Výdejní box – kam s ním?

V poslední době se mezi obyvateli na Praze 11, ale pravděpodobně v celé Praze a dost možná i v celé republice, začíná diskutovat téma týkající se umísťování boxů zásilkových společností.

Jde o boxy společností, jako jsou například Alza, Zásilkovna, PPL a řady dalších, u kterých občané častokrát poukazují na to, že jsou umísťovány nevhodně. Na vedení pražských městských částí se obrací nespokojení obyvatelé a chtějí vědět, proč s tím nic neuděláme. Důvodem je skutečnost, že možnosti vedení městských částí, s tímto problémem něco dělat, jsou v tuto chvíli velmi omezené.

Prvně se pojďme zabývat otázkou, jak k tomuto tématu přistoupit, protože tento přístup má dvě roviny. Jednak, zda by měla být vůbec snaha výdejní boxy zakázat a osobně si myslím, že nikoliv, protože se jedná o službu poskytovanou veřejnosti a celá řada občanů ji využívá, tudíž plošný zákaz boxů by mohl tak říkajíc s vaničkou vylít i dítě, tedy znemožnil poskytovat službu, která je ze strany obyvatel žádána. Na druhou stranu je pravda, že tyto boxy jsou mnohokrát umisťovány způsobem, který je naprosto nevhodný, protože společnosti se je snaží umístit v co největším množství a co možná nejlevněji.

Co s tím tedy municipalita, ať už jsou to obce nebo městské části, může dělat? Problém spočívá v tom, že chybí jakákoliv regulace této služby. V tuto chvíli není jednoznačně stanoveno, jak k boxu jako takovému vůbec formálně přistupovat, právní názory na toto téma se různí. Není tudíž jasné, jaké legislativní možnosti veřejný sektor má, aby mohl vstupovat do procesu, kam jsou boxy umisťovány, a pokud je box umístěn na veřejném prostranství, zda existuje nějaký legislativní předpis, pomocí kterého lze jeho umístění regulovat.

Co nyní víme s jistotou, je, že výdejní box není stavba, a proto nepodléhá povolení stavebního úřadu, neposuzuje se tudíž soulad s územním plánem atd. Jediný souhlas, který majitel boxu potřebuje, je souhlas majitele pozemku, na který chce box umístit. Praxe je taková, že společnosti provozující výdejní boxy si prohlédnou katastrální mapu daného území, zjistí si, které pro ně atraktivní pozemky se nacházejí v soukromém vlastnictví a osloví majitele pozemku, zda existuje možnost pronájmu. To, že umístění boxu může být nevhodné, že může něčemu překážet, hyzdit okolí atd., je nezajímá a municipalita má v tuto chvíli velmi málo nástrojů, jak se tomu bránit.

Jedním z možných nástrojů je, v případě umístění boxu na veřejné prostranství, vybírat poplatek za zábor tohoto prostranství, což lze, i když je box umístěn na soukromém pozemku, který je veřejným prostranstvím. Žádost o zábor může městská část odmítnout jen v odůvodněných případech, nicméně existuje situace, kdy zábor dle požadavku žadatele nelze zprocesovat – např. když je na daném území již aktivní zábor jiného subjektu. Pravděpodobně by šlo takovým způsobem komplikovat umisťování výdejních boxů, ale otázkou zůstává, nakolik by tato metoda byla funkční.

Druhý z možných nástrojů se týká zásobování výdejních boxů. Samozřejmě cílem provozovatelů je umisťovat výdejní boxy co nejblíže komunikacím tak, aby se zásilky daly jednoduše doplňovat. Pokud je box umístěn dále od komunikace, tak dochází k situacím, kdy řidiči zásilkových společností zajíždějí na chodník nebo co nejblíže k boxu, aby si logicky ušetřili práci. Zde už lze využít legislativních nástrojů, které místní samospráva má, ať už instalací dopravních značek se zákazem zastavení, případně i instalací kamerového systému na dotčená místa, aby bylo možné identifikovat zásobovací auta porušující dopravní předpisy a pokutovat jejich majitele, ideálně pak na horní hranici zákonného limitu.

Třetím z možných nástrojů je přístup zohledňující životní prostředí. Pokud by výdejní box zasahoval do kořenového systému stromů, pak jeho umístění porušuje pravidla upravující ochranu životního prostředí. I v tomto případě ale bohužel narážíme na otázku vymahatelnosti těchto pravidel.

Čtvrtý způsob, jak lze přistupovat k regulaci boxů je prostřednictvím tržního řádu. Tato možnost, se nyní mezi legislativci zabývající se touto otázkou diskutuje, a zkoumá se jaké související právní normy by se musely upravit a jak, aby umísťování výdejních boxů podléhalo obdobné regulaci jako tržní místa.

Těmito čtyřmi cestami lze vytvořit tlak na provozovatele výdejních boxů s cílem, aby došlo k určité dohodě municipality s těmito společnostmi o tom, kam se boxy na daném území smí umisťovat a základě těchto „gentlemanských“ dohod probíhala vzájemná kooperace do té doby, než tato oblast bude regulována právními normami. Tato situace je totiž typickým příkladem stavu, kdy doba předbíhá legislativu a předpisy vznikají až jako následek aktuálního stavu, který se rozvinul nečekaně a živelně. Dílčí stanoviska Ministerstva pro místní rozvoj nebo Ministerstva průmyslu a obchodu zatím neposkytují jednotná pravidla, jak k výdejním boxům přistupovat. Aktuálně k tomuto tématu zpracovává metodiku Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy, avšak lze předpokládat, že tento materiál bude pouze doporučující a nebude municipalitám poskytovat návod, jak si jeho dodržování právně vynucovat.

Výdejní boxy jsou prostě nový fenomén, se kterým se nepočítalo. Praze i vedení jednotlivých městských částí naprosto chybí jakákoliv evidence toho, v jakém množství a kde jsou umístěny. Teprve nyní se rozbíhá zmapování současného stavu a veškerých formalit, např. zda se za boxy již umístěné na veřejných prostranstvích vždy řádně zaplatil správní poplatek za zábor veřejného prostranství a na jak dlouho vůbec takový zábor může být realizován. Vzhledem k tomu, že se běžně např. na území MČ Praha 11 platí za zábor veřejného prostranství okolo 10 Kč za m2 (za 1 den záboru), to koneckonců není špatná vyhlídka na drobné ale dlouhodobé přilepšení do pokladen místních samospráv.