Praha volá po okamžité regulaci Airbnb

Enormní nárůst služeb typu Airbnb způsobuje Praze komplikace nejen v oblasti cestovního ruchu, ale zároveň výrazně prohlubuje bytovou krizi.

Praha se v posledních letech stále více potýká s přemírou turistů a s tím souvisejícími negativními dopady na chod metropole. Situace v Praze je z dlouhodobého hlediska neudržitelná, a proto zastupitelstvo hlavního města na svém dubnovém zasedání přijalo usnesení, v rámci něhož žádá poslance parlamentu, aby přijali takové legislativní změny, které obcím umožní regulovat ubytovací činnost, která je zprostředkovávána zahraničními i tuzemskými provozovateli internetových platforem. V Poslanecké sněmovně se aktuálně projednávají dvě novely zákonů, které by mohly regulaci této oblasti podnikání pomoci, konkrétně živnostenský zákon a také novela, která by upravovala zákon o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu.

O tom, že legislativní změny jsou již nevyhnutelné, svědčí současný stav, kdy stát nemá přehled, kým a kde všude jsou ubytovací služby poskytovány. Potřeba regulace ubytování prostřednictvím elektronických platforem se mezi poslanci a obcemi diskutuje již dlouho a bohužel na ni není jednotný pohled. Na straně jedné stojí zastupitelé turisticky exponovaných měst a obcí, kteří volají po okamžité regulaci, a na opačné straně ti, kteří jsou tzv. lobbisty těchto platforem a hájí snad i legitimní názor, že stát nebo obce by měly do podnikání občanů zasahovat co nejméně. Já osobně s názorem, že by se do podnikání mělo zasahovat co nejméně, v obecné rovině souhlasím, nicméně tvrdím, že mají být dodržována pravidla, která ono podnikání upravují. V tomto případě jsem přesvědčen, že tato pravidla dodržována nejsou, že jsou obcházena. A protože pravidla upravující tuto oblast podnikání byla psána v době, kdy se s touto formou ubytování vůbec nepočítalo, je zapotřebí stávající pravidla upravit. Proto jsem, na rozdíl od některých svých kolegů, hluboce přesvědčen, že tento způsob ubytování by regulován být měl. Současný stav totiž skýtá mnohá úskalí ovlivňující chod měst i celé ekonomiky.

Jeden z problémů současného stavu spočívá v technické způsobilosti budov, které jsou k ubytování využívány. Obce samozřejmě počítají s tím, že budou na jejich území poskytovány ubytovací služby, typicky tedy hotely nebo penziony, a pro poskytování těchto služeb existují zřejmá a odpovídající pravidla. Ta mimo jiné stanovují, že ubytovací služby mohou být poskytovány v objektech, které jsou k tomu určeny a byly tak zkolaudovány. To znamená, že už v průběhu výstavby je daný objekt technicky realizován způsobem, který odpovídá např. hygienickým předpisům či požárně bezpečnostním předpisům. Zároveň jsou tyto objekty stavěny tak, aby měly dostatečné kapacity parkování a podobně. Pravidla pro objekty, které jsou využívány pro bydlení, jsou jiná. Ve chvíli, kdy někdo začne využívat objekt, který je určen pro bydlení, na poskytování ubytovacích služeb, tak ten objekt, právě proto, že se s tím nepočítalo při jeho kolaudaci, nesplňuje tato pravidla a je potenciálně rizikový. Legislativní úprava by proto měla stanovit podmínky pro ubytování v domech, rodinných domech nebo ve stavbách pro rodinnou rekreaci, pro které, na rozdíl od jiných ubytovacích zařízení, žádné podmínky stanoveny nejsou.

Dalším úskalím je odklon od samotné podstaty sdíleného ubytování. Airbnb a platformy tohoto typu vznikly na myšlence, že člověk má svůj byt, který využívá, v létě pojede na tři týdny na dovolenou a během této doby může svůj byt nabídnout někomu jinému. Zpočátku byla tato ubytovací činnost označována jako „sdílená ekonomika“, později začala být orgány EU označována jako „kolaborativní ekonomika“, která představuje nový fenomén úzce provázaný s rozvojem digitálních technologií, založený na výměně zboží či služeb na digitální platformě. Původní rámec sdíleného ubytování, tj. bezúplatné sdílení dočasně volné bytové jednotky či pokoje, byl nenávratně opuštěn, protože se stalo velmi výnosným byznysem, který využívá nejednoznačné hranice mezi pronájmem a ubytováním, jakož i anonymity poskytovatelů na internetových platformách. To, co se dnes děje v Praze a celé řadě turisticky atraktivních metropolí v Evropě, je, že lidé kupují tzv. investiční byty, které nepronajímají za účelem bydlení, ale provozují tyto krátkodobé ubytovací služby. Běžná praxe je taková, že např. do třípokojového bytu přijede skupina sedmi lidí, levně tam přespí, o pár dní později přijede další skupina a takto se jich tam během roku vystřídá několik desítek. To je podle mě věc, která je zcela v rozporu s tím, o čem byla původní myšlenka sdíleného ubytování, a je nutně zapotřebí na ni reagovat, nemluvě o tom, že takový způsob podnikání generuje daňové úniky a pohybuje se v šedé zóně ekonomiky. Není proto divu, že většina evropských zemí již tento druh podnikání reguluje. Česká republika je jednou z mála zemí v Evropě, které dosud regulaci nezavedly.

Obrovským problémem jsou negativní dopady na samotné obce. Ty se potýkají s overturismem, nadměrnou zátěží turisticky atraktivních míst. Tento extrémní nárůst masové turistiky znamená, že některá evropská města se stávají pro své obyvatele neobyvatelná, jako například Benátky. V poslední době si Praha 1 stěžuje na extrémní hluk a diskomfort během noci. Toto rušení nočního klidu je z drtivé části způsobeno právě masovým turismem a řekněme si zcela otevřeně, že turismem typu, který se nám podporovat nechce. Je zcela zřejmé, že útrata na jednoho turistu v Praze klesá. Typ turistů, kteří v Praze v poslední době začínají dominovat, nebo jejichž podíl se výrazně zvyšuje, jsou turisté, kteří sem jezdí za tzv. pivní turistikou, alkoholovou turistikou. Tento typ turistiky je přesně to, co si myslím, že by Praha nijak zásadně podporovat neměla, nebo neměla chtít. Avšak jedna z cest, které vytváří vhodné podmínky pro to, aby se tato turistika rozšiřovala, je právě levné ubytování přes internetové platformy.

Jako jedno z největších úskalí současného stavu ovšem vnímám to, že rozšíření ubytovacích služeb typu Airbnb velmi zásadně prohlubuje bytovou krizi a v konečném důsledku ovlivňuje i výši tržních cen bytů a cen nájmů v Praze. Nerozumím tomu, jak může vláda a parlament jedním dechem mluvit o podpoře ubytování a snaze vytvářet dostupné bydlení, když kvůli tomu, že Praha nemůže regulovat ubytování typu Airbnb, je v Praze několik desítek tisíc, odhadem až 30 tisíc bytů, které nejsou využívány pro bydlení obyvatel, kteří v Praze žít chtějí, ale právě pro tyto podnikatelské účely. To samozřejmě znamená, že v Praze není dostatek nemovitostí k bydlení, ve svém důsledku to žene jejich ceny nahoru a představuje to zátěž pro Prahu jako celek.

Legislativní úpravy tak, jak jsou nyní navrženy, by měly umožnit nejen narovnání tohoto podnikatelského prostředí, ale především vytvořit jednoznačný přehled o všech ubytovatelích a ubytovacích zařízeních, což přispěje k lepšímu řízení cestovního ruchu, potažmo také k lepšímu plánování infrastruktury a služeb v jednotlivých regionech. Obce by nově získaly pravomoc řešit problematiku tohoto typu ubytování prostřednictvím nařízení obce vydaného v přenesené působnosti, což jim umožní lépe reagovat na místní potřeby a aktuální situaci. Nelze najít jednotný princip, který by byl vhodný pro celé území státu, nejvhodnějším řešením je proto nechat v této věci rozhodovat jednotlivé obce s jejich znalostmi místního prostředí. Ze všech uvedených a mnoha jiných důvodů se domnívám, že by všichni poslanci měli tyto legislativní návrhy podpořit. Vůbec nerozumím poslancům, zejména těm mimopražským, kteří říkají, že je to problém Prahy a ať si to Praha vyřeší. Praha si to vyřeší, ale v tom případě nám prosím dejte možnost tuto vyhlášku přijmout.

Anketa: Myslíte si, že by Praha měla regulovat krátkodobé ubytování? Přidejte Váš názor do komentáře.