Zákaz mobilů ve školách v praxi už funguje, potřebujeme jej tedy plošně regulovat zákonem?

Za rok by měl začít platit zákaz mobilů ve školách, který má plošně zavést novela školského zákona. Současná praxe však funguje tak, že 93 % škol používání mobilních telefonů při výuce a přestávkách již nyní značně reguluje a pravidla zakotvuje ve svých školních řádech. Nejedná se tedy o záležitost, kterou by školy dosud vůbec neřešily a kde by nebyla nastavena jakákoliv pravidla. Pokud je současná praxe již funkční a školy mají volnou ruku při jejím zavedení, případně ve způsobu, jakým se bude v dané škole zákaz aplikovat, není tedy plošná zákonná regulace již nadbytečná? Z pozice starosty pražské městské části, která je zřizovatelem devíti škol, vnímám celou situaci ohledně příslušné novely zákona jako dosti nestandardní.

Možnost omezit či zakázat školákům používání mobilů byla pravomocí ředitele školy již dříve, avšak chyběla příslušná legislativa ohledně zásahu do vlastnických práv žáků mimo výuku, například o přestávkách. Jednoznačné právní ukotvení přinesla novela školského zákona, která se do praxe škol promítla od školního roku 2020/2021, a dala ředitelům zákonné právo regulovat používání mobilních telefonů nejen během výuky, ale i během přestávek: „Školní řád nebo vnitřní řád může omezit nebo zakázat používání mobilních telefonů nebo jiných elektronických zařízení dětmi, žáky nebo studenty, s výjimkou jejich používání v nezbytném rozsahu ze zdravotních důvodů.“ Možnost zákazu používání mobilních telefonů ve školách je tedy již šest let zákonně regulována a současná praxe škol podle něj funguje.

Aby byla pravidla ohledně používání mobilních telefonů v dané škole právně platná a vymahatelná, musí být oficiálně zanesena do školního řádu. Škola má přitom povinnost respektovat občanský zákoník a nesmí mobilní telefon žáka trvale zabavit, protože je jeho soukromým majetkem. Může telefon však dočasně odebrat, pokud žák porušuje vnitřní předpisy školy. Zároveň platí, že pokud učitel žákovi telefon dočasně odebere, škola za něj přebírá plnou odpovědnost a odpovídá tedy i za případnou za škodu, pokud by v té době došlo k jeho ztrátě nebo poškození.

Aby byly postupy škol ve vztahu k regulaci používání mobilních telefonů více standardizovány, byla Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na počátku letošního roku vydána Metodika k nastavování pravidel používání mobilních telefonů a jiných elektronických zařízení ve školách. Jedná se o doporučující materiál a není tedy závaznou vyhláškou, kterou by byly školy povinny dodržet. Metodika poskytuje školám návod, jak uvedený paragraf školského zákona ohledně omezení nebo zákazu používání mobilních telefonů správně aplikovat a zahrnout jej do školního řádu. Metodika poskytuje učitelům konkrétní postup, jak mobilní telefon žákovi dočasně odebrat, pokud porušuje školní řád, přičemž mu telefon musí být vrácen nejpozději tentýž den na konci vyučování při odchodu žáka domů. Škola nesmí zadržovat telefon do druhého dne nebo podmiňovat jeho vrácení pouze do rukou rodičů. Škola rovněž musí zajistit bezpečné místo pro uložení odebraných telefonů, například do uzamykatelných boxů, protože po dobu odebrání za telefony právně odpovídá.

Aktuální stav je tedy takový, že problematika ohledně používání mobilních telefonů je již zákonně zakotvena, školy jsou instruovány, jak pravidla nastavit a zároveň nejsou limitovány v rozhodnutí, do jaké míry mají konkrétní aplikaci regulace naplnit. Ze šetření Ministerstva školství, které proběhlo v květnu tohoto roku, vyplynulo, že 93 % škol má pravidla pro mobilní telefony a další zařízení uvedena ve školním řádu. Rozdíly mezi školami jsou zejména v režimu o přestávkách a ve způsobu ukládání zařízení. Pakliže je současná praxe již funkční, proč tedy zavádět plošný zákaz?

Ačkoliv je tato otázka zcela opodstatněná, přeci jen se vláda rozhodla pro novelu školského zákona, podle níž by školy (MŠ, ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií a konzervatoří) musely zcela zakázat používání mobilů po celou dobu, kdy jsou děti ve škole. Nešlo by tedy jen o výuku a přestávky, ale i dobu, kdy jsou žáci ve školní jídelně nebo v družině. Výjimkou by bylo použití telefonů ve výuce na pokyn vyučujícího, ze zdravotních důvodů či kvůli speciálním vzdělávacím potřebám žáků.

Proti uvedenému záměru se vyslovil dětský ombudsman Martin Beneš, který považuje plošnou zákonnou regulaci za nadbytečnou. Domnívá se totiž, stejně jako já, že možnost zakázat používání telefonů, včetně možnosti jejich dočasného odebrání, mají ředitelé škol již nyní, a tudíž nedává smysl tuto oblast ještě více regulovat. Stávající řešení je funkční, zohledňuje specifika různých škol a umožňuje i rodičům, aby vybrali školu dle svých preferencí. Ministr školství Plaga však Benešovi doporučil, aby si zákon řádně přečetl a aby se do škol, které již telefony zakázaly, zajel podívat na vlastní oči a jistě svůj názor pak přehodnotí.

Na celé věci je překvapivé zejména to, že návrh zákona na zákaz telefonů vzhledem ke způsobu předložení neprošel standardním připomínkovým řízením. K záměru neměly možnost se vyjádřit např. školy ani jejich zřizovatelé. Pokud je tedy ministr Plaga přesvědčen o tom, že tato oblast není ve školách řádně ošetřena, tak proč návrh zákona nenechal projít standardním připomínkováním, aby se dozvěděl reálný stav věci? Plaga se však obhajuje potřebou proces schválení zákona urychlit, aby zákaz používání mobilů mohl začít platit od 1. září 2027.

S ohledem na nadcházející komunální a senátní volby mě to bohužel přivádí k myšlence, zda se ze strany vlády a předkladatelů návrhu zákona nejedná jen o populismus a předvolební tah, jehož cílem je oslovit potenciální voliče ne zcela se orientující v problematice, a kteří, protože k tomu ani nemají důvod, neznají skutečnosti, které uvádím.