Doprava v klidu je tématem nejen pro pražské řidiče, ale i pro pražské politiky

Debata, která proběhla na posledním jednání Rady hl. města Prahy týkající se úpravy pražských stavebních předpisů, pokud jde o povinnost investorů stavět v rámci bytové výstavy i parkovací místa, odrážela rozdílné přístupy.

Na jedné straně je ryze komerční pohled na věc, podle kterého není třeba takovouto povinnost investorům ukládat. Obhájci tohoto pohledu vychází z myšlenky, že zajištění parkování je věcí majitele automobilu, je na něm, pokud si auto koupí, aby si pro něj v místě bydliště zajistil i parkování. Předpokládají, že ti, kteří nebudou mít na to, aby si pro své auto zajistili parkovací místo v okolí svého bydliště dostatek prostředků, si auto nekoupí, protože se jim nebude chtít ztrácet čas ježděním po veřejných komunikacích při hledání parkovacího místa, za které nemusí platit. Tento názor prezentovali na jednání Rady hl. města zejména zástupci Pirátské strany, především pak pan radní Zábranský.

Pominu-li skutečnost, že systém financování dopravní infrastruktury v ČR předpokládá její financování z veřejných rozpočtů, připadala mi tato filosofie přístupu k zajištění parkování jako naivní a nebezpečná. Naivní proto, že jsem přesvědčen, že drtivá většina majitelů aut při rozhodnutí, zda si auto koupit, zvažuje primárně jiná kritéria, než to, zda budou nebo nebudou mít kde zaparkovat a nebezpečná proto, že důsledná aplikace uvedeného principu by mohla znamenat, že možnost vlastnit a užívat auto by nakonec byla vyhrazena pouze vrstvě majetných. Jsem přesvědčen, že tuto možnost by měli mít i obyčejní občané, pro které častokrát možnost užívat automobil podmiňuje schopnost starat se o rodinu, tedy třeba dopravně zajistit potřeby svých dětí nebo starších a již tělesně méně zdatných členů rodiny. Z uvedených důvodů jsem si dovolil při jednání Rady hl. města s ctěným kolegou nesouhlasit a snad i díky tomu nebyl návrh na vypuštění povinnosti zajišťovat při investiční výstavbě parkovací místa Radou hl. města přijat.

Jako starosta městské části Praha 11 si navíc dovolím tvrdit, že přijetí uvedeného návrhu by mělo zejména na okrajové časti hl. města sídlištního charakteru devastující dopad. Již dnes tráví obyvatelé těchto městských částí večer často mnoho desítek minut hledáním místa k zaparkování a přijetí uvedeného návrhu by dle mého názoru nevedlo k úbytku aut v ulicích, ale naopak spíše k prohloubení deficitu parkovacích míst, a tedy k zhoršení stávající situace.

Jak Pražené vnímají snahu regulovat používání aut prostřednictvím ceny za parkování se konec konců přesvědčila i radnice Prahy 7, která během voleb do Evropského parlamentu udělala anketu, ve které se občanů Prahy 7 ptala, zda by souhlasili s razantním zvýšením ceny parkovného, jejímž důsledkem by dle místostarosty Prahy 7 pro dopravu Pavla Zelenky, bylo snížení počtu automobilů v ulicích Prahy 7. Obyvatelé Prahy 7 ve zmíněné anketě tuto myšlenku razantně odmítli. Obávám se, že i úspěch Pavla Turka ve volbách do Evropského parlamentu naznačuje, že možnost užívat auto vnímají obyvatele ČR jako něco co by mělo být dostupné všem občanům a nejen movitější části populace.