žádostí o stavební povolení, potýkat ještě delší dobu s problémy. A tím procesy nebudou fungovat tak, jak mají. Z pozice starosty sice nenesu odpovědnost za činnost stavebního úřadu, protože ten podléhá státu, nicméně, stále se jedná o stavební úřad MČ Praha 11 a veřejnost již přirozeně nevnímá, že činnost stavebního úřadu není v oblasti působnosti samosprávy, ale v působnosti státní správy.

Co dalšího to může znamenat pro občany Prahy 11, případně jiných městských částí? Zmíním zde jeden zajímavý důsledek. Již v minulosti byl na Praze 11 hlavním politickým kolbištěm střet o to, zda se něco někde má, nebo nemá stavět, přičemž určitá politická uskupení licoměrným způsobem získávala politické body tím, že tvrdila občanům, že pokud je zvolí, tak se postarají o to, aby se někde něco, přesněji řečeno nikde nic, nepostavilo. Když se těchto politických uskupení někdo ptal, zda jsou proti všem stavbám, tak prohlašovala, že proti všem nikoliv, ale realita byla taková, že se nenašla jediná stavba, kterou by podpořili. Jejich prohlášení už dle minulého stavebního zákona nemohla být dodržena. Už tehdy totiž platilo, že pokud stavebník splnil vše, co dle zákona měl, stavební úřad byl povinen stavební povolení vydat bez ohledu na to, co si o tom myslel starosta, rada, či zastupitelstvo dané městské části. Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit, protože se v této oblasti mnoho let pohybuji a také jsem tuto informaci při každé příležitosti říkal.

Za vše hovoří případ, který se stal v minulosti, respektive úkol, který mi jako tehdejšímu místostarostovi pro územní rozvoj uložilo minulé Zastupitelstvo MČ Praha 11, totiž abych stavebnímu úřadu napsal, že Zastupitelstvo městské části Praha 11 nesouhlasí s jedním konkrétním stavebním záměrem. Samozřejmě jsem úkol splnil, i když jsem přesně věděl, co bude následovat. Vedoucí stavebního úřadu mi sice slušně, ale důrazně napsala, že jí nemám co mluvit do toho, zda stavební úřad povolení vydá nebo nevydá, a jak stavební úřad rozhodne, že do stavebního řízení nesmím vůbec vstupovat a že k mému dopisu, a tedy rozhodnutí Zastupitelstva, nebude přihlíženo. Podobně například platí, že k žádným peticím a podobným podpisovým akcím stavební úřad nepřihlíží a ani dle zákona (původního i nového) přihlížet nemůže. Přesto různé polické subjekty v minulosti pořádaly různé petice proti stavebním projektům a vzbuzovaly v občanech dojem, že taková akce má na stavební řízení nějaký vliv. Dle mého názoru je to takovéto chování podvodem na těch, kteří v dobré víře takové výzvy a petice podepisují.

Je pravdou, že v minulosti se stavební řízení, která byla formálně upravena starým stavebním zákonem, dala při troše šikovnosti ze strany samosprávného vedení obce natahovat. Obec byla účastníkem řízení a mohla účelově podávat námitky, dělat obstrukce a podobně. Sám jsem se kdysi na jednání Výboru územního rozvoje MČ Praha 11 vyjádřil, jak mi opakovaně na sociálních sítích připomíná jeden z občanů Prahy 11, že když vedené městské části chce, tak dokáže natáhnout stavební řízení o čtyři, pět let a že si v tom případě investor rozmyslí, jestli se s městskou částí dohodne, nebo se s ní bude pár let přetahovat, než dostane potřebné povolení opravňujícího stavět. Ano, to jsem sice řekl, nicméně už v roce 2019 vstupovalo Ministerstvo pro místní rozvoj metodickými pokyny směrem ke stavebním úřadům do stavebních řízení způsobem, v jehož důsledku začaly rozhodovat způsobem, který stavební řízení urychloval. Stále však existovaly legislativní možnosti, jak stavební řízení natahovat.

Tedy již v minulosti platilo, a dnes platí ještě daleko více, že sliby některých aktivistických hnutí a spolků, že zabrání výstavbě, pokud budou ve vedení obcí nebo městských částí, je podvodem na voliče, protože s výjimkou speciálních situací nemá v obecné rovině samosprávné vedení obce nebo městské části na stavební řízení vliv a nemůže jej zastavit. To platilo v minulosti a v intencích nového stavebního zákona to dnes platí ještě více.

Dobrou ilustrací této skutečnosti je příběh vedení městské části Praha 11 zvoleného po volbách v roce 2022, které ve volbách v roce 2022 uspělo především díky slibu, že až bude ve vedení městské části, zabrání výstavbě na jejím území. Realita byla taková, že nedošlo k zastavení ani jednoho jediného projektu a seznam stavebních povolení, která byla vydána za jejího působení, je rozsáhlejší, než kdykoliv v minulosti.

Dopad nového stavebního zákona je tedy, a zde musím říci bohužel, i ten, že investoři budou mít daleko menší motivaci účastnit se dialogu s městskými částmi na téma participace, kterou by obci (městské části) pomohli s řešení případných důsledků jimi připravovaných investic do fungování a života obcí. Protože každý investor ví, že v tuto chvíli má obec skutečně jen málo nástrojů, jak se stavebním záměrům bránit. Bude tedy na diplomatických a vyjednávacích schopnostech vedení obcí a ve velkých městech městských částí, přesvědčit investory, že investice do veřejného prostoru, občanské vybavenosti a technické a dopravní infrastruktury v okolí jimi plánovaných investic, jsou i v jejich zájmu a že by se na nich měli podílet.