Chceme radši blackouty, nebo stožáry vysokého napětí vedle našich domovů?

Ochrana přírody vs. rozvoj přenosové soustavy představuje velké dilema.

Rozsáhlý výpadek elektrického proudu, k němuž došlo v nedávné době na území Prahy i dalších regionů, ukázal na jeden zajímavý problém. Totiž, že veřejnost bude muset řešit, co je větší prioritou - zda zabezpečení dostatečně robustní technické infrastruktury, která nám bude garantovat, že se výpadky elektrického proudu, které mají vliv na fungování průmyslu, služeb a nás samotných, budou stávat spíše výjimečně, nebo zdali za vyšší hodnotu budeme považovat ochranu přírody a zachování okolní podoby našich domovů. Nebo lépe řečeno, s ohledem na nastalou situaci, co pro nás představuje menší zlo. Zda budeme ochotnější strpět občasné blackouty, nebo výstavbu vysokých stožárů a budování energetické soustavy natolik výkonné, aby odpovídala našim současným i budoucím potřebám.

Předně bych rád podotknul, že mediální hysterie kolem nedávného blackoutu byla pro mě poněkud překvapující. Výpadky proudu jsou a bohužel budou běžnou situací, se kterou je třeba počítat. Blackouty jsou způsobeny souběhem určitého množství poruch v energetické síti. A protože se dá říct, s jakou mírou pravděpodobnosti jednotlivé poruchy nastanou, dá se spočítat i míra pravděpodobnosti, že některé poruchy nastanou souběžně, což ve svém důsledku má za následek pád sítě. Od ní se postupně začnou odpojovat zdroje a přeruší se dodávky elektrické energie uživatelům. Z logiky věci, tak jako jednou za čas přijdou povodně, tak opět s určitou mírou pravděpodobnosti se objeví v energetické soustavě tyto chyby. Nedá se tedy tvrdit, že k nim nedojde, naopak je jisté, že s určitou pravděpodobností nastanou. Samozřejmě, že tato míra pravděpodobnosti se dá snižovat spolu s tím, čím je síť robustnější, nikdy to však nebude nulová pravděpodobnost. Pokud tedy můžeme něco udělat pro to, aby se výpadky na našem území vyskytovaly co nejméně, je třeba zapracovat na posílení stávající sítě.

Právě snaha o posilování energetické soustavy představuje velký problém, na který naráží celá řada obcí a dotýká se i pražských městských částí. Typickým příkladem je situace v pražských Křeslicích, kde se od roku 1985 v blízkosti místní zástavby nachází trasa vedení velmi vysokého napětí. ČEPS jakožto provozovatel přenosové soustavy zde plánuje obměnu tohoto vedení s tím, že by se trasa měla přeměnit na tzv. sdružené vedení, kombinující přenosovou soustavu a distribuci, kdy na stožárech mají vést jak přenosové dráty o napětí 400 kilovoltů, tak i distribuce se 110 kilovolty. Toto sdružené vedení má být celkem 7 km dlouhé a vést od rozvodny na pražském Chodově k Újezdu u Průhonic, těsně míjet Milíčovský les a pokračovat dále právě kolem Křeslic. Sdružené vedení si však vyžádá vyšší stožáry, než je obvyklé. Průměrná výška stožárů má být 55,5 metru, přičemž nejvyšší stožár má mít více než 70 metrů.

Proti tomuto záměru se logicky staví obyvatelé Křeslic a přilehlých obcí, kteří se obávají nepřiměřeného dopadu na životní prostředí a současný ráz krajiny, dále pak hluku a případného znehodnocení svých nemovitostí. Snahou místních občanů se proto stalo zabránit výstavbě těchto stožárů s tím, že navrhují, aby distribuce byla vedena kabely pod zemí. V tom případě by stožáry nesly jen vedení o napětí 400 kilovoltu, a proto by jej nebylo nutné zvyšovat, což místní považují za šetrnější řešení. Provozovatelé sítě však hájí navrženou variantu s tím, že kabelizace vedení 110 kilovoltu by k veřejnému prostoru šetrnější nebyla, protože by vyžadovala instalaci dalších zařízení, která by měla vliv na krajinný ráz, a rovněž odstraňování případných poruch pod zemí by bylo mnohem náročnější.

Na jednu stranu lze obavy místních obyvatel zcela chápat, na druhou stranu je ale zřejmé, že pokud nepostavíme toto vysoké vedení, tak nebudeme do budoucna schopni dostatečně zásobovat elektrickou energií určité části Prahy a není možný ani jejich další rozvoj. Modernizaci spojenou s navýšením kapacity stávající soustavy plánuje ČEPS již několik let, v reakci na očekávaný růst spotřeby a obecně zvyšující se nároky na přenos elektrické energie. Zároveň je třeba k distribuční síti připojit nová odběrná místa, pokud se Praha má dále rozrůstat. Křeslice tedy nejsou jedinou lokací, kde se o sdruženém vedení uvažuje, další takový záměr se plánuje například v pražských Čimicích nebo na Vysočině.

Ačkoliv je rozvoj přenosové soustavy v České republice definován jako veřejný zájem přímo ze zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), tak podobně jako u jakýchkoli jiných liniových staveb se střetávají oprávněné obavy místních obyvatel z dopadů na kvalitu jejich bydlení a stejně legitimní zájem distributorů zajistit bezpečné zásobování elektřinou. Naskýtá se tedy otázka, co má z obecného hlediska vyšší prioritu. Než došlo k nedávnému masivnímu blackoutu, zdálo se být naprosto jednoznačné, že vyšší prioritou je ochrana krajiny a menší důraz se kladl na energetickou bezpečnost nebo zabezpečení dostatečných dodávek elektrické energie. Nyní se však ukazuje, že by se tento postoj mohl změnit.

Dle mého názoru to však znamená, lidově řečeno, že teprve „požár“ nás přinutí k tomu, abychom dělali dostatečná protipožární opatření. Podobná situace nedávno nastala v Nových Heřminovech v souvislosti s povodněmi, které postihly Moravskoslezský kraj, kde se ukázalo, že kdybychom bývali postavili přehradu, tak by dopady ničivé povodně byly výrazně menší. Samozřejmě v době, kdy povodně nejsou, kdy nehoří, nebo nemáme blackout, tak nejvyšší prioritou v očích veřejnosti je ochrana životního prostředí, proti které já osobně samozřejmě nebojuji, ale vždy upozorňuji, že je třeba si uvědomit, co je podstatné v dlouhodobém horizontu. Bohužel lidé, pokud jim zrovna voda nebere domovy, nehoří dům nebo nejsou delší dobu bez proudu, si nutnost zvažování těchto okolností ne vždy uvědomují.